Další školní rok za námi a s ním je za námi i další ministr školství. Tentokrát odešel Petr Gazdík (STAN), který kvůli kontaktům s obviněným podnikatelem Michalem Redlem z kauzy Dozimetr podal demisi. Začátkem prázdnin ho střídá Vladimír Balaš, který je na hony vzdálen problémům regionálního školství, zato má pozoruhodné zkušenosti z působení na vysokých školách. Například jako děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni umožnil svého času studium předsedovi někdejší Unie svobody Janu Rumlovi, přestože nedosáhl v přijímacím řízení požadovaného počtu bodů. Novinářům k případu nyní sdělil, že se nemá za co stydět. Zvláštní přístup budoucího ministra školství, právníka a poslance hnutí STAN… Nebo snad pravidlo?
Od listopadu je to 24. ministr školství, uvidíme, s čím přijde a jak dlouho vydrží. Každý z jeho předchůdců se chtěl svými novinkami zapsat do historie. A tak změny se střídaly, jako na běžícím pásu. Nejdřív se zrušily osnovy a místo nich učitelé na koleně vytvářeli školní vzdělávací programy. Malér byl, když se dítko se svou rodinou přestěhovalo a změnilo školu. Po vzoru USA jsme se začali honit za co nejvyšším počtem vysokoškoláků. K tomu bylo potřeba zrušit dílny na základních školách, dát zelenou rozvoji gymnázií (včetně víceletých) a likvidovat učňovské a odborné školství. Po letech se zjistilo, že nám chybí řemeslníci a techničtí pracovníci, takže kraje na vlastní pěst začaly učňovské školy zase obnovovat. Aby mohl každý získat maturitní vysvědčení, odepsaly se státní přijímací zkoušky. Po čase se znovu obnovovaly. To samé bylo se státní maturitou. Všechno to ztřeštěné rušení a zase obnovování stálo obrovské miliony.
Rozkvět ovšem zažívaly soukromé a církevní školy, alternativní způsoby výuky všeho druhu či domácí »individuální« vzdělávání. Naopak speciální školy to tvrdě odnášely. To když hlavy ministerské pomazané, ruku v ruce s všemožnými neziskovkami, vyhlásily inkluzi stůj co stůj. Dodnes to odnášejí děti i učitelé. Další z trendů byla svobodná výchova, ve stylu milé dítko, dělej si, co chceš, a ty, učiteli se neopovažuj zvyšovat na něj hlas či ho přetěžovat. Na černé listině se ocitlo biflování i zadávání domácích úkolů.
Výsledky všech těchto amatérských pokusů jsou známé. Snižující se kvalita vzdělávání, problémy ve třídách, nárůst šikany a dalších negativních jevů mezi dětmi a mládeží. Administrativou zahlcené školy i školská zařízení, nemluvě o problémech se začleňováním dětí ukrajinských migrantů, již neumí slovo česky, do běžných tříd. Na pokraji sil jsou z toho všeho učitelé i rodiče. Ti navíc platí jako mourovatí. Ke všemu současnému zdražování ještě školní pomůcky, pracovní sešity, obědy, družinu, školní výlety, školy v přírodě, letní tábory, jejich ceny se šplhají do závratných výšek.
KSČM odmítá, aby se rodiny s dětmi propadaly do chudoby. Navrhovali jsme zrušení poplatků za pobyt v mateřské škole, školní družině a školním klubu. Prosazovali jsme, aby učebnice a základní pomůcky, a to i na středních školách, byly pro žáky a studenty zdarma, aby obědy v mateřských školách a na prvním stupni základních škol byly poskytovány bezplatně, aby zájmová a sportovní činnost byla všem dostupná všem a nejen těm, kdo na to mají. Že na to všechno nejsou peníze? Ale jsou. Stačilo by přijmout naše návrhy na progresivní zdanění, na bankovní a digitální daň, zdanění finančních náhrad církvím, obnovení strategického vlastnictví státu v klíčových oblastech, zamezení vyvádění peněz do zahraničí. Stačilo by přestat financovat zahraniční mise za cizí zájmy a vyhazovat miliony a miliony na zbraně pro Ukrajinu, což jenom přilévá olej do válečného ohně. Tato vláda však má jiné zájmy než jsou občané České republiky.
Navzdory všemu bych však chtěla popřát dětem a jejich rodičům, učitelům i nepedagogickým pracovníkům krásné sluníčkové prázdniny, odpočinek a nabrání sil do nového školního roku. Zároveň chci poděkovat všem, kteří se našim dětem věnují.
Marta SEMELOVÁ, vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM
8 komentáře
Někdo říká, že chybějící řemeslníci budou nahrazeni pomocí robotů. To by bylo dobré řešení.
MOSKVA, 1. července /TASS/. Výsledky summitu NATO v Madridu ukázaly, že se aliance vrátila k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války, řekl v pátek náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.
„Myslím, že klíčovým závěrem, který můžeme vyvodit, je, že v Madridu NATO po svém založení v roce 1949 dokončilo evoluční kotrmelec ve svém vývoji a vrátilo se ke svým kořenům, tj. k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války,“ řekl na setkání mezinárodního diskusního klubu Valdai.
Podle ruského diplomata tento obrat začal dávno před začátkem ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, někdy na přelomu let 2012 a 2013, „kdy NATO přijalo principiální rozhodnutí ukončit svou misi v Afghánistánu“. Je pozoruhodné, že aliance se tehdy shodla, že ve změněné bezpečnostní situaci není pro akci, dodal.
“Všechny její vojenské intervence, počínaje Bosnou, Jugoslávií, Libyí, natož Irákem, i když se jich zúčastnila i většina zemí NATO, a nakonec Afghánistán, vedly k výsledkům, mírně řečeno proti očekáváním. A tehdy NATO se znovu vrhlo do diskuse: pokud politika expanze do značné míry vyčerpala své zdroje, geopolitický prostor byl rozvinut, Evropská unie a NATO se ve větší míře sloučily vojensky, intervence jsou neplatné, co jiného A bylo učiněno zásadní rozhodnutí, že se znovu upřednostní článek 5 Washingtonské dohody a začne se připravovat na konfrontaci se srovnatelným nepřítelem, včetně možného
konfliktu
MOSKVA, 1. července /TASS/. Výsledky summitu NATO v Madridu ukázaly, že se aliance vrátila k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války, řekl v pátek náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.
„Myslím, že klíčovým závěrem, který můžeme vyvodit, je, že v Madridu NATO po svém založení v roce 1949 dokončilo evoluční kotrmelec ve svém vývoji a vrátilo se ke svým kořenům, tj. k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války,“ řekl na setkání mezinárodního diskusního klubu Valdai.
Podle ruského diplomata tento obrat začal dávno před začátkem ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, někdy na přelomu let 2012 a 2013, „kdy NATO přijalo principiální rozhodnutí ukončit svou misi v Afghánistánu“. Je pozoruhodné, že aliance se tehdy shodla, že ve změněné bezpečnostní situaci není pro akci, dodal.
“Všechny její vojenské intervence, počínaje Bosnou, Jugoslávií, Libyí, natož Irákem, i když se jich zúčastnila i většina zemí NATO, a nakonec Afghánistán, vedly k výsledkům, mírně řečeno proti očekáváním. A tehdy NATO se znovu vrhlo do diskuse: pokud politika expanze do značné míry vyčerpala své zdroje, geopolitický prostor byl rozvinut, Evropská unie a NATO se ve větší míře sloučily vojensky, intervence jsou neplatné, co jiného A bylo učiněno zásadní rozhodnutí, že se znovu upřednostní článek 5 Washingtonské dohody a začne se připravovat na konfrontaci se srovnatelným nepřítelem, včetně možného
konfliktu
MOSKVA, 1. července /TASS/. Výsledky summitu NATO v Madridu ukázaly, že se aliance vrátila k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války, řekl v pátek náměstek ruského ministra zahraničí Alexander Gruško.
„Myslím, že klíčovým závěrem, který můžeme vyvodit, je, že v Madridu NATO po svém založení v roce 1949 dokončilo evoluční kotrmelec ve svém vývoji a vrátilo se ke svým kořenům, tj. k vojenským bezpečnostním schématům z dob studené války,“ řekl na setkání mezinárodního diskusního klubu Valdai.
Podle ruského diplomata tento obrat začal dávno před začátkem ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, někdy na přelomu let 2012 a 2013, „kdy NATO přijalo principiální rozhodnutí ukončit svou misi v Afghánistánu“. Je pozoruhodné, že aliance se tehdy shodla, že ve změněné bezpečnostní situaci není pro akci, dodal.
“Všechny její vojenské intervence, počínaje Bosnou, Jugoslávií, Libyí, natož Irákem, i když se jich zúčastnila i většina zemí NATO, a nakonec Afghánistán, vedly k výsledkům, mírně řečeno proti očekáváním. A tehdy NATO se znovu vrhlo do diskuse: pokud politika expanze do značné míry vyčerpala své zdroje, geopolitický prostor byl rozvinut, Evropská unie a NATO se ve větší míře sloučily vojensky, intervence jsou neplatné, co jiného A bylo učiněno zásadní rozhodnutí, že se znovu upřednostní článek 5 Washingtonské dohody a začne se připravovat na konfrontaci se srovnatelným nepřítelem, včetně možného
konfliktu
K důležitému politickému posunu došlo v jedné z klíčových zemí Latinské Ameriky, v Kolumbii. Poprvé v historii zde v prezidentských volbách zvítězil kandidát široké lidové koalice, jejíž nedílnou součástí jsou také kolumbijští komunisté. Novým prezidentem Kolumbie byl zvolen Gustavo Petro. Triumfoval již v prvním kole prezidentské volby 29. května, když získal 8 541 617, tedy 40,34 %. V druhém kole 19. června jej pak volilo 11 281 013 voličů a zvítězil tak se ziskem 50,44 % hlasů.
Nejvyššího postu země se tak poprvé ujme člověk, který nepatří k hrstce bohatých rodin kolumbijské elity, ale naopak člověk pocházející z lidových vrstev. Gustavo Petro je navíc od mládí spojen s revolučním hnutím. Již v 17 letech se přidal k partyzánskému Hnutí 19. dubna. Za guerillový boj proti tehdejší diktatuře byl následně vězněn. Po demobilizaci hnutí na přelomu 80. a 90. let minulého století byl zvolen členem kolumbijského parlamentu. Zastával také funkci starosty metropole Bogoty.
V minulém roce stál Gustavo Petro, stejně jako nově zvolená viceprezidentka země Francia Márquezová, u zrodu aliance Historický pakt pro Kolumbii. Vedle dalších stran a hnutí v ní hrají významnou roli Kolumbijská komunistická strana, s ní spojený Vlastenecký svaz či někdejší partyzáni z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády. Právě této koalici se podařilo dosáhnout zvolení svého kandidáta do prezidentského úřadu.
Programem této lidové koalice je mimo jiné prosazení veřejného penzijního a zdravotního systému, agrární reforma spočívající mimo jiné ve zdanění latifundistů a podpoře malým rolníkům, ekologické projekty jako prosazování obnovitelných zdrojů energie, či ochrana práv žen. Podporuje mírový proces v zemi a usiluje o ukončení teroru paramilitárních antikomunistických organizací. V zahraniční
K důležitému politickému posunu došlo v jedné z klíčových zemí Latinské Ameriky, v Kolumbii. Poprvé v historii zde v prezidentských volbách zvítězil kandidát široké lidové koalice, jejíž nedílnou součástí jsou také kolumbijští komunisté. Novým prezidentem Kolumbie byl zvolen Gustavo Petro. Triumfoval již v prvním kole prezidentské volby 29. května, když získal 8 541 617, tedy 40,34 %. V druhém kole 19. června jej pak volilo 11 281 013 voličů a zvítězil tak se ziskem 50,44 % hlasů.
Nejvyššího postu země se tak poprvé ujme člověk, který nepatří k hrstce bohatých rodin kolumbijské elity, ale naopak člověk pocházející z lidových vrstev. Gustavo Petro je navíc od mládí spojen s revolučním hnutím. Již v 17 letech se přidal k partyzánskému Hnutí 19. dubna. Za guerillový boj proti tehdejší diktatuře byl následně vězněn. Po demobilizaci hnutí na přelomu 80. a 90. let minulého století byl zvolen členem kolumbijského parlamentu. Zastával také funkci starosty metropole Bogoty.
V minulém roce stál Gustavo Petro, stejně jako nově zvolená viceprezidentka země Francia Márquezová, u zrodu aliance Historický pakt pro Kolumbii. Vedle dalších stran a hnutí v ní hrají významnou roli Kolumbijská komunistická strana, s ní spojený Vlastenecký svaz či někdejší partyzáni z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády. Právě této koalici se podařilo dosáhnout zvolení svého kandidáta do prezidentského úřadu.
Programem této lidové koalice je mimo jiné prosazení veřejného penzijního a zdravotního systému, agrární reforma spočívající mimo jiné ve zdanění latifundistů a podpoře malým rolníkům, ekologické projekty jako prosazování obnovitelných zdrojů energie, či ochrana práv žen. Podporuje mírový proces v zemi a usiluje o ukončení teroru paramilitárních antikomunistických organizací. V zahraniční
K důležitému politickému posunu došlo v jedné z klíčových zemí Latinské Ameriky, v Kolumbii. Poprvé v historii zde v prezidentských volbách zvítězil kandidát široké lidové koalice, jejíž nedílnou součástí jsou také kolumbijští komunisté. Novým prezidentem Kolumbie byl zvolen Gustavo Petro. Triumfoval již v prvním kole prezidentské volby 29. května, když získal 8 541 617, tedy 40,34 %. V druhém kole 19. června jej pak volilo 11 281 013 voličů a zvítězil tak se ziskem 50,44 % hlasů.
Nejvyššího postu země se tak poprvé ujme člověk, který nepatří k hrstce bohatých rodin kolumbijské elity, ale naopak člověk pocházející z lidových vrstev. Gustavo Petro je navíc od mládí spojen s revolučním hnutím. Již v 17 letech se přidal k partyzánskému Hnutí 19. dubna. Za guerillový boj proti tehdejší diktatuře byl následně vězněn. Po demobilizaci hnutí na přelomu 80. a 90. let minulého století byl zvolen členem kolumbijského parlamentu. Zastával také funkci starosty metropole Bogoty.
V minulém roce stál Gustavo Petro, stejně jako nově zvolená viceprezidentka země Francia Márquezová, u zrodu aliance Historický pakt pro Kolumbii. Vedle dalších stran a hnutí v ní hrají významnou roli Kolumbijská komunistická strana, s ní spojený Vlastenecký svaz či někdejší partyzáni z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády. Právě této koalici se podařilo dosáhnout zvolení svého kandidáta do prezidentského úřadu.
Programem této lidové koalice je mimo jiné prosazení veřejného penzijního a zdravotního systému, agrární reforma spočívající mimo jiné ve zdanění latifundistů a podpoře malým rolníkům, ekologické projekty jako prosazování obnovitelných zdrojů energie, či ochrana práv žen. Podporuje mírový proces v zemi a usiluje o ukončení teroru paramilitárních antikomunistických organizací. V zahraniční
K důležitému politickému posunu došlo v jedné z klíčových zemí Latinské Ameriky, v Kolumbii. Poprvé v historii zde v prezidentských volbách zvítězil kandidát široké lidové koalice, jejíž nedílnou součástí jsou také kolumbijští komunisté. Novým prezidentem Kolumbie byl zvolen Gustavo Petro. Triumfoval již v prvním kole prezidentské volby 29. května, když získal 8 541 617, tedy 40,34 %. V druhém kole 19. června jej pak volilo 11 281 013 voličů a zvítězil tak se ziskem 50,44 % hlasů.
Nejvyššího postu země se tak poprvé ujme člověk, který nepatří k hrstce bohatých rodin kolumbijské elity, ale naopak člověk pocházející z lidových vrstev. Gustavo Petro je navíc od mládí spojen s revolučním hnutím. Již v 17 letech se přidal k partyzánskému Hnutí 19. dubna. Za guerillový boj proti tehdejší diktatuře byl následně vězněn. Po demobilizaci hnutí na přelomu 80. a 90. let minulého století byl zvolen členem kolumbijského parlamentu. Zastával také funkci starosty metropole Bogoty.
V minulém roce stál Gustavo Petro, stejně jako nově zvolená viceprezidentka země Francia Márquezová, u zrodu aliance Historický pakt pro Kolumbii. Vedle dalších stran a hnutí v ní hrají významnou roli Kolumbijská komunistická strana, s ní spojený Vlastenecký svaz či někdejší partyzáni z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády. Právě této koalici se podařilo dosáhnout zvolení svého kandidáta do prezidentského úřadu.
Programem této lidové koalice je mimo jiné prosazení veřejného penzijního a zdravotního systému, agrární reforma spočívající mimo jiné ve zdanění latifundistů a podpoře malým rolníkům, ekologické projekty jako prosazování obnovitelných zdrojů energie, či ochrana práv žen. Podporuje mírový proces v zemi a usiluje o ukončení teroru paramilitárních antikomunistických organizací. V zahraniční
K důležitému politickému posunu došlo v jedné z klíčových zemí Latinské Ameriky, v Kolumbii. Poprvé v historii zde v prezidentských volbách zvítězil kandidát široké lidové koalice, jejíž nedílnou součástí jsou také kolumbijští komunisté. Novým prezidentem Kolumbie byl zvolen Gustavo Petro. Triumfoval již v prvním kole prezidentské volby 29. května, když získal 8 541 617, tedy 40,34 %. V druhém kole 19. června jej pak volilo 11 281 013 voličů a zvítězil tak se ziskem 50,44 % hlasů.
Nejvyššího postu země se tak poprvé ujme člověk, který nepatří k hrstce bohatých rodin kolumbijské elity, ale naopak člověk pocházející z lidových vrstev. Gustavo Petro je navíc od mládí spojen s revolučním hnutím. Již v 17 letech se přidal k partyzánskému Hnutí 19. dubna. Za guerillový boj proti tehdejší diktatuře byl následně vězněn. Po demobilizaci hnutí na přelomu 80. a 90. let minulého století byl zvolen členem kolumbijského parlamentu. Zastával také funkci starosty metropole Bogoty.
V minulém roce stál Gustavo Petro, stejně jako nově zvolená viceprezidentka země Francia Márquezová, u zrodu aliance Historický pakt pro Kolumbii. Vedle dalších stran a hnutí v ní hrají významnou roli Kolumbijská komunistická strana, s ní spojený Vlastenecký svaz či někdejší partyzáni z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády. Právě této koalici se podařilo dosáhnout zvolení svého kandidáta do prezidentského úřadu.
Programem této lidové koalice je mimo jiné prosazení veřejného penzijního a zdravotního systému, agrární reforma spočívající mimo jiné ve zdanění latifundistů a podpoře malým rolníkům, ekologické projekty jako prosazování obnovitelných zdrojů energie, či ochrana práv žen. Podporuje mírový proces v zemi a usiluje o ukončení teroru paramilitárních antikomunistických organizací. V zahraniční
Na minulý režim diskutéři jen kydají hnoje, o pozitivech se ani nesmí mluvit
A tak opačně:
Za minulého režimu jsme nemuseli zamykat dveře od baráku na sídliští, žádného nebezpečí jsme se nebáli.
Zločinnost přinesl až nový režim a s ním feťáci a různí šmejdi a bezdomovci, když seděli u nás na schodech a museli jsme před nimi začít zamykat.
Děti si hráli na hřišti za barákem, neměli jsme o ně sebemenší obavy,
2x ročně měli prohlídku u školního zubaře. Zkuste dneska sehnat dětského zubaře a to i v Praze.
“Děti si hráli na hřišti …”, a “na bílých bluzkách pionýrské šátky, … a doma je vítal úsměv matky.” Ty děti si hráli a ty děti se ve škole nenaučili shodu a když ty děti dospěli, pindali v diskusi v Jejich pravdě.
No tak to asi byli kluci. 😉
” Bf 109 Messerschmitte” fašoune lživý vylízaný dezinfo
“..Rodiny s dětmi se nesmí propadnoput do chudoby. Je nutné zrušit poplatky za pobyt v mateřské škole, školní družině a školním klubu , učebnice a základní pomůcky, a to i na středních školách, byly pro žáky a studenty zdarma, aby obědy v mateřských školách a na prvním stupni základních škol byly poskytovány bezplatně, aby zájmová a sportovní činnost byla všem dostupná všem a nejen těm, kdo na to mají. Že na to všechno nejsou peníze? Ale jsou. Stačilo by přijmout naše návrhy na progresivní zdanění, na bankovní a digitální daň, zdanění finančních náhrad církvím, obnovení strategického vlastnictví státu v klíčových oblastech, zamezení vyvádění peněz do zahraničí. Stačilo by přestat financovat zahraniční mise za cizí zájmy a vyhazovat miliony a miliony na zbraně pro Ukrajinu, což jenom přilévá olej do válečného ohně. Tato vláda však má jiné zájmy než jsou občané České republiky…”
Paní učitelka tomu rozumí a učitelé s ní budou většinou souhlasit. Ale málokteří jsou ve školských sdruženích se proti všem těmto zhovadilostem ochotni aktivně postavit a projevit se i ve volbách. Je dost učitelů a zejména řiditelů škol, kteří z “existečních důvodů” straní reakcionářské politice a tak je zásadní náprava v nedohlednu. A někteří mladí učitelé jsou již výplodem vymývání mozků na převážně lidoveckých universitách a propagandy.
Komentáře jsou uzavřeny.