Eilís Ní M pro měsíčník KS Irska The Socialist Voice, 7. června 2023
Každoroční mezinárodní brigádnická činnost na Kubě zaznamenává i českou účast. Dokonce o ní existují (v určitých kruzích) dobré preference. I tak ale soudím, že pohled irské komunistky stojí za pozornost.
Členové Komunistické strany Irska navštívili v květnu Kubu a připojili se ke každoročním mezinárodním brigádám se stovkami odborářů, socialistů a komunistů ze všech koutů světa. Tento dvoutýdenní program organizuje Kubánský institut přátelství s národy (ICAP) ve spojení s Fórem solidarity s Kubou Irsko. V rámci cesty jsme navštívili družstevní farmu spravovanou místní rodinou v Sancti Spiritus.
Před revolucí a po ní
Po revoluci v roce 1959, aby se vypořádala s chudobou a negramotností, kterou Kubě způsobil Batistův režim podporovaný USA, nová vláda upřednostnila gramotnost a vzdělání, přičemž obrovské množství Kubánců absolvovalo bezplatně univerzitu a mnozí se stali učiteli nebo pracovali v lékařském nebo přírodovědném odvětví. Před revolucí žilo 80 procent Kubánců ve venkovských oblastech a 20 procent ve městech, přičemž mnoho lidí pracovalo na půdě. S upřednostněním vzdělání odešlo velké množství obyvatel venkova do měst; z mnohých se stali lékaři, kteří našli práci po celém světě jako součást světově proslulého kubánského systému zdravotní péče.
Díky tomuto úspěšnému upřednostnění vzdělání žije nyní 77 procent lidí v městských oblastech, poté, co absolvovali univerzitu. To však mělo za následek nedostatek rolníků a problémy s produkcí dostatečného množství potravin pro obyvatelstvo, žijící pod genocidními obchodními sankcemi uvalenými Spojenými státy, jež ztížily dovoz potravin ze zahraničí.
Zvláštní období
Konec Sovětského svazu znamenal konec dovážených sovětských zemědělských strojů a chemikálií na Kubu a začátek toho, co vešlo ve známost jako »zvláštní období«. To donutilo zemi k soběstačnému, místnímu a ekologickému modelu, využívajícímu dobytka místo strojů a ekologické zemědělství. Vzdělání, školení a pracovní místa v ekologickém zemědělství, zejména pro ženy rolnice, zainvestoval stát. To mělo za následek 55-85procentní pokles používání toxických chemikálií v zemědělství včetně produkce tabáku, což zlepšilo půdu i pro jiné plodiny. Místo toho se používají přírodní herbicidy a pesticidy. A přestože se potraviny stále dovážejí, Kuba měla v letech 1996-2005 nejvyšší produkci potravin v Latinské Americe a Karibiku. [1]
Toto nouzové zvláštní období 90. let vedlo k decentralizaci velkých, státem řízených farem na jednotlivce a družstva. Období je známé svými městskými farmami, ale existovalo mnoho dalších programů včetně toho, který spočívá v legálním převodu tisíců hektarů státní půdy zdarma na rodiny, aby na nich mohly žít, postavit si svůj domov, a dokonce založit malý, soukromý zemědělský podnik. A to pod jednou podmínkou, že zemědělci budou souhlasit s využíváním půdy k obhospodařování stanoveného procenta produkce pro místní komunitu. Drtivá většina těchto rodinných farem je součástí Družstev úvěrů a služeb (Cooperatives of Credit and Service; CCS). Členství je dobrovolné, ale většina zemědělců považuje družstvo za velmi prospěšné, protože ukončí papírování nutné k provozování farmy, a také existuje pojištění proti přírodním katastrofám a solidarita mezi zemědělci. Členové družstev dostávají podíl na produkci farmy a přebytečné produkty mohou prodávat poté, co jsou uspokojeny potřeby komunity. Dvě procenta jejich týdenního zisku jdou zpět družstvu, a pokud zemědělec vydělá víc než určitou část z produkce, podléhá tento zisk mimořádné vládní dani.
Družstevní struktura
Družstevní farmy jsou napojeny na místní komunitní skupiny známé jako Společenstva na obranu revoluce (CDR). Družstevní struktura umožňuje sdílení dovedností a výměnu znalostí, podporu zemědělského vzdělávání a posílení schopností jednotlivců s cennými znalostmi v oblasti zemědělství. Tyto farmy poskytují širokou škálu masa, ryb, ovoce, zeleniny a medu do okolních čtvrtí a organizací, jako jsou sirotčince, ženské útulky a další komunitní střediska.
Před zvláštním obdobím Kuby v 90. letech se kubánské děti učily ve škole způsobům hospodaření, část každého školního dne trávily na místní družstevní farmě, kde pomáhaly a učily se hospodařit. Zvláštní období tento vzdělávací program přerušilo, ale zemědělství se opět vyučuje od útlého věku ve školách a ve studentských kroužcích. Na obchodních školách se vyučuje zdraví zvířat, zdraví zeleniny, veterinární, zemědělské vědy a ve všech těchto oblastech jsou bezplatně dostupné vysokoškolské tituly.
Když jsme navštívili jednu z těchto farem, bylo naprosto jasné, jak důležité jsou tyto metody v diverzifikovaném, netoxickém ekologickém zemědělství při využití biologické rozmanitosti [2], které umožňují efektivně produkovat velkou část čerstvých potravin konzumovaných v zemi, aniž by to mělo vliv na klima. To vše s ohledem na dopady klimatických změn, extrémních přírodních katastrof a ochromujících hospodářských sankcí, které způsobují Spojené státy (kubánské hospodářství to od roku 1955 stálo odhadem 1,1 bilionu dolarů). Zřejmý je také typ výživové spotřeby. Klimaticky udržitelné kolektivní zemědělství by nebylo možné v žádné formě kapitalismu, protože jakmile se zisky stanou prioritou, nutriční požadavky obyvatel a potřeby klimatu ztrácejí na významu. Žádná jiná země nedosáhla takové úrovně úspěchu v zemědělství a žádný jiný ekonomický systém by toho nebyl schopen.
Překlad a úvod
Vladimír SEDLÁČEK
[1] »The Paradox of Cuban Agriculture« (Paradox kubánského zemědělství), Miguel A. Altieri a Fernando R. Funes-Monzote, Monthly Review 2012, ročník 63, č. 08 (leden)
[2] Například je monitorováno a využíváno opylování divokými kolibříky a včelami.
