Jan Kavan: Většina států má stále důvěru v OSN

Před 80 lety skončila strašlivá válka. Dnes se množí lidé, kteří se snaží zkreslit jak její začátek, tak i zásluhy za její ukončení. Tehdy však byli všichni sjednoceni za rozhodnutím tuto hrůzu už nikdy znovu nedopustit. Rozhodli se proto založit celosvětovou organizaci – Organizaci spojených národů, jejímž posláním je zachránit budoucí generace před metlou války.

A shodli se na textu Charty OSN, jejíž vznešená slova by dnes neměl mít nikdo problém podepsat. S jednou velkou výjimkou. Autoři Charty se totiž rozhodli zabránit možnému budoucímu střetu mezi vítěznými mocnostmi založením Rady bezpečnosti, v níž má pět vítězů poslední války právo veta. Dnes je tento anachronický a nedemokratický princip slonem v křehkém porcelánu systému OSN a hlavní překážkou pro skutečné naplňování cílů Charty OSN. Rada bezpečnosti tak paralyzuje rozhodování OSN, jak ukončit války, v nichž hraje roli jedna z velmocí. Znemožňuje tak i efektivní reakci na genocidu, válečné zločiny či humanitární katastrofy. Jde o relikt, který legalizuje mocenskou nerovnováhu. Reforma je proto naprostou nutností pro přežití relevantnosti OSN.

Dnes tu jsou noví globální hráči, jako je Indie, Brazílie, Japonsko, Německo či rozvíjející se africké a latinskoamerické státy, kterým je upřena příslušná váha při rozhodování o světovém míru a bezpečnosti. Na tom se shodla naprostá většina řečníků na letošním 80. zasedání Valného shromáždění OSN (23.-29. září 2025).

Ze 193 členských států OSN vystoupilo letos v New Yorku 189 představitelů a z nich bylo 124 hlavami svých států. Takováto účast tedy spíše podtrhla skutečnost, že většina států má stále v OSN důvěru a tuto instituci vnímá jako nenahraditelnou, jak zdůraznil i španělský král Filip VI.

Snaha o komplexní mírovou dohodu

Tři dny před zahájením 80. zasedání VS OSN se sešel Výbor předsedů VS OSN (UNCPGA), jehož jsem místopředsedou. Přáli jsme si, aby naši Závěrečnou deklaraci obdrželi vedoucí všech delegací ještě před zahájením konference. V ní jsme podpořili reformu OSN a vyzvali jsme ke svolání Mimořádného zasedání OSN, které by projednalo reformu OSN zvláště v oblasti míru a bezpečnosti.

Navzdory jistým rozporům jsme se shodli na nutnosti dosáhnout komplexní mírové dohody, která by ukončila válku na Ukrajině a vyřešila problémy, které k tomuto konfliktu vedly. Pokud jde o Gazu, tak jsme odsoudili útok Hamásu na izraelské civilisty z října 2023, ale konstatovali jsme, že nic nemohlo ospravedlnit zcela disproporční odvetu Izraele, která zatím vedla k 70 000 zabitých Palestinců, z nichž 70 % tvoří ženy a děti, a statisícům zraněných a milionům vyhnaných ze svých domovů, které byly ve většině srovnány se zemí. Ztotožnili jsme se se závěrem Komise OSN, která shledala Izrael vinným trestným činem genocidy.

Výbor uvítal snahu najít diplomatické řešení konfliktu, ale musel konstatovat, že je zcela bezprecedentní a odsouzeníhodné, když jedna strana vyjádří svůj nesouhlas s postojem druhé strany tím, že dané diplomaty zavraždí, jak se o to pokusil Izrael bombardováním jednací budovy v katarském Dauhá. Diplomaty Hamásu zachránil jen fakt, že těsně před dopadem bomb se šli všichni pomodlit a v místnosti nechali jen některé své zástupce a bezpečnostní katarskou ochranku, kteří pak zahynuli. Katarské úřady byli o útoku informováni americkou stranou až 10 minut po tragickém zásahu, který tím i porušil suverenitu amerického věrného spojence.

Vzhledem ke skutečnosti, že Rada bezpečnosti je zase paralyzována použitím veta, tak Výbor vyzval OSN k použití rezoluce Sjednoceni pro mír (Uniting for Peace, poprvé použita v roce 1950 v Koreji), která by umožnila vyslat do Gazy ozbrojené mírové jednotky OSN. I tato myšlenka, spolu s některými dalšími, zazněla v projevech nejvyšších státníků např. Kolumbie, Brazílie, Španělska a dalších.  Doufám, že příští česká vláda využití rezoluce Uniting for Peace podpoří.

Svůj odpor k válce dali diplomaté jasně najevo i tím, že před projevem izraelského premiéra Netanjahua houfně opustili sál. Bibi (Netanjahu) ovšem věděl, že je stejně nepřesvědčí, a tak svůj projev zaměřil především na vojáky v Gaze, kterým byl vysílán přímo do sluchátek.

Mírový plán?

Trump, s využitím zkušeností bývalého britského premiéra Tony Blaira, navrhl mírový plán, který má několik odlišných fází. V těchto dnech proběhla první fáze, během níž Hamás propustil všech 20 živých rukojmí a předal první těla z 28 rukojmí, která nepřežila. Současně Izrael začal propouštět první z asi 2000 palestinských vězňů, z nichž většina má blíž k Fatáhu než k Hamásu a mnozí byli uvězněni až během dvouleté války. Není mezi nimi nejznámější vězeň Barghoubi, který by byl schopen pomoci založit samostatnou Palestinu. V dalších fázích by měl Hamás předat své zbraně technokratické vládě Palestinské samosprávy, která by měla vládnout v Gaze pod kuratelou tzv. mírové komise vedené Trumpem a Blairem. A izraelská armáda by se měla stáhnout. Detaily nejsou dojednány, neboť zatím nedošlo k jasné dohodě. Hamás se zdráhá odzbrojit se a zcela opustit Gazu, neboť nevěří Izraeli a Izrael nejenže nevěří Hamásu, ale přál by si jeho zničení.

Netanjahu prohlásil, že boj neskončil a je připraven si vynutit své podmínky i pokračováním války. Tomu by chtěli zabránit arabské vlády i politici evropských velmocí. Ať už bude tento poslední zádrhel vyřešen tak či onak, Trump si jistě řekne o Nobelovu cenu míru. Pokud skutečně někdy dojde k dvoustátnímu řešení, tedy k samostatné Palestině existující v míru vedle Izraele zabezpečeného v jeho hranicích z roku 1967, tak si ji zaslouží. Osobně považuji za nepravděpodobné, že se tohoto kýženého cíle dožiju, neboť izraelská vláda, která dosud neuznala Stát Palestinu, se bude všemožně snažit tomu zabránit.

Jeden z mála státníků, který nezmínil ve svém projevu ani genocidu v Gaze nebo válku v Súdánu, byl český prezident Petr Pavel. Ten sice ostře zkritizoval toleranci principu, kdy silnější svou silou prosazuje své mocenské zájmy, ale tento princip vztáhl jen na Rusko a nevšiml si, jak jej používají např. USA a Izrael. A byl například Spojenými státy použit již mnohokrát, třeba v Íránu, Iráku, Afghánistánu, Libyi nebo i v malé Grenadě.

OSN nikdy nebyla a nebude dokonalá. Je to komplexní a často těžkopádný mechanismus odrážející svět takový, jaký je, se všemi jeho rozpory.

Neplní závazky snižovat chudobu

Většina státníků ocenila snahu OSN pokračovat v naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs), které mj. se snaží omezit extrémní chudobu do roku 2030, což se téměř jistě nepodaří. Řada států své závazky totiž neplní na 100 procent. Ovšem je stále zřetelnější, že jedna z hlavních příčin chudoby je struktura globálních finančních a obchodních toků. Pokud mezinárodní právo nezačne být uplatňováno i na nadnárodní korporace a nebudou zásadně reformovány Brettonwoodské instituce, zůstane naplnění všech cílů OSN asi jen zbožným přáním. 

Na rozdíl od selhávající Rady bezpečnosti jsou specializované agentury OSN, např. WHO (Světová zdravotnická organizace), UNICEF, UNHCR, UNRWA nebo Pařížská klimatická dohoda či Mezinárodní trestní tribunály, často velmi úspěšné a zachraňují životy a zdraví milionů lidí. Je smutné, že Trumpova vláda z řady z nich odchází nebo je odmítá podporovat. Český prezident je ani jednou nezmínil. Škoda.

Autor je místopředseda Výboru předsedů VS OSN; v letech 2002-2003 byl předsedou Valného shromáždění OSN.