Nahá žena s ňadry na zádech, skřet se zkroucenýma nohama, lidé bez trupu i podivní tvorové, jako by vypadli ze světa středověkých nočních můr. A mezi nimi záhadné geometrické obrazce, v nichž někteří hledají dokonce zakódovanou šroubovici DNA. Kdo a proč nechal před více než šesti stoletími vyzdobit kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci právě takovými výjevy? Vítejte na místě, kterému se přezdívá nejtajemnější místo Čech.
Přitom není vůbec těžké kostel sv. Jana Křtitele minout. Přiznávám, že se to dlouhá léta dařilo i mně, přestože mám chalupu nedaleko Jindřichova Hradce a do města jezdíme každé léto několikrát. Zámek, náměstí i rybník Vajgar znám důvěrně, ale o tom, co se ukrývá za zdmi tohoto kostela, jsem ještě donedávna neměla tušení.
A nejspíš nejsem jediná. Od Vajgaru k němu vede nenápadná úzká ulička, další cesta z dolního cípu náměstí. Zvenčí se tváří jako jeden z mnoha historických kostelů a návštěvnický vstup je ukrytý až ve dvoře za ním. Snadno tak získáte dojem, že je zavřeno. Stačí ale zajít za roh – a otevře se jedna z nejhodnotnějších stavebních památek jižních Čech.
Nenápadné místo s dlouhou historií
Místo patří k nejdéle osídleným částem Jindřichova Hradce. Archeologické nálezy dokládají osadu s dřevěnými domy už v 11. až 12. století. Kostel začal vznikat ve druhé polovině 13. století na místě starší románské svatyně a dnes je nejstarší sakrální stavbou ve městě. Rozestavěného chrámu se kolem roku 1320 ujali minorité a přibližně v polovině 14. století jej dokončili. Tehdy vznikala i rozsáhlá nástěnná výzdoba a kaple sv. Mikuláše, označovaná za perlu vrcholné gotiky jižních Čech.
Během válek a nepokojů v 15. století byl kostel poškozen a původní trámový strop hlavní lodi na jeho konci nahradila hvězdicová klenba. Staletí tu po sobě zanechala další vrstvy – od renesance přes baroko až po 19. století. V interiéru najdeme cenné oltáře, renesanční a barokní lavice, kazatelnu i pozdně gotický náhrobek Magdaleny z Gleichenu.
Záhadné příšery
Největší pozornost ale přitahují malby ze 14. a 15. století. Vedle Pašijového cyklu, Zvěstování Panně Marii a apoštolů se na stěnách a okenních špaletách ve výšce objevuje úplně jiný svět: monstra, groteskní postavy a srostlice lidských a zvířecích těl. Mezi nimi se střídají obdélníková pole s geometrickými a rostlinnými ornamenty. Celek připomíná podivnou šifru, jejíž klíč se během staletí ztratil.
A tady dostávají prostor záhadologové. Jedni v deformovaných bytostech vidí hříšníky stižené božím trestem či démony, další je spojují s kacíři nebo templáři. Nejodvážnější teorie se týká geometrických pásů: údajně by mohly připomínat zakódovaný genetický záznam či DNA. Zastánci hypotézy poukazují na výjev dítěte, které se postupně proměňuje v dospělého, avšak deformovaného člověka. Znaky mezi nimi pak vykládají jako zápis genetických chyb vedoucích ke vzniku „mutanta“. Má to zásadní háček – ve 14. století o struktuře DNA nikdo nic nevěděl.
Vysvětlení může být méně fantastické, ale neméně zajímavé. Podle kunsthistoriků mají motivy blízko k droleriím, fantaskní výzdobě středověkých rukopisů zejména z Anglie a Francie. V nich tyto kresby zachycující fantastická zvířata, lidské hříčky či kejklíře sloužily jako odlehčení vážného náboženského textu, projev tvůrčí svobody písařů a malířů nebo skrytá kritika mravů. Žádná tajná znalost genetiky tedy možná nebyla potřeba. Jen středověká obrazotvornost, mnohem divočejší, než si pod „gotickou výmalbou“ obvykle představíme.
K zamyšlení vybízí i dnes
K hledání významů vybízí bývalý minoritský klášter také dnes. Do 25. října zde probíhá výstava Beze slov, představující tvorbu sedmnácti umělců z kateder výtvarné výchovy několika univerzit. Velká plátna i plastiky nabízejí pohledy na současný svět a v kulisách staletého kláštera získávají další rozměr. Před dávnými i současnými díly tak znovu hledáme, co nám jejich autoři chtěli říci – beze slov.
A chcete-li tajemnou atmosféru zažít naplno, každý prázdninový pátek od 20 hodin se konají noční komentované prohlídky. Vedou kolem záhadných maleb přes gotickou křížovou chodbu až do běžně nepřístupných půdních prostor. Tečkou je výstup na barokní věž s výhledem na noční panorama Jindřichova Hradce. Možná právě odtud nejlépe vynikne, jak snadné je tento nenápadný kostel minout. A jaká by to byla škoda.
Helena KOČOVÁ
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování svých novin. Nemáme za sebou miliardáře a oligarchy, jen své čtenáře. Společně budeme odhalovat nepravosti a upozorňovat na historické i současné nespravedlnosti.
