Obkličování pokračuje

Finsko a Švédsko se rozhodly vstoupit do paktu NATO, jehož členem je nyní třicet zemí. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Finsko a Švédsko se stanou »první linií NATO«, pokud se k vojenskému paktu přidají. Severoatlantická aliance o sobě tvrdí, že jejím hlavním cílem – kromě bezpečnosti členských států – je zajištění mezinárodního míru… Toto tvrzení se jistě neshodne s názorem Srbů, jejichž zemi nálety NATO ničily v roce 1999, když zabíjely civilisty.

Pakt vznikl na základě Severoatlantické smlouvy, jejíchž čtrnáct článků platí stále. Dokument podepsali 4. dubna 1949 ve Washingtonu ministři zahraničí dvanácti zemí: USA, Kanady, Belgie, Dánska, Francie, Islandu, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Portugalska a Velké Británie. Klíčovým je čl. 5, podle něhož smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. V roce 1952 se k základním zemím připojilo Řecko a Turecko (jediná muslimská země v paktu), v roce 1955 Německo a roku 1982 Španělsko. V roce 1999 do NATO vstoupily ČR, Polsko a Maďarsko. Osm let po rozpuštění Varšavské smlouvy. Pět let poté je doplnily Slovensko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko a Bulharsko, v roce 2009 pak Chorvatsko a Albánie. Černá Hora byla přijata roku 2017 a zatím posledním členem se v roce 2020 stala Severní Makedonie. Moskva brala toto rozšiřování o země střední a východní Evropy jako vlastní ohrožení, jako provokativní obkličování svých hranic. I proto vstoupila na území Ukrajiny, která výrazně usilovala o přijetí. Ukrajinský parlament dokonce v červnu 2017 přijal zákon, který snahu stát se členem Severoatlantické aliance oficiálně zakotvil coby prioritu státní politiky. Už tehdy Kreml řekl, že Rusko by takové přiblížení NATO k ruským hranicím nenechalo bez odpovědi.

Poté, co švédská ministryně zahraničí Ann Lindeová podepsala žádost své země o vstup do paktu kvůli konfliktu na Ukrajině, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, že NATO už dávno počítá s finským a švédským územím při vojenském plánování svého posunu na východ, protože oba státy i další neutrální země se už léta účastní vojenských cvičení Severoatlantické aliance. Podle slov ruského prezidenta Vladimira Putina Kremlu sám vstup severských zemí do NATO až tak nevadí, ale jako velkou hrozbu by vnímal, pokud by pakt chtěl do těchto dvou zemí rozšiřovat vojenskou infrastrukturu. Kreml je přesvědčen, že vstup Finska a Švédska do NATO bezpečnostní architekturu Evropy neposílí ani nezlepší.

Do alianční jednoty vnesl rozkol turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, ten vstup Švédska a Finska podpořit nechce a jako podmínku si klade vydání desítek lidí z těchto dvou zemí do Turecka, z nichž většina žije ve Švédsku. Na seznamu jsou podle tureckých opozičních médií a ČTK kurdští aktivisté, které Ankara viní z napojení na organizaci Strana kurdských pracujících (PKK), která vede boj za autonomii Kurdů a již považuje za teroristickou, ale i Turci, které turecká vláda viní ze spojenectví s hnutím duchovního Fethullaha Gülena – jehož Erdogan vnímá jako strůjce puče proti němu – či levicoví aktivisté a novináři. Kurdové jsou v Turecku podle aktivistů za lidská práva dlouhodobě diskriminováni. Erdoganův režim poslal za mříže řadu kurdských aktivistů a politiků včetně poslanců a snaží se u ústavního soudu domoci se zákazu prokurdské parlamentní strany. Teď se někteří švédští novináři, lidskoprávní ochránci a příznivci Kurdů bojí, aby švédská vláda neudělala Ankaře za souhlas příliš velké ústupky a odpůrce tureckého prezidenta, kteří museli z Turecka utéct před represemi, Erdoganovi nevydala.

Jiřina VÁVROVÁ

FOTO – ČTK/AP