Světové mírové hnutí proti jadernému zbrojení

Použití jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki a dopad bombardování šokoval všechny: od vědců, kteří bombu vyvinuli, po politiky napříč politickým spektrem. Již záhy po bombardování Hirošimy a Nagasaki vznikla Federace amerických vědců (FAS) – vědců, kteří pracovali na projektu Manhattan, jehož cílem bylo vyrobit první atomové bomby, a kteří se jasně postavili proti jaderným zbraním.

FAS má za cíl propagovat využití jaderné vědy a vědecké analýzy pro světovou bezpečnost, zejména proti nebezpečím vývoje a použití jaderných zbraní a také pro mírové využití jaderné energie.

Síly míru se daly do pohybu

Dne 6. srpna 1948 se v polské Vratislavi konal první světový kongres »Intelektuálů pro mír«. Následující rok, 20. dubna 1949, se v Paříži a Praze současně konal první světový kongres Sil za mír. První globální kampaní za odzbrojení, kterou Světový kongres zorganizoval, byl sběr podpisů pod »Stockholmskou výzvou« požadující zrušení a zákaz atomových zbraní.

Světový význam pro mír měly Kampaně za jaderné odzbrojení (CND), vedené nositelem Nobelovy ceny Bertrandem Russellem, který oduševnil globální protiválečné hnutí v 60. letech, a také mládežnická protestní hnutí ve stejném období. Symboly míru, které se objevily v protiválečném hnutí, jsou: mírová olivová ratolest starověkých Hellénů a židovsko-křesťanská holubice, ale také vidlice v kruhu.

Rovněž, z podnětu Bertranda Russella a řeckého mírového hnutí, byly ve velmi těžkých podmínkách organizovány Maratonské pochody míru. Dne 21. dubna 1963 se konal první maratonský pochod tohoto druhu (pořádají se dodnes, zúčastnil jsem se – pozn. autora).

Mírový maratónský pochod

Byla neděle, 21. dubna 1963. Ještě se nerozednilo a poslanec levicové EDA, lékař Grigoris Lambrakis, vystoupil z auta a rozložil pruh látky se symbolem atomového odzbrojení a slovem HELLAS (Řecko). Tento pruh látky se objevil o 11 dní dříve v Anglii, kde se poslanec jako místopředseda Výboru pro mezinárodní napětí a mír zúčastnil velikonočního mírového pochodu v Aldermastonu. Jen při zvěsti, že se má konat mírová akce v Řecku, se zmobilizoval celý státní, ale i polostátní aparát, aby zabránil tisícům demonstrantů, kteří se hrnuli z celé země a zahraničí s úmyslem provést mírovou demonstraci od Marathonu do starověkého místa Pnyka, kde sněmovali starověcí Athéňané pod Parthenonem.

Hlavním argumentem vlády proti pochodu byl primitivní antikomunismus, přičemž se neustále objevovaly hrozby, že orgány činné v trestním řízení zareagují represivně a zatknou nejen Řeky, ale i všechny cizince, kteří přijedou do země, aby se této pokojné akce zúčastnili. Zároveň policie a četnictvo na základě vládního nařízení oznámily, že 21. dubna, v den konání pochodu, je v celé zemi zakázáno jakékoli shromáždění na otevřeném prostranství.

V těchto dnech vplula do Středozemního moře první americká jaderná ponorka s raketami Polaris, zatímco do Athén postupně dorazili předseda sdruženého štábu amerických ozbrojených sil generál Taylor, vojenský velitel NATO, americký generál Lemnitzer a velitel jihovýchodního křídla NATO, americký admirál Russell. Už jen tato událost podtrhla nutnost pochodu. Jak ale mohl být uskutečněn, když oficiální i neoficiální represivní státní aparát byly v bezprecedentní mobilizaci, aby tomu zabránily?

Hlavní město na pokraji války

Podle zprávy novin Ta Nea z 21. dubna 1963 bylo hlavní město »na pokraji války«, zatímco se poprvé v historii v různých oblastech kolem Marathonu oficiálně objevily smutně proslulé bezpečnostní prapory, připravené k akci v případě nouze. Dokonce i námořníci pobřežní stráže byli nasazeni k ochraně pláže Marathonu, zřejmě ze strachu z vylodění stoupenců Asociace Bertranda Russella. Je třeba také poznamenat, že oblast Marathonu střežila síla plně ozbrojeného četnictva, která podle zprávy Ta Nea přesáhla 3000 mužů.

I za takových podmínek se Grigoris Lambrakis toho rána vydal na cestu do Marathonu. A nakonec se mu, po četných překážkách, provokacích a zákazech, podařilo vztyčit na Marathonském pahorku prapor boje za odzbrojení, který si nesl s sebou. A poté, co promluvil o míru k omezenému publiku, které směl mít, ale navíc i ke stovkám četníků, kteří obklopili místo, symbolicky zahájil pochod z Marathonu do Pnyky.

Někdy běžel a někdy šel s rozvinutým praporem a pod hrozbami četníků a polostátních policistů, s častými zastávkami a střety, se mu podařilo dosáhnout křižovatky Rafina. Tam se ho bezpečnostní orgány a neofašisté-bandité pokusili zastavit a odtáhnout do přilehlého lesa, ale jejich pokus selhal díky zásahu jeho doprovodu, novinářů a obyvatel oblasti. Lambrakis a jeho společníci se nedali odradit a po mnoha dalších peripetiích pokračovali.

Zatýkání pacifistů

Brutální chování pronásledujících úřadů však nezažil pouze Lambrakis. Odhaduje se, že bylo zatčeno 1100 pacifistů, přičemž několik z nich bylo s lehkými zraněními převezeno do nemocnice. Mezi zatčenými byli známí umělci jako M. Theodorakis, malíř M. Argyrakis, herec M. Katrakis a další. Policie nakonec zatkla a deportovala zahraniční pacifisty, kteří přijeli do země – mezi nimiž byl i zástupce Bertranda Russella.

Po propuštění z úřadovny policie poslanec řeckého parlamentu Lambrakis zaslal telegram premiérovi Konstantinu Karamanlisovi, náměstkovi ministra vnitra, předsedovi parlamentu a vůdcům stran a sdružení »Mr. Russell«, ve kterém uvedl: »Přání našeho demokratického lidu po mírovém pochodu z Marathonu do Athén se naplnilo. Poté, co jsem vyrazil z vrcholu Marathonské hrobky, jsem byl na 28. kilometru zatčen a násilně naložen do vojenského nákladního auta, nezákonně a protiústavně zadržován 3,5 hodiny.«

Poté se Lambrakis svěřil tisku: »Mírový proces, byť symbolický, proběhl, ačkoli vláda přijala opatření, které jsme nepoznali ani během (německé) okupace… Neuspěla.«

Lambrakis měl naprostou pravdu. Jeho osamělý mírový pochod mentálně doprovázely tisíce bojovníků za mír. Semeno padlo do země a brzy přineslo ovoce. Mírové a demokratické hnutí se v 60. letech stalo masovým. Ovlivnilo jak prosté lidi, tak i umělce, a svět se doslova otřásal požadavkem mladých za mír a svobodu.

Místo epilogu

Poslanec Lambrakis, lékař, vynikající vědec uznávaný za vědecký a společenský přínos, byl měsíc po svém prvním maratónském pochodu zavražděn neoficiálními orgány-teroristy řeckého státu, pro který se obvykle v Řecku používá termín parastát. Tato vražda měla světový ohlas a protestní demonstrace ve světě daly řecké pravici a jejím mentorům na vědomí, že státní terorismus neprojde.

Dynamika boje Grigorise Lambrakise se stala podnětem pro vytvoření masového hnutí Lambrakistů, a to pod vedením světově uznávaného skladatele-komunisty Mikise Theodorakise. Tyto tradice zůstávají silné i dnes – jako jasný maják, který ukazuje cestu mladším generacím bojovníků za humánnější svět bez válek. Mírové pochody z Marathonu do Pnyky (Parthenonu) v Aténách jsou každoročně uskutečňovány s mezinárodní masovou účastí. Každoročně jsou i přes horka pořádány také mírové demonstrace u příležitosti atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki.

Martyrolog (seznam – pozn. red.)zavražděných bojovníků za mír má své pokračování ve světově významných osobnostech, jako sociální demokrat Olof Palme, švédský ministerský předseda, či Indíra Ghándíová, pro změnu indická ministerská předsedkyně a předsedkyně Hnutí nezúčastněných, a řada dalších.

Ioannis SIDEROPULOS