Americká armáda se zrodila v plamenech spravedlivého boje za nezávislost a svobodu své země, sehrála vedle rozhodujícího a obětiplného postupu Rudé armády na Berlín významnou roli ve spojeneckých bojích v západní Evropě proti hitlerovskému fašismu a roli výraznou proti japonskému militarismu. Osvobodila i západní oblasti Československa po Plzeň. Nicméně předtím, a zejména poté sáhla mnohokráte na nezávislost a svobodu mnoha jiných národů.
Ještě v nedávné době se dlouze angažovala s řadou svých spojenců v Afghánistánu při prosazování západních hodnot a způsobu života, naprosto nepřijatelných pro zcela jinak civilizačně zaměřenou zemi. Intervence typu Trvalá svoboda po nelítostném masovém zabíjení zkrachovala dříve, než mohla začít její »trvalost«.
Nyní Amerika (před i po summitu Trumpa s Putinem na Aljašce – pozn. red.) stále ještě přikládá pověstný olej do ohně technickou, materiálně-finanční, zpravodajskou a lidskou podporou kyjevského režimu s účastí NATO v zástupné válce (proxy war) proti Ruské federaci (RF).
Británie a Francie se dokonce neštítí vysílat tam již přímo i svá přepadová komanda, jak se stalo zcela nedávno v Oděse, kde je však zajala ruská jednotka. V této válce jde ukrajinskému vedení o systematické oslabování RF v zájmu NATO a EU vytvářením dlouhodobého ohniska napětí přímo u hranic RF, když troufalý vpád na ruské území skončil fiaskem. Moskvě jde naopak o sebeurčení a obhajobu dalších zákonných práv ruské národnostní většiny na Ukrajině, jakož i o vytvoření bezpečnostního předpolí (nárazníkové zóny) proti snaze NATO vzít do kleští RF z více stran. Generál Alexus Grynkewich z velitelství amerických vojsk v Evropě začátkem srpna t. r. prohlásil, že na válku bude třeba se neustále připravovat, a to dokonce i po dosažení míru na Ukrajině. Ve stejnou dobu velitel sil v Evropě a Africe, generál Christopher Donahue, veřejně sdělil, že NATO by mohlo snadno a rychle obsadit ruskou Kaliningradskou oblast. Z úst povolaných se jedná o řeč o válce, nikoliv o míru!
Válečná Amerika
Americký politolog a zkušený zpravodajský analytik George Friedman v knize »Příštích 100 let: Předpověď pro 21. století« ještě výmluvněji konstatuje, že Amerika vznikla z války, provozuje války a zůstane ve válkách i nadále, což je další neradostná perspektiva! Friedman se dokonce pokusil předpovědět, že k 3. světové válce dojde k roku 2050 a aktéry budou USA versus Čína a Rusko.
Ozbrojené síly USA se svojí námořní pěchotou, na niž jsou mnozí Američané pyšní, nebyly zvyklé v minulosti prohrávat ani bitvy, natož války. Musely však od roku 1945 prožít jedno i druhé. Doslova historickou lekci jim uštědřili drobní, ale houževnatí muži v gumových sandálech a skromném oblečení, kteří v indočínské džungli za cenu nesmírných obětí, s významnou materiální a politicko-diplomatickou pomocí SSSR, jeho spojenců a Číny, porazili tehdy nejmoderněji vyzbrojenou armádu, která se neštítila použít na tamním bojišti všezničující napalm, či dokonce otravný plyn Agent Orange.
Vietnam: Vysoká lidská daň
Byl to svého druhu rovněž zástupný konflikt (tzv. proxy war) tehdejšího bipolárního světa ve studenoválečném období. Byl to boj o ideu a sjednocení země, avšak s geopolitickým podtextem. USA stály na straně jihovietnamské vlády, tamní partyzáni po boku druhé bojující strany. Nakonec se vyplnila předpověď vůdce Ho Či Mina, kterou vyřkl zejména na adresu Bílého domu: »Když nás padne milion nebo i více, tuto válku nevyhrajete!«
A vskutku ji nevyhráli, což mimochodem vyvrací rovněž tvrzení, že USA vyšly vítězně z období studené války. Vietnamské zabíjení stálo USA téměř 59 tisíc životů jejich občanů. Více než 300 tisíc jich utrpělo zranění, 75 tisíc zůstalo natrvalo mrzáky. Ve skutečnosti však za ni USA zaplatily mnohem více. Válka narušila tradiční hodnotová kritéria společnosti, zpochybnila autoritu vlády v povědomí občana, který nechtěl bojovat za jakoukoliv cenu pro vítězství amerických zbraní. Zvláště silně zazněl protestní hlas mládeže, zejména studentů, kteří odmítli krvácet za zájmy vojensko-průmyslového komplexu zahalené do roušky pseudovlastenectví. Přinutili svým vytrvalým odporem vládu v lednu 1973, aby zastavila povolávání branců do ozbrojených sil.
Vietnamský syndrom
Vietnamský syndrom silně narušil sebevědomí mnohých Američanů a korigoval i představu o jejich neomezených možnostech. Nemluvě o tom, že trvalo dlouhá desetiletí, než se podařilo přiblížit americko-vietnamské vztahy k normálu. Ve vztazích s Afghánistánem mají USA dosud nemalé komplikace s Tálibánem, navrátivším se k moci. Z Vietnamu i Afghánistánu US Army odcházela, přesněji prchala, v takovém spěchu, že tam zanechala i tu nejmodernější výzbroj.
Onu jizvu na duši americké společnosti připomíná dnes Památník vietnamských veteránů ve Washingtonu. Často jej nazývají jen Zeď, jelikož vskutku připomíná osmdesát metrů dlouhou černou zeď zapuštěnou do trávníku. Uprostřed je lomená, takže má tvar široce otevřeného písmene »V«, jehož křídla svírají 125stupňový úhel. Připomíná zlomené křídlo obrovského ptáka, možná těžce zraněného orla. Postavili jej z leštěného granitu, který dovezli až z indického Bangaloru. Nejsou na něm žádné ozdoby, jenom jména. Donedávna padesát osm tisíc sto třicet dva jmen mužů a žen, kteří v letech 1959-75 padli nebo se navždy ztratili v indočínské džungli (Američané totiž zatáhli do vietnamské války i Laos a Kambodžu – pozn. red.).
Svíčková vigilie
Před každým jménem je kosočtverec nebo křížek. Kosočtverec znamená potvrzenou smrt, křížek nezvěstnost (MIA – Missing in action, tedy ztracen v akci). Takových tam ještě před pár lety bylo asi 1300. Na slavnostní odhalení památníku v Den veteránů – 13. listopadu 1982 – přišlo více než 150 000 lidí ze všech koutů USA. Při této příležitosti se konala v Národní katedrále svíčková vigilie, na níž kněží 56 hodin četli seznam všech jmen padlých. Tisíce vietnamských veteránů na invalidních vozících vzdor mrazivému větru defilovaly po Constitution Avenue k památníku svých padlých bojových kamarádů.
K memoriálové zdi lidé kladou květiny, zapalují svíčky, připevňují na ni rodinné fotografie, vyznamenání padlých, pozvánky na svatby, vlaječky, dětské hračky, dokonce básně a jiné předměty. Někteří něžně prsty hladí vyrytá jména v granitu, promlouvají k nim šeptem, hlasitě se modlí nebo jen stojí v němém zamyšlení. A nejeden muž otevře láhev whisky a symbolicky si připíjí s mrtvým spolubojovníkem v zamyšlení nad jeho tragickou obětí.
Stanislav SUJA
2 komentáře
Vietnam byl jistě nejviditelnější kapitolou imperiálních proher USA, ale jsou tu i jejich tajné výhry, které ovlivnily životy i smrt milionů lidí. Americké intervence (několik oficiálních a stovky neoficiálních) v zemích střední a jižní Ameriky byly zdrcující a vedly z kavedení diktátorských režimů, které masakrovaly své odpůrce s mimořádnou brutalitou. A po 11. září se tento vliv přesunul na blízký východ. Kdo dnes uslyší řev třičtvrtě milionu zavražděných iráckých civilistů?
Když se ten zápaďácký kapitalistický režim v jeho různých historických podobách …(otroctví, fašismus, až ten jejich současný demokratický imperiál-kolonialismus, ) ….periodicky dopracuje do jeho maximálně vyhroceného zločineckého stádia, že jim už zřetelně vzniká a hrozí vnitřní kolaps. Tak jako východisko provokují dobývačné války, kde by si mohli zotročit pracovní sílu, nakrást a vyrabovat cizí země a jejich přírodní zdroje. Nedá se historicky přehlížet, že hlavně vždy napadali slabší bohaté země, kde se nejlépe nechalo vykrádat.. Tomu je ale tentokrát konec, protože dvě vojenské velmoci Rusko a Čína a jejich spojenci jsou dobře připravení na válku s USA a tou jejich celou USraelskou koloniální říší, která je už v rozpadu a koloniálních ztrát zemí, kterým se daří se osvobodit… (Trump se aktuálně ješte snaží napadnout Venezuelu, která má velké přírodní zdroje a Rusko a Čína jsou daleko). Možná že nám občanům nezbyde nic jiného, než se proti režimu násilně postavit, když nás buď budou nutit do války, nebo jim to nějak rupne a zkolabuje, že USraelské židobanky třeba vyprovokují umělý společenský kolaps tím že ‚uzavřou‘ jejich monokulturní a monopolní banky a nebudou peníze…..
Komentáře jsou uzavřeny.