People’s Voice, 4. dubna 2025
Donald Trump možná doufal, že jeho celní válka zaviní, že Kanaďané začnou tlačit na Ottawu, aby kapitulovala. Pokud ano, jeho plán – nebo alespoň tahle jeho část – se obrátil proti němu. Pracující lidé po celé zemi se naštvali.
A proč ne? Cla ohrožují prakticky všechny, ve všech hospodářských odvětvích. Jen ve výrobě oceli a hliníku je v Kanadě ohroženo přes 43 000 pracovních míst. Podobná cla, jež Trump uvalil během svého prvního prezidentství v roce 2018, zavinila pokles vývozu oceli z Kanady do USA o téměř 40 procent.
Do USA jdou víc než tři čtvrtiny tohoto vývozu z Kanady, každý měsíc za asi tak 50 miliard dolarů (kanadských; cca 806 miliard korun). CUPE (Kanadský odborový svaz veřejných zaměstnanců) odhaduje, že »plošné zavedení přístavních cel přinese téměř s jistotou ztrátu statisíců (!) pracovních míst a úpadek v Kanadě, což se ještě zhorší návratem inflačních tlaků«.
Začalo brutální propouštění
Kanadské firmy se pod hrozbou cel začaly opírat do pracujících. National Steel Car v Hamiltonu (Ontario) propustil kolem 90 procent ze svých 1400 pracovníků. Montrealský Sheertex jich z 350 propustil 40 procent. Quebecká South Shore Furniture (výroba nábytku) zrušila kvůli hrozbě celních tarifů 115 pracovních míst a propustila přes 100 zaměstnanců. A není to jen propouštění. Průzkum podnikání v Kanadě, který provedla agentura Pricewaterhouse Coopers, ukázal, že téměř každá pátá firma tvrdě zvažuje coby přímou odpověď na obchodní válku přestěhování provozu nebo jeho části do USA.
Vlády a politici se také sjednocují pod heslem »Ať platí pracující«, přičemž vážně hrozí zrušení provinčních obchodních předpisů včetně řízení nabídky v zemědělství. Takový krok by byl požehnáním pro monopolní společnosti na obou stranách hranice. Přinesl by však okamžité těžkosti desítkám tisíc zemědělců, řidičů kamionů a pracovníků v dopravě. Ohrozil by také kupní sílu, zdraví a bezpečnost pracujících lidí po celé zemi.
Protože jestli jsou totiž pracující lidé v Kanadě tak rozčileni hrozbou 25procentních cel, jak chápeme dopad sankcí a blokád v plném rozsahu, které snáší lid Venezuely, Palestiny či Kuby?
Krvavá šikana »třetího světa«
USA zachovávají sankce proti Venezuele nejméně od roku 2014, zatímco Kanada a EU je zavedly v roce 2017. Obzvláště byl terčem ropný průmysl. Během šesti let od prvních sankcí klesly příjmy Venezuely z těžby ropy o 93 procent; ve stejném období se příjem na hlavu snížil o 72 procent. Bývalý zvláštní zpravodaj OSN Alfred de Zayas odhadoval, že do začátku roku 2020 v důsledku sankcí zemřelo ve Venezuele přes 100 tisíc lidí.
Palestina je vystavena sankcím a blokádě přinejmenším od počátku 90. let, kdy Izrael zavedl omezení pohybu a zboží v Gaze. To zesílilo poté, co Gazu ovládl v roce 2007 Hamás a Izrael zavedl úplnou blokádu pohybu zboží a osob do a z Pásma. Ekonomický dopad na Gazu je šokující, když Světová banka odhaduje, že izraelské sankce stály jen v roce 1996 téměř 40 procent hrubého produktu Gazy. V současné době Izrael v rámci svého genocidního obléhání území uvalil na Gazu totální blokádu. Blokáda se zaměřila na potravinovou a humanitární pomoc a vyvolala v pásmu Gazy hladomor.
Kuba snáší blokádu ze strany USA už více než šest desetiletí. Je komplexní, zasahuje všechna odvětví kubánské ekonomiky a vláda USA ji záměrně internacionalizovala. V roce 2023 odhadla OSN celkové hospodářské škody na kubánské ekonomice na »biliony dolarů« od začátku blokády.
Zastavit hospodářskou válku proti komukoli
Zatímco pracující lidé v Kanadě bojují proti celní válce Donalda Trumpa, musíme myslet i na útrapy, které pociťují ve Venezuele, Palestině, na Kubě i jinde. To je totiž utrpení, které v mnoha případech uvalily (nebo alespoň promíjely a tolerovaly) vlády naší vlastní země.
Nestačí se naštvat na cla vůči této zemi – musíme zastavit hospodářskou válku proti kterémukoli národu světa.
Ze čtrnáctideníku KS Kanady People’s Voice (Hlas lidu)
Přeložil
Vladimír SEDLÁČEK
