Bez vzdělaných lidí ztrácí společnost dynamiku

Odborné i propagandistické diskuse o významu a podobě vzdělávání jsou jistě dobře míněny, nicméně jim uniká základní podmínka efektu celého vzdělávacího procesu. Skutečnost, že alfou a omegou moderní a účinné výuky je zapojení žáků. Rozdat žákům tablety rozhodně nestačí. Rovněž tak poslední iniciativa ministra školství zkrátit výuku jejím zahájením o hodinu později. Tomu ovšem již dnes nic nebrání, nicméně možnost se nevyužívá. Sleduje návrhem pan ministr, aby si studenti unavení po nočním párty víc odpočinuli? Nebo je názoru, že o nic nejde? Uvědomuje si, že jeho návrh má vážné sociální, biologické, psychologické a ekonomické konotace spojené např. se změnami biorytmů, pracovního rytmu rodičů apod.? Možná by měl někdo panu ministru vysvětlit základní rozdíly mezi základním, středoškolským a vysokoškolským studiem a podstatu primární podmínky úspěšného vzdělávacího procesu, že totiž »učitel učí, a žák se učí«.

Zcela mimo mísu je návrh na redukci obsahu výuky. Sice zatím neuvádí konkrétní předměty a jejich rozsah, nicméně z řady ad hoc publikovaných informací by mělo jít pravděpodobně o celou oblast společenských věd, kdy by zůstal zachován pouze údajně v podstatě prorežimní loajální výklad dějin pozdního novověku. Ostatní by zřejmě nahradilo umění listovat si Wikipedií a ovládat základy práce s počítačem. Prostě vzdělávání by se mělo změnit ze zdroje poznávání společnosti a sebe sama v nebezpečný nástroj ovládání myšlení a jednání člověka vládnoucí elitou.

Evergreenem je stesk na nízké příjmy učitelů, jejich dlouhodobé zaostávání, údajně kritické podfinancování školství. Témata velmi populární, jejichž podstata a příčiny jsou stále zahaleny rouškou tajuplnosti. Školství za posledních několik let bylo saturováno nejvíce ze všech resortů, srovnatelně s armádou a zdravotnictvím. Obecně byla přijata zásada, aby platy ve školství dosáhly 130 % průměrné mzdy v národním hospodářství. K tomu premiér dodal, že sám je pro 140% podíl (proč ne přímo 150%, nabízí se otázka). Bohužel zatím nikdo se odpovědně nezabýval tím, zda a jak je kvalita výuky a celého výchovně vzdělávacího procesu ovlivněna geometricky rostoucími výdaji na resort a především na ohodnocení učitelů. Nic proti nim, nicméně nabízí se logická otázka, nakolik se odrazily významně zlepšené podmínky resortu v jeho výstupech. V mezinárodním srovnání znalostí, dovedností a logického využívání a analýzy poznatků jsou naši mladí v stále se zhoršujícím postavení. Převedeno do srozumitelné řeči to znamená dlouhodobé zaostávání produktivity práce učitelů za světovou trajektorií. O tomto zaostávání nikdo nechce otevřeně hovořit. Proč asi?

Na závěr ještě jedno memento. Nakolik se ve veřejném prostoru setkávají zájmy rodičů a dětí o studium a nakolik jsou v souladu se zájmy a potřebou společnosti? Zcela nedávno mi sdělil sousedův syn, že rodiče chtějí, aby měl nějaký titul, nejlépe z medicíny. Tam ale neudělal přijímačky, a tak, aby jim vyšel alespoň částečně vstříc, nastoupí na ekonomku. Tou se ale nehodlá živit. To není zdaleka ojedinělý případ zásadního rozporu mezi přáním, zájmem a realitou. Pohled na trh práce a strukturu nezaměstnaných jasně dokumentuje odtrženost relativně velké části studentů od potřeb společnosti. Někdo tomu říká problém kariéry bagristy s diplomem. To jsou velmi obtížně spočítatelné ztráty ekonomické i morální.

Ladislav ŠAFRÁNEK