Trump jedná o míru na Ukrajině, ve světě ale utahuje šrouby

Zatímco znovuzvolený americký prezident Donald Trump hledá cesty k ukončení konfliktu na Ukrajině a jedná s Vladimirem Putinem, ve zbytku světa jeho přístup k zahraniční politice zdaleka není tak mírotvorný. Naopak, Washington zpřísňuje svůj postoj k řadě zemí po celém světě včetně Palestiny, Kuby, či KLDR.

Zatímco evropská média řeší jak americký viceprezident J. D. Vance na bezpečnostní konferenci v Mnichově způsobil značný chaos mezi evropskými lídry, když oznámil, že Spojené státy se nadále nebudou angažovat v evropských bezpečnostních otázkách, a Trump sám pak přilil olej do ohně prohlášením, že mírové rozhovory s Ruskem povede bez účasti Evropy, jinde ve světě je vnímán jako politik, který neváhá použít tvrdý tlak vůči svým protivníkům. Severní Korea, Kuba a Blízký východ jsou jen příklady oblastí, kde USA pod jeho vedením utahují šrouby, ohrožují kvalitu života i samotné přežití milionů lidí a určují nový drsný směr své zahraniční politiky.

KLDR varuje – na provokace budeme reagovat!

Severní Korea, která dlouhodobě čelí americkému tlaku kvůli svému jadernému programu, v posledních dnech reagovala ostrým prohlášením. Podle severokorejské agentury KCNA Spojené státy ve spolupráci s Japonskem a Jižní Koreou »opět odhalily svůj zlovolný záměr vyvíjet maximální politický a vojenský tlak na KLDR«. Současná americká administrativa prosazuje zřízení systému útočné protiraketové obrany zaměřeného na preventivní útok na jiné země a vyzbrojení vesmíru pod záminkou obrany své pevniny. Armády USA a Koreje tak plánují v březnu prosadit rozsáhlé válečné cvičení Freedom Shield.

Pchjongjang varuje, že jakákoli »provokace a hrozba ze strany nepřátelských států narazí na rozhodnou a drtivou protiakci« a že jeho jaderný program je neoddělitelně spjatý s otázkou národní suverenity. »Nukleární zbraně pro KLDR představují mír a svrchovanost a prostředek legitimní sebeobrany, jak to stanovuje naše ústava, dokud bude existovat nepřátelská hrozba ze strany USA a jejich vazalských sil.«

Kdo je nebezpečným provokatérem?

Velitel Severního velitelství USA (USNORTHCOM) generál Glen D. VanHerck nedávno uvedl, že KLDR již disponuje schopností zasáhnout jadernými zbraněmi celou Severní Ameriku. Podle amerických vojenských představitelů představuje severokorejská síla mezikontinentálních balistických raket (ICBM) přímou hrozbu pro bezpečnost Spojených států.

KLDR naopak tvrdí, že skutečnou hrozbou pro světovou bezpečnost je Washington: »USA přinášejí vážnou hrozbu pro bezpečnostní prostředí Korejského poloostrova i zbytku světa, přičemž usilují o bezohledné zbrojení a radikální modernizaci jaderných sil. Proto jsou řeči USA o ‚hrozbě‘ ze strany někoho loupežnickým sofismem, jako když viník podává žalobu jako první, čímž hluboce zaměňuje dobro a zlo.«

KLDR v prohlášení náčelníka politického úřadu Ministerstva národní obrany KLDR zopakovala, že její strategické ozbrojené síly nejsou určeny k agresi, ale k obraně a zachování stability v regionu.  »Strategické ozbrojené síly KLDR slouží k obraně, aby zaručily bezpečnost státu a strategickou rovnováhu regionu. Pokud mají USA skutečné obavy o bezpečnost své pevniny, jediným způsobem, jak je odstranit, je důsledně upustit od vojenského ohrožení a nepřátelské politiky vůči nezávislým a suverénním státům.«

Zostřená blokáda Kuby

Dalším bodem Trumpovy tvrdé politiky je Kuba. Washington v posledních týdnech zpřísnil ekonomickou blokádu ostrova, což dále komplikuje tamní hospodářskou situaci. USA například rozšířily sankce na lodní společnosti dodávající ropu do Havany a přitvrdily podmínky pro zahraniční investory spolupracující s kubánským režimem.

Kuba se proto v současnosti potýká s vážnou energetickou krizí, která má hluboký dopad na každodenní život obyvatel i na celkovou ekonomiku země. Vzhledem k tomu, že přibližně 96 % elektřiny je vyráběno z fosilních paliv, zejména z ropy, je Kuba silně závislá na dovozu těchto surovin.

Nedostatek deviz a snížené dodávky ropy, zejména z tradičních partnerů, vedly k častým výpadkům elektřiny a k vyhlášení ropných prázdnin, které zasahují jak domácnosti, tak průmyslové podniky. Prezident Miguel Díaz-Canel již dříve varoval obyvatele, že kvůli problémům s dovozem ropy musí počítat s výpadky elektřiny i v nadcházejících týdnech. Tyto energetické problémy mají řetězový efekt na celou ekonomiku. Současná situace nutí kubánskou vládu hledat alternativní zdroje energie a způsoby, jak snížit závislost na dovozu ropy. S čímž jim chce pomoci Čína výstavbou například výstavbou solárních elektráren.

Etnická čistka Pásma Gaza

Stejně nebezpečný je i Trumpův postoj k Palestině. Po útocích Hamásu a následné izraelské ofenzivě Washington nadále bezvýhradně podporuje vládu Benjamina Netanjahua, včetně dodávek zbraní a diplomatického krytí na mezinárodní scéně. Americký prezident Donald Trump nedávno představil kontroverzní plán týkající se Pásma Gazy, který zahrnuje přesídlení tamních Palestinců do okolních arabských zemí a následné převzetí tohoto území Spojenými státy. Trump navrhl, aby Palestinci opustili Gazu a usadili se například v Egyptě či Jordánsku, což by podle něj zajistilo lepší životní podmínky pro tyto obyvatele.

Tento návrh vyvolal širokou mezinárodní kritiku. Arabské státy, včetně Egypta a Jordánska, plán odmítly s odůvodněním, že by narušil úsilí o vytvoření nezávislého palestinského státu a mohl by destabilizovat region. Palestinská samospráva a hnutí Hamás označily Trumpův plán za pokus o etnickou čistku a porušení mezinárodního práva.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu naopak vyjádřil podporu tomuto návrhu, označujíc jej za “první dobrý nápad” v souvislosti s řešením situace v Gaze. Trump rovněž uvedl, že Spojené státy jsou připraveny převzít kontrolu nad Pásmem Gazy po případné válce s Izraelem, aniž by bylo nutné nasazení amerických vojáků. Navzdory mezinárodnímu nesouhlasu Trump opakovaně prohlásil, že je odhodlán tento plán realizovat. Tento kontroverzní krok by ale měl dalekosáhlé důsledky pro blízkovýchodní region a mezinárodní vztahy.

Trumpova globální politika: nový světový chaos?

Zatímco Trump jedná o míru na Ukrajině, jeho politika v dalších regionech spíše přilévá olej do ohně. Od Tchaj-wanu přes Latinskou Ameriku až po Arktidu a Afriku se stupňuje napětí a svět se zdá být blíže novým konfliktům než stabilitě.  

Trump znovu oživil myšlenku na posílení amerického vlivu v Arktidě, včetně opětovného projevení zájmu o Grónsko. Trumpova administrativa také provokuje Peking podporou Tchaj-wanu. Nedávné zbrojní kontrakty mezi USA a Tchaj-pejí, včetně dodávek stíhacích letounů a raketových systémů, vyvolaly ostré reakce Číny. Washington dokonce naznačuje možnost oficiální návštěvy amerických představitelů na Tchaj-wanu, což by znamenalo přímé porušení politiky »jedné Číny«.

Trumpova vláda také obnovila nátlak na latinskoamerické země, které nesdílejí americkou politiku, například Venezuelu a Nikaraguu. Spojené státy zesilují sankce proti venezuelskému režimu Nicoláse Madura, a dokonce naznačují možnost »cílených operací«, pokud se režim nezmění. Washington rovněž podporuje opozici v Nikaragui a vyvíjí tlak na tamní vládu prostřednictvím ekonomických a diplomatických opatření.

A vyhrožuje také africkým zemím, zejména těm, které spolupracují s Čínou a Ruskem. Americká vláda varovala několik afrických států, že spolupráce s Pekingem či Moskvou by mohla vést k hospodářským sankcím nebo omezení pomoci. Na vojenské úrovni Trumpova administrativa posílila přítomnost amerických speciálních jednotek v Sahelu a východní Africe, kde se snaží ovlivňovat místní vlády a odrazovat je od spolupráce s konkurenty USA.

Zdá se, že Trumpova strategie spočívá v soustředění se na vybrané mírové iniciativy, které by mu přinesly zisky v podobě například nerostných surovin z Ukrajiny, zatímco v jiných částech světa záměrně rozdmýchává geopolitické střety. Svět tak vstupuje do nové éry nestability, jejíž následky budou pociťovány ještě dlouho po jeho druhém prezidentském období.

Helena KOČOVÁ