Krásná, ale asi jen stoosmičková hlava. Ano. Je to zvláštní. Jako novinář se s těmito tématy moc nesetkávám. Ale jako profesionální trenér a potažmo i mentální kouč – neboť trenér, který potřebuje externího psychologa pro své hráče, není dobrým trenérem – s tímto přicházím do styku často. Navíc mám v rodině budoucí psycholožku, tak je to o to zajímavější.
Tak jen tak zkrátka. Neurony přenášejí a zpracovávají informace, z vnějšího i vnitřního prostředí, čímž organismus může na podněty nějak reagovat. Synapse jsou zase jakýmsi vodičem, který ty nervové podněty přenášejí na další buňku. Trošku složité, ale pojďme dále. Náš milý pan prezident studoval a studoval, neurony zaznamenaly a synapse přenášely. Ví tedy dobře, co to byla druhá světová válka, co byl sudetoněmecký landsmanšaft a jaké zlo to přineslo našim českým obyvatelům v pohraničí. Kolik lidí bylo vyhnáno do vnitrozemí, kolik jich bylo zabito, když nechtěli odejít. Kdo osvobodil naši vlast, kolik českých i zahraničních, zejména židovských obyvatel zahynulo v koncentračních táborech. Ale jeho synapse zřejmě převlékly kabát stejně jako pan prezident. Tak těm neuronům ty znalosti nějakým způsobem asi odebraly.
Jak jinak by se dal okomentovat prezidentův motorkářský úlet do Německa. Jak jinak okomentovat jeho slovní úlet v Terezíně. Asi bych mu tu motorku až tak nevyčítal, i když to asi bylo dražší cestování než klasickou prezidentskou cestou. V dnešní době šetření, tedy jak kdo, musela být ochranka speciálnější a dražší. Ale budiž. Co mu vyčítám, že jako klasicky vzdělaný člověk jistě zná dobře historii německého fašismu. Zejména úlohu sudetských Němců. Kdyby jel navštívit šéfa sudeťáků například zástupce našich lidovců pan Herman, pan Bělobrádek a další, kteří již v minulosti získali nejvyšší vyznamenání sudetských Němců, určitě bych se nedivil. Ale že si o takové vyznamenání chce říci i náš pan prezident, to mě vážně vadí. Těžký úlet. Známe historii hitlerovského Německa a roli sudeťáků na našem území. I pan prezident ji zná dobře. Já také a někteří členové mé rodiny to pocítili na vlastní kůži. I pan Werich měl své zážitky při lovení ryb v této oblasti, kdy jeho dosud přítel ze dne na den, místo rybářského prutu, přinesl kulovnici a začal na druhý břeh po panu Werichovi střílet.
Tak tedy, co může být za cestou pana prezidenta? Že by skrytá hra o prezidentské dekrety? Pan Posselt jako představitel landsmanšaftu již dlouho usiluje o jejich zrušení. Ale prezidentské dekrety, to nebylo pouze rozhodnutí našeho bývalého prezidenta. Benešovy dekrety byly vydány s doporučením západních spojenců, zejména Velké Británie. Je to symbol vyrovnání se s nacismem, kdy při nástupu fašismu a nacismu docházelo ke genocidě česky mluvících obyvatel. Po válce došlo, pravda, k tomu, že zde začalo platit pravidlo »oko za oko, zub za zub« a došlo k vysídlení sudetských Němců, někdy i nevinných.
Ale tato karta je stále na stole a loutkovodiči jako ministr zahraničních věcí USA a u nás pan Kolář vědí, co mají dělat a k čemu jim to je dobré. Zatím je ticho po pěšině, jak se říká. Ale to bylo při trénování a přípravě pana Pavla, tehdy jen bývalého generála, k dosazení na prezidentský stolec také. Pěkně a šikovně, potichoučku, několik let. Uznávám, skvělá práce. Cesty po republice, přednášky o Americe, globalizaci, liberalismu. Mladí na to slyšeli. To mělo být to správné podhoubí.
A tak jsem nyní zvědav, kdo přijde po delší odmlce znovu s návrhem na zrušení těchto dekretů. Prezident, lidovci, Senát, parlament? Čas ukáže.
Jan HÁJEK