Seděl jsem naproti slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, když zvýšeným hlasem prohlásil: »Ujišťuji vás, že Slovensko nikdy nedovolí, aby Ukrajina vstoupila do NATO. Nikdy!«
Přiznám se, že mne to velmi potěšilo, neboť jsem nedlouho před tím četl, že pánové Lipavský a Rutte opakovali, že každý stát má právo si vybrat, kam chce patřit, a Ukrajině to musíme umožnit. Jistě by ani jeden z nich netvrdil, že v roce 1962 měl Fidel Castro právo nechat sovětské rakety instalovat na půdě Kuby a že mu to mělo být umožněno i za cenu 3. světové (jaderné) války. Nebo dnes třeba ruskou základnu na americké hranici s Kanadou či Mexikem… Ale už jsem si zvykl, že dvojí metr vnímají někteří lidé jako běžnou normu. Obavu Ruska z přibližování Severoatlantické aliance k jeho hranicím považuji za hlavní vysvětlení invaze na Ukrajinu (to není ospravedlnění, jen vysvětlení), a tak velmi oceňuji, že Fico chce tomuto scénáři zabránit.
Osobní podíl na slovenském jednání
Začal jsem tím, z čeho jsem měl největší radost, ale měl bych tu událost zasadit do jejího kontextu. Na zmíněném jednání s Robertem Ficem – a za účasti současného předsedy Valného shromáždění OSN Phlemona Yanga – seděl vedle mne bývalý korejský premiér Dr. Seung-soo Han, který je dnes mj. předsedou Výboru předsedů Valného shromáždění OSN (UNCPGA). Doktor Han asi před půl rokem konstatoval, že za jeho dvouletého předsednictví se Výbor sešel šestkrát v různých státech na světě, ale ani jednou v Evropě, a požádal mne, abych to pomohl napravit. Prosazoval jsem Bratislavu, což se nakonec podařilo.
Jednali jsme tam nejen s Ficem, ale i s prezidentem Peterem Pellegrinim, a především s ministrem zahraničí Jurajem Blanárem. Slovenští představitelé byli neobyčejně vstřícní, v čemž jistě hrála roli i kandidatura Slovenska na nestálého člena Rady bezpečnosti na roky 2028-29. To si Slovensko bezesporu zaslouží a uděláme vše pro jeho vítězství, čímž se potvrdí úspěšná snaha Slovenska vymanit se z diplomatické izolace, do níž by ho chtěly uvrhnout některé vlády, včetně té české.
Bratislavská Deklarace 2025
Na závěr našeho dvoudenního jednání 8. až 9. dubna jsme přijali Bratislavskou Deklaraci 2025, kde jsme zdůraznili, že »OSN se nesmí uzavírat do symbolických gest, ale musí se stát aktivním nástrojem pro řešení problémů současného světa«. A k některým z těchto problémů, které dnes ohrožují světový mír i důvěru v multilateralismus, se Výbor vyjádřil. Válku v Gaze jsme nazvali »humanitární katastrofou bez precedentů«, neboť rozsah a intenzita zabíjení Palestinců nemá ve světě obdoby. V den, kdy se oprávněně evropští ministři zahraničí pohoršovali nad smrtí několika ukrajinských dětí, které zabil ruský dron, zahynulo v Gaze více než 100 dětí! Od 18. března, kdy Izrael porušil příměří dojednané letos v lednu, zabila armáda 1500 až 2000 lidí a vysídlila (podle OSN) přes půl milionů lidí.

Výbor pochopitelně odsoudil útoky Hamásu z října 2023, kdy bylo zabito přes 1200 Izraelců, i když někteří členové Výboru poukázali na fakt, že se často zamlčuje fakt, že i tento hrůzný útok je třeba vnímat v kontextu 70 let trvajícího protestu proti ilegální okupaci. Výbor současně v Bratislavské Deklaraci 2025 ostře zkritizoval izraelskou vojenskou reakci, včetně masivních civilních ztrát (podle OSN již zahynulo až 65 000 lidí, včetně 17 000 dětí) i izraelský zákaz činnosti UNRWA (agentura OSN pro palestinské uprchlíky), který vedl nejen ke zrušení škol založených UNRWA, ale i ke smrti mnoha lidí, k nimž se nedostala humanitární pomoc.
I SR vnímá skutečný válečný zločin
Zabíjení zdravotníků a záchranářských pracovníků vnímá UNCPGA jako možný válečný zločin. Současně podle Výboru představuje jakékoliv přesídlování dvou milionů Gazanů (jak navrhl prezident Trump) »vážné porušení mezinárodního práva«. Na závěrečné tiskové konferenci zdůraznil ministr Blanár, že se slovenská vláda s tímto postojem ke Gaze ztotožňuje.
V těchto dnech oznámil izraelský ministr obrany Jisra‘el Kac, že vláda nepustí do Gazy vůbec žádnou humanitární pomoc ve snaze donutit Hamás propustit zbývajících bezmála 50 živých i mrtvých rukojmí. Izrael si takto jako rukojmí vybral hladovějící civilní obyvatelstvo, které – podle OSN – dnes čelí »nejhorší situaci za 18 měsíců trvání války«. Nátlak hladem je porušení Ženevských úmluv. Současně Izrael pokračuje v obnoveném bombardování, které ovšem může vést k zabití izraelských rukojmí, a to buď těmito bombami anebo Hamásem, pokud bude zatlačen do kouta…
Téma Ukrajina
Pokud jde o Ukrajinu, Výbor apeloval na okamžité diplomatické řešení, neboť uznal, že vojenské řešení neexistuje. V Deklaraci uvítal současné jednání mezi USA, Ruskem a Ukrajinou a vyzval generálního tajemníka OSN Guterrese, aby zahájil konzultace vedoucí k návrhu konkrétní mírové iniciativy, která by zohlednila bezpečnostní i územní zájmy obou zúčastněných států. A také by musela zajistit a garantovat neutralitu Ukrajiny.
Výbor neopomněl připomenout i rozsáhlé válečné zločiny, k nimž dochází v Súdánu.
Několik hodin se Výbor věnoval potřebě vytvoření globálního rámce pro regulaci AGI (obecná umělá inteligence). Cílem je zabránit monopolizaci této klíčové technologie korporacemi nebo jednotlivými státy a zajistit její využití ve prospěch lidstva. Na rozdíl od OSN dosud mnoho států potenciální nebezpečí nekontrolované AGI trestuhodně podceňuje.
V neposlední řadě se Výbor věnoval blížící se volbě nového generálního tajemníka OSN. Uznal, že princip rotace byl porušen, když byl posledně místo kandidáta z východní Evropy zvolen Portugalec, ale konstatoval, že státy východní a střední Evropy nepředložily kompetentního a přijatelného kandidáta, či spíše kandidátku (za 80 let nebyla do tohoto postu zvolena ani jednou žena). Pokud by se nyní taková osobnost našla, jistě by měla šanci.
Jan KAVAN – autor je někdejším ministrem zahraničí ČR a šéfem Valného shromáždění OSN, levicový a mírový aktivista.
1 komentář
Je dobře, že existuje OSN, jenomže se mi zdá, že je to organizace, která nemá zásadní vliv …Je nutné ji co nejdříve reorganizovat…
Komentáře jsou uzavřeny.