Skutečně mírová iniciativa?

Jiří PAVLÍČEK

V minulých dnech a týdnech nás mohla zaskočit překotnost událostí vycházejících z nejvyšších pater americké politiky, z Trumpovy kanceláře. Navíc, co platilo jeden den, druhý den již bylo jinak. Nicméně některé konstanty zůstaly a historicky zde i zůstanou.

Asi nemá cenu zabývat se konfliktem mezi prezidentem Trumpem, viceprezidentem Vancem a Zelenským v Oválné pracovně. Nicméně v komentářích Trumpa, Vance a dalších činitelů padly některé dodatečné poznámky, které za zmínku stojí. Nejde snad o to, že by byly neznámé každému, kdo sleduje mezinárodní dění a jen nepapouškuje mainstreamová média, jde o skutečnost, že byly vysloveny nejvyššími politiky USA, a tak je nelze jednoduše znevažovat tvrzením, že jde o ruskou propagandu… Trump, který se distancuje od Bidenovy vlády, připustil, že v ukrajinském konfliktu jde o zástupnou válku mezi Západem a Ruskem. Tvrdí, že on je mírotvorce a za něj by válka nikdy nezačala. Jaké konkrétní kroky ale Trump podniká? Tvrzení o mírotvorci má velmi vratký základ, stejně jako je tomu například s jeho tvrzením, že svět je nyní multipolární, aby v následujících výrocích tvrdil, že USA musí mít navrch, a tedy filozofii hegemona neopustil. Stejně tak jeho výroky hrozící sankcemi zemím BRICS, a to včetně potenciálních partnerů uskupení, nesvědčí o americkém odstoupení od úvah hegemona. Navíc i zde se projevuje neznalost problematiky, např. když mluví o společné měně zemí BRICS, která rozhodně není na pořadu dne.

Sám Trump Zelenskému v Oválné pracovně vmetl do tváře, že bez americké podpory by válka byla ukončena během tří týdnů, a opravdu později zastavil veškerou pomoc Kyjevu, a to nejen vojenskou a finanční, ale i zpravodajskou. Zejména to by mohlo mít velmi rychlý dopad na zhroucení ukrajinského odporu. Znamená totiž (jak opět přiznal Trump) zastavení možnosti využívat pokročilé americké zbraně a techniku, jako jsou rakety Himars, Patriot, letadla F-16, stejně jako komunikační prostředky StarLinku a satelitní informace o pohybu a soustředění ruských vojsk. Podstatné je tu opět oficiální přiznání známého, totiž přímé americké účasti v bojích proti RF. Všechna tato opatření související se zablokováním pomoci byla ale vzápětí zrušena poté, co v Saúdské Arábii americká delegace vedená ministrem zahraničí Rubiem donutila ukrajinskou delegaci k souhlasu s 30denním příměřím s RF. Zelenskyj sice v saúdské Džiddě byl, ale na přání Američanů se sám jednání neúčastnil.

Poštěkávání evropských mopslíků

V této souvislosti bylo zajímavé i sledovat poštěkávání evropských mopslíků, kteří od válečnického pokřiku přešli k vychvalování mírových snah USA na ukončení konfliktu na Ukrajině. Trump následovně uzavřel účet bez hostinského, když prohlásil, že míč je nyní na straně RF, a okamžitě pohrozil sankcemi, pokud RF na 30denní příměří nepřistoupí.

Odpověď Putina nakonec přišla a nazval bych ji v Trumpově terminologii returnem podaného míče. Nejprve se ale pojďme podívat na některé události, které probíhaly souběžně se zmiňovanou americkou iniciativou. Jde především o protiútok RF v Kurské oblasti a teroristický útok Ukrajiny na civilní obyvatelstvo RF.

Teroristický útok Kyjeva na Moskvu

Jinak totiž útok Ukrajiny drony na RF nazvat nelze. Nešlo o útok na vojenské či civilní infrastrukturní objekty, ale na obytnédomy v různých oblastech RF, především Moskvě. Ruská protivzdušná obrana sice sestřelila 337 dronů, ale další drony svůj cíl našly a vyžádaly si civilní oběti. Zarážející je, že útok proběhl právě v době probíhajících mírových jednání a jeho účelem bylo jen vyvolání paniky mezi civilisty. K tomu ale nedošlo, bylo dosaženo právě opačného výsledku. Navíc vedení RF jednalo uváženě, a to i přes výzvy některých poslanců Dumy k tvrdé odpovědi (např. vypuštění Orešniku proti rozhodovacímu centru Ukrajiny). V uváděné době totiž došlo k nevídané vojenské operaci v Kurské oblasti. Ruské vojenské síly provedly v pořadí třetí tzv. potrubní operaci, která má tentokrát ambici vstoupit do vojenské historie. Speciální jednotky RF (v počtu asi 800 příslušníků) prošly 15 až 16 km plynovodem Družba. Plynovod má průměr 1,4 m a někteří příslušníci zde museli trávit až čtyři dny! Předtím bylo nutné operaci pečlivě naplánovat, a to včetně okysličení plynovodu. Hlavní roli sehráli příslušnici skupiny Achmat s ruským čečenským velitelem Apti Alaudinovem. Po vydání příkazu k útoku v týlu ukrajinských jednotek se ukrajinská obrana následně zhroutila v celé oblasti města Sudža. Došlo k chaotickému útěku a konci ukrajinských záměrů na výměnu Kurské oblasti za některé oblasti obsazené RF (zejména Záporožskou jadernou elektrárnu). Velkým paradoxem bylo, že operaci vlastně umožnil Zelenskyj, který uzavřel plynovod vedoucí přes město Sudža do střední Evropy. Při výše uváděných skutečnostech šlo jen těžko očekávat kladnou odpověď ze strany Putina na zmíněnou, údajně mírovou iniciativu Spojených států.

Odpověď Ruska a Běloruska 

Putin odpověděl na navrhované příměří na společné tiskové konferenci s prezidentem Běloruska Lukašenkem u příležitosti jejich setkání v Moskvě. Poděkoval velmi zdvořile prezidentu Trumpovi za jeho snahy a řekl, že podporuje myšlenku na 30denní příměří, to ale musí vést k trvalému mírovému uspořádání, což znamená odstranění známých příčin, které vedly ke speciální vojenské operaci. Zároveň uvedl, jaké podmínky navíc příměří musí respektovat. Nastolil například otázku, co bude v době příměří s vojáky, kteří jsou momentálně v obklíčení v Kurské oblasti, co bude s dalším vyzbrojováním Ukrajiny po dobu příměří, s probíhající ukrajinskou mobilizaci, jak bude probíhat ověřování dohodnutých podmínek atd. Je totiž jasné, že jde jen o poskytnutí oddechu vyčerpaným ukrajinským jednotkám, o jejich doplnění, vyzbrojení a přípravu k dalšímu boji.

Ani opětovná podpora od Spojených států, a tím i jejich nepřímé zapojení do bojových operací, nemohly zůstat bez odezvy. Navíc Trump situaci eskaloval oznámením dalších sankcí týkajících se naftového a bankovního sektoru a poskytnutím informace o dodávkách nových typů zbraní GLSDB. Jde o ze země odpalovanou (děla, raketomety) a přesně GPS naváděnou munici. Lze si jen těžko, za daných okolností a během vítězného postupu vojsk RF na celé bojové linii, představit jinou odpověď. Následná diskuse se speciálním vyslancem USA Steve Witkoffem týž den v Moskvě samozřejmě nemohla přinést žádný další posun. Zdvořilý přístup Putina není rozhodně projevem slabosti RF, důvodem pokračování je možnost diplomatického sbližování USA a RF. Je zajímavé, že již před několika desetiletími americký stratég Henry Kissinger předpověděl, že USA se budou muset opět snažit rozdělit spolupráci Ruska a Číny, tentokrát však podporou Ruska a nikoliv Číny. O této strategii se pokoušel přesvědčit Trumpa již během jeho prvního funkčního období. Jde sice o zbožné přání USA, aby se mohly soustředit na oslabení čínského vlivu ve světě, nicméně nezbytnému posílení diplomatické komunikace mezi RF a USA tato snaha může napomoci.