Si-zang: Život na »střeše světa« v 21. století

Zatímco Západ často vykresluje Tibet jako bájný buddhistický ráj plný působivých chrámů a zbožných mnichů, trpící pod správou čínské vlády, historická i současná realita je ale mnohem pestřejší. Například až do poloviny 20. století – kdy byl Tibet, respektive celý Si-zang, jak jej nazývá Čína, její součástí – byl život na vrcholu světa velmi těžký a plný chudoby. V tibetské společnosti tehdy existovaly formy nevolnictví a otroctví, připomínající středověký feudalismus. Po opětovném začlenění do Číny začaly na tomto území postupně probíhat změny, které vyústily do současného stavu, kdy se Si-zang nejen zbavil bídy, prošel modernizací v zemědělství i například ve výrobě energie, ale zároveň zůstal zachován hluboký odkaz buddhismu a kulturní zvyky. A to vše díky fungujícímu vedení země s demokratickými principy s velmi silným zastoupením právě místních obyvatel.

Jak dnes vypadá život a správa Si-zangu, přibližuje článek publikovaný 14. srpna na CGTN. Jeho autorem je Qiao Basheng, zvláštní komentátor CGTN, profesor na Institute of China’s Borderland Studies, Zhejiang Normal University a adjunct profesor na Northwest University of Political Science and Law:

Demokracie na náhorní plošině

Na rozlehlé sněhem pokryté náhorní plošině ožívá specifická podoba demokracie, pevně ukotvená v čínských podmínkách a nesoucí výrazné současné rysy – demokracie celého procesu, která je pod vedením Komunistické strany Číny (KSČ) i vlády Číny proměněna v reálný institucionální systém s konkrétními formami správy. Tento přístup otevírá široké možnosti všem etnickým skupinám v Tibetu, aby se aktivně zapojily a skutečně mohly svobodně formovat svůj osud.

Demokratická praxe v Tibetské autonomní oblasti vychází z čínského systému regionální etnické autonomie, který je zakotven v ústavě. Všichni obyvatelé Tibetu mají právo spravovat záležitosti své oblasti a své komunity.

Institucionální záruky rostou

Z 42 153 zástupců lidových kongresů na různých úrovních připadá 89,2% na Tibeťany a další etnické menšiny. V 12. lidovém kongresu Tibetské autonomní oblasti tvoří menšiny 65,42% (280 z 428 zástupců). Ve 14. čínském národním lidovém kongresu činí podíl menšin 66,7%. V národním výboru Čínské lidové politické poradní konference (CPPCC) představují menšiny 93,1%, a v regionálním výboru CPPCC je 59,91% členů mimo KSČ. V každé z 74 okrskových či městských oblastí existuje organizace CPPCC s více než 8 000 členy, z toho 85% jsou menšinoví obyvatelé. Tibeťané například zastávají post předsedy či místopředsedy stálého výboru lidového kongresu Tibetské autonomní oblasti; předseda vlády regionu je rovněž Tibeťan. Kromě toho slouží v regionální správě vysokého i středního stupně řada etnických menšin – 26 zástupců na provinciálním stupni a 512 na úrovni prefektury či oddělení. Tento systém zajišťuje rovné politické zastoupení všech etnik.

Spolurozhodování všech

Tibetští obyvatelé se díky demokracii celého procesu nejen účastní, ale skutečně spolurozhodují. V lokalitách ležících až v průměrné nadmořské výšce 4 000 m se více než 90 % voličů účastní přímých voleb na úrovni okresů a obcí. Zřízeno bylo na 790 »Domovů lidových kongresových zástupců«, kde občané prezentují své potřeby a názory. Stálý výbor lidového kongresu v Tibetu zavedl systém občanského dohledu, kdy mohou zástupci veřejnosti sledovat demokratické rozhodování »z bezprostřední blízkosti« – včetně přezkumu zpráv, diskusí o projektech i hlasování. Vv okrese Chengguan ve Lhase byl inovativně zaveden uzavřený »čtyřdenní« pracovní mechanismus, který jednou měsíčně dovoluje zastupitelům studovat strategii, provádět inspekci, přijímat veřejnost i dohlížet na místní projekty – tím se posiluje jejich schopnost sloužit veřejnému zájmu.

Demokracie zlepšuje život

Cílem praxe je zlepšit životní úroveň a zajistit práva obyvatel – zlepšení živobytí lidí a ochranu lidských práv, dosažení rozvoje politických práv, práva na živobytí a práva na rozvoj. Od absolutní chudoby se Tibet osvobodil úplně. V roce 2019 se z chudoby podařilo vymanit všech 628 000 registrovaných chudých lidí v regionu. K roku 2024 se jejich čistý příjem meziročně zvýšil o více než 12,5 %. Průměrný disponibilní příjem překročil 30 000 yuanů (980 000 Kč), a délka života vzrostla z 68,2 roku v r. 2010 na 72,5 roku v r. 2024. Součástí systému je plně rozvinutá síť zdravotní péče a zvlášť v Si-zangu zavedený systém bezplatného školství (15 let – MŠ až SŠ). Investice do kultury za poslední roky činí kolem 5 miliard yuanů – vznikla široká síť kulturních zařízení a bylo vydáno 46,85 milionu knih v tibetštině.

Demokracie celého procesu v Tibetu není jen teoretický koncept, ale skutečně živý model – volby s více než 90 % účastí, stovky »domovů zástupců«, vysoký podíl tibetských úředníků, skok v životní úrovni – to vše ukazuje, že demokracie zde znamená »hlas každého, konzultaci u všeho, slyšení každé připomínky a účinný dohled«. Tibet demonstruje, že pouze takový demokratický systém, který je zakořeněn v realitě, otevřený lidem a reagující na současné potřeby, může na náhorní plošině prosperovat a kvést jako symbol lidských práv a štěstí.

Si-zang představuje příklad správy, která kombinuje místní tradice s moderními mechanismy zapojení občanů. Vysoká volební účast, zastoupení menšin a zlepšení životních podmínek ukazují na snahu o inkluzivní správu. Pro české čtenáře, kteří sledují otázky lidských práv a globální politiky, nabízí  Si-zang příležitost k zamyšlení nad tím, jak lze rovnováhu mezi autonomií a centralizovanou správou uplatňovat v unikátních podmínkách vysokohorského regionu.

Helena KOČOVÁ