Tajemný kříž Cyrilek

Neukočíroval ho. Vůz s těžkým nákladem tažený dvěma koňmi se smýkl. Narazil do kříže u cesty a rozlomil ho. Tato nehoda se udála v 60. letech 19. století. Zaznamenali ji, protože nešlo o jen tak ledajakou památku. V obci Vranová Lhota na pomezí Čech a Moravy na ni byli patřičně hrdí. Vlastenci v tomto století oživovali pověsti o putování věrozvěstů Cyrila a Metoděje a jejich misijní činnosti na různých místech.

Při pohledu na starobylý kříž bylo lákavé pomýšlet na to, že ho zde na památku zanechali právě soluňští bratři. Nezachoval se sice obrázek podoby kříže před osudovou srážkou s povozem, ale jeho zvětralý povrch napovídal, že je hodně starý. A tak mu začali říkat Cyrilek a později k němu pořádali i procesí.

Čtyři podivné důlky

O původním kříži ve formě byzantsko-římské se říkalo: „Stojí tu od nepaměti.“ Hovořil o něm přece už děd jejich děda. Navíc byl zvláštně ozdoben. Na tabuli na chodbě obecního úřadu se píše: „Na čelní straně ve středu byla záhadná rytina – čtyři důlky, již od zhotovení kříže.“ Nikdo netušil, co to mohlo znamenat. To jen posilovalo víru, že zachovalá část kříže pochází z dávných dob. Ale jak dávných? „Dvanácté století dalo vzniknout trestním právům městským, v nichž jsou poprvé jasně formulovány smírčí dohody,“ upozorňuje v brožuře Když Třebůvka unášela čas její autor Oldřich Koudelka. Součástí dohod bývalo nejen odškodnění pozůstalých, došlo-li k vraždě, ale i vytesání a postavení smírčího kříže. Je tedy pravděpodobné, že i v tomto případě se jedná o takový kříž a důlky mohly symbolizovat provinění. Místní ale domnělý cyrilometodějský kříž zahrnuli zbožnou úctou. Dokonce na něj postupně namalovali dva nápisy, v nichž prosili věrozvěsty, aby za ně orodovali. Kříž umístěný u silnice za obcí obehnali železným plůtkem. Nápisy už byly odstraněny, ale kříž si zachoval svou tajemnost.

Hejno, nebo vladyka?

Obec Vranovou Lhotu, která byla spojena s blízkou vsí Vranová v roce 1960, založili pravděpodobně v polovině 13. století při kolonizaci okolí u řeky Třebůvky páni z nedaleké Moravské Třebové.

Poprvé je písemně zmiňována v roce 1358 v listině krále Přemysla Otakara II. Byla součástí panství, které mělo svou správu na hradě Vraní hora. V době návštěvy k jeho pozůstatkům od informační cedule s rekonstrukcí podoby sídla nevedla žádná pěšina. „V roce 1425 byl hrad uváděn jako zeměpanský, kdy jej král Zikmund zastavil odpůrci husitů Prockovi z Vildenburka,“ uvádí se v textu na tabuli. Kdy hrad zanikl, není jisté. Patrně před rokem 1497, kdy ho mohl pobořit uherský král Matyáš v česko-uherských bojích.

I když před obecním úřadem ve Vranové Lhotě stojí na kameni soška vrány, podle pověsti nezískala ves název podle hejna těchto ptáků, ale podle vladyky Vrány, který sídlil na hradě. O jeho obnovu už majitelé panství neměli zájem a ve vesnici si vystavěli tvrz. Tu Lhotští ze Ptení přeměnili na renesanční zámeček. Když po vystřídání několika vlastníků v roce 1712 panství získali Libštejnští z Kolovrat, přenesli jeho správu jinam. Zámeček od té doby chátral.

Co skrývá kostelní věž

Ve středověku měla každá vesnice svůj kostel nebo aspoň kostelík. To, kdy byl ve Vranové Lhotě postaven ten první, není jisté. Někdy se uvádí již rok 1250. Snad zde v té době stávala románská kaple.

Při opravách kostela v roce 1957 byla pod omítkou nalezena románská okna. Nynější kostel sv. Kateřiny vznikl přestavbou původního svatostánku a ke konci 18. století získal barokní podobu. Ovšem na informační tabuli se návštěvník dozví, že patrně to nejcennější skrývá kostelní věž. Byla totiž vyhlášena evropsky významnou lokalitou, „kde se nalézá letní kolonie netopýra velkého“. Kvůli tomuto kriticky ohroženému druhu platí omezení vstupu na půdu věže a řada dalších zásad. I v tomto případě usedlíci hovoří o tom, že se sem netopýři slétají od nepaměti. I když to znamená kratší dobu, než se domnívají, nevadí to. Třeba kříže označované za cyrilometodějské, a to nejen ve Vranové Lhotě, jsou mladší, hlavní ale je, že povzbuzovaly vlastenecké cítění a sounáležitost s našimi dějinami.

Miroslava Moučková

Foto: autorka