V posledních letech některé politické síly a instituce na mezinárodní scéně, vedené ideologickými předsudky a potřebou vystupovat proti Číně, nepravdivě tvrdí, že centra odborného vzdělávání a profesní přípravy v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang jsou »koncentračními tábory«. Tímto způsobem ve velkém očerňují politiku Sin-ťiangu v oblasti boje proti terorismu a odstraňování extremismu i celkový stav lidských práv a za tímto účelem si vymýšlejí šokující, avšak fakty neprokazatelné lži a mylné teze. Ve skutečnosti jsou takzvaná obvinění ze »zřizování koncentračních táborů« pouhou politickou manipulací postrádající jakýkoli faktický základ.
Střediska odborného vzdělávání a profesní přípravy v Sin-ťiangu jsou školami zaměřenými na deradikalizaci. Od 90. let 20. století pod vlivem mezinárodní situace a globálního šíření terorismu a extremismu vstoupil Sin-ťiang do období častých a opakovaných násilných teroristických incidentů. Podle neúplných statistik spáchaly teroristické a extremistické síly od roku 1990 do konce roku 2016 v Sin-ťiangu a dalších oblastech tisíce násilných teroristických činů. Vzhledem k této vážné a složité situaci přijal Sin-ťiang v souladu se zákonem řadu opatření v boji proti terorismu a extremismu, včetně zřízení těchto vzdělávacích středisek, a podařilo se mu tak zvrátit nepříznivý vývoj bezpečnostní situace v regionu.
Boj proti terorismu
Z hlediska právního základu byla tato střediska zřízena na základě Zákona ČLR o boji proti terorismu a Opatření Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang k provádění tohoto Zákona a dalších příslušných právních předpisů. Z hlediska své povahy jsou střediska v podstatě školami, které poskytují výuku zaměřenou na státní společný jazyk a písmo, právní znalosti, profesní dovednosti a deradikalizační vzdělávání. Jejich hlavním cílem je vzdělávat a pomáhat osobám ovlivněným extremistickými myšlenkami, které se dopustily drobných protiprávních jednání či méně závažných trestných činů, a usilovat o to, aby byly teroristické aktivity potlačeny ještě před svým vznikem, tedy již ve stádiu zárodku. Z hlediska způsobu správy střediska uplatňují internátní systém řízení. Základní práva účastníků jsou plně zaručena: mohou pravidelně navštěvovat své rodiny, v případě potřeby si vzít dovolenou, mají svobodu komunikace, plně využívají právo používat jazyk a písmo své etnické skupiny a věřící účastníci se při návratu domů mohou samostatně rozhodnout, zda se zúčastní zákonných náboženských aktivit. V roce 2019 všichni účastníci těchto vzdělávacích programů ukončili studium. S pomocí vlády většina z nich dosáhla stabilního zaměstnání a zlepšila kvalitu svého života.
Tvrzení, že střediska »zadržují miliony příslušníků národnostních menšin«, je pečlivě vymyšlená lež. Nezávislý americký investigativní server The Grayzone (Šedá zóna) zveřejnil článek, který odhalil, že tento mýtus byl vymýšlen a šířen neziskovými organizacemi podporovanými americkou vládou a protičínskými aktivisty. Některé protičínské organizace se odvolávají pouze na rozhovory s několika jednotlivými Ujgury v zahraničí a hrubé odhady, a na základě toho vyvodily absurdní závěr, že »10 procent populace v oblasti Sin-ťiang je zadržováno v ‚koncentračních táborech‘«. O jejich zdrojích ani nemluvě — ty jsou naprosto nevěrohodné a neprokazatelné. Tvrzení o tzv. porušování lidských práv je navíc záměrně vymyšleným falešným narativem. Pojmy jako »nelegální zadržování«, »živé odebírání orgánů« nebo »týrání až do smrti« jsou senzacechtivé a zcela bez jakéhokoli faktického základu; jde výhradně o falešné zprávy vytvořené protičínskými silami prostřednictvím jednotlivých »herců«. Lži nemohou nahradit pravdu, žádné převracení skutečností či manipulace s fakty nemohou narušit stabilní situaci ve společnosti Sin-ťiangu, ani zastavit pokrok regionu směrem k lepší budoucnosti.
Kulaté výročí
Rok 2025 byl rokem 70. výročí založení Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Během více než 70 let, pod pevným vedením Komunistické strany Číny, a zejména v rámci strategie strany vůči Sin-ťiangu v nové éře, dosáhl region historických úspěchů ve všech oblastech. Zaprvé, ekonomika dosáhla skokového rozvoje. Hrubý domácí produkt regionu vzrostl z 1,231 miliardy jüanů v roce 1955 na 2,146 bilionu jüanů v roce 2025. Délka otevřených silnic se zvýšila z 8820 km v roce 1955 na 237 000 km v roce 2025, všechny okresní a městské oblasti vstoupily do »éry dálnic«. Zadruhé, životní úroveň obyvatel se výrazně zlepšila. Populace Sin-ťiangu vzrostla z 4,7836 milionu lidí v roce 1953 na 26,228 milionu v roce 2025, a očekávaná délka života obyvatel se zvýšila z 30 let v počátcích osvobození na 77 let v roce 2025. Zatřetí, výsledky budování ekologické civilizace jsou výrazné. Od roku 2006 do roku 2025 bylo zregenerováno 147 milionů m2 pouštní půdy a bylo formálně dokončeno 3046 km nejdelšího světového ekologického pásu obklopujícího poušť, což umožnilo celkové ochranné a obnovovací opatření ekosystému.
Jako granátová zrna
Štěstí a spokojený život lidí je největším lidským právem. Neexistuje žádná univerzálně platná cesta rozvoje lidských práv pro všechny státy. To, zda je stav lidských práv v dané zemi dobrý, záleží především na tom, zda jsou chráněny zájmy jejích občanů a zda se zvyšuje jejich pocit získaného, štěstí a bezpečí. Pod pevným vedením Komunistické strany Číny žijí všechny etnické skupiny v Sin-ťiangu těsně semknuté jako granátová zrna a hrdě kráčí po cestě čínského typu modernizace. Lepší je vidět než slyšet – srdečně zveme více českých přátel, aby přijeli do Sin-ťiangu, prošli se a na vlastní oči pocítili klidnou společnost, ekonomický rozkvět, národní soulad a svobodu náboženského vyznání v regionu!
(Autor je velvyslancem Čínské lidové republiky v ČR.)
FOTO – archiv
3 komentáře
Článek je zajímavý, ale má mnoho nedostatků. Některé nedostatky by neprošly ani u středoškolské práce, což je vzhledem k tomu, že autor je čínským velvyslancem, poněkud divné. Pokusíme se vysvětlit alespoň u některých věcí, s čím souhlasím a kde vidím chyby.
————————-
„Tvrzení, že střediska »zadržují miliony příslušníků národnostních menšin«, je pečlivě vymyšlená lež.“
– – Popravdě to, že by se tak obrovská množství lidí zcela dobrovolně nechala „přeučovat“ se mi zdá nepravděpodobné a proto nepřesvědčivé. Na druhé straně ale v EU vidím, jak to s vypadá s přistěhovalci. Pokud nebudu donuceni aby se integrovali, neudělají to, a zároveň prokazatelně zvyšují kriminalitu. Je tedy na zamyšlení, jak vážné ono donucování a zadržování je. Dalo by se argumentovat spíše tím, že Čína prostě řeší problém tak jak umí, zatím co EU ho neřeší vůbec. Další věci je, že třeba USA má například mnohem vyšší počet vězňů vzhledem k počtu obyvatel než Čína. Navíc můžeme upozornit na to, že USA „preventivně“ bombarduje Írán, takže vlastně pro svoji bezpečnost vraždí lidi v jiném státě. Nikde nejsou věci bez problémů, a všude je nutné lidi k něčemu nutit.
–
Co k tomu říká druhá strana?
– Podle Council on Foreign Relations bylo více než milion Ujgurů a dalších muslimských menšin svévolně zadrženo od roku 2017 (Myslím, že ta svévolnost je diskutabilní a záleží na úhlu pohledu kultury).
– Analýzy Australian Strategic Policy Institute (ASPI) ukazují, že zařízení mají parametry vězeňských táborů, včetně strážních věží, plotů, ostnatých drátů a uzavřeného režimu. (nicméně dovedu si přestavit, že v některých případech to může být nutné, zvláště díky našim zkušenostem s imigranty. Zde to asi není imigrace, ale i asimilace lidí na vlastním území je pochopitelná).
– OSN (2022) konstatovala, že rozsah internací může představovat zločiny proti lidskosti. (u tohoto konstatování si všimněte hlavně slova „může“.)
———————-
Pojmy jako »nelegální zadržování«, »živé odebírání orgánů« nebo »týrání až do smrti« jsou senzacechtivé a zcela bez jakéhokoli faktického základu;
– Toto je asi největší logická chyba článku. Jediný problematický pojem je „nelegální zadržování“, protože o tom, co je legální, rozhoduje nakonec stát, a hranice mezi legitimitou a legálností skutečně může tvořit jistý problém. Pokud jde o pojmy jako „odebírání orgánů“ a „týrání do smrti“, tak tyto pojmy jsou zcela jasné. Autor článku může zpochybňovat, že se to děje v tomto případě, ale pojem sám o sobě faktický základ zcela jasně má a odpovídá nějaké naprosto jasně stanovené situaci.
–
Co k tomu říká druhá strana?
– odebírání orgánů
– – menšiny jsou v detenčních zařízeních systematicky podrobováni krevním testům a vyšetřením orgánů, zatímco ostatní vězni ne, tyto výsledky mají být ukládány do databáze potenciálních „živých dárců“
– – Čína má nízkou oficiální míru dobrovolného dárcovství, ale zároveň velmi vysoký počet transplantací a krátké čekací doby (dny až týdny).
– – V Sin-ťiangu se plánuje rozšíření transplantačních center, což vyvolává obavy odborníků.
– Neexistuje důkaz u konkrétního případu, přes to ale, pokud autor článku chce být věrohodný, měl by vysvětlit ty věci, které druhá strana považuje za „divné“. Tvrzení že ostatní ubližují Číně je sice hezké, ale samo o sobě je to jen tvrzení a osobní názor, nikoliv důkaz ani argumetn.
– – – – – – –
– týrání do smrti
– – Amnesty International dokumentuje řadu svědectví o mučení v internačních táborech, včetně případů, kdy oběti zemřely po výsleších.
Zpráva “Like we were enemies in a war” popisuje systematické bití, stresové polohy, elektrošoky a další metody mučení. Některé osoby podle svědků zmizely po mučení a už se nevrátily, což je považováno za pravděpodobné úmrtí.
– – HRW i OSN uvádějí, že existují věrohodná svědectví o úmrtích v detenčních zařízeních, ale Čína brání přístupu k dokumentaci, takže jména obětí jsou často známá jen rodinám nebo svědkům.
– Amnesty International, HRW i OSN jsou konkrétní organizace. Pokud autor obviňuje anonimní aktivisty a anonimní neziskovky, pak to nepůsobí věrohodně. Je třeba napadat konkrétní trzení konkrétních organizací. Zvlátě ty zde jemenované josu natolik vzýnamné, že nelze tvrdit, že by bylo nutné se věnovat příliš mnoha pomluvám. Lze vybrat ty nejdůležitější a zaměřit se na jejich vyvrácení. To autor bohužel neudělal.
———————
„Pod pevným vedením Komunistické strany Číny žijí všechny etnické skupiny v Sin-ťiangu těsně semknuté jako granátová zrna a hrdě kráčí po cestě čínského typu modernizace.“
– Kdyby to byla pravda, opravdu by bylo nutné, aby lidé museli být hromadně přesvědčování o tom, aby nepáchali teroristické činy v k tomu určených zařízeních o takovém rozsahu? Otázka zjeněvě není, zda „žijí pevně semknuté“, ale zta když je k tomu semnkutí přesvědčíte za použití trochu tvrdších metod, bude to ku prospěch věci nebo ne. Tetno rozpor je opět logicou chybou.
——————–
Závěrem: Nepřesvědčila mě ani jedna strana. To co se děje v Číně je skutečně podivné a zdá se, že Čína skutečně překračuje hranice toho, co je správné. Na druhé straně je Čína obviňována i z věcí, které jsou v podstatě nutností.
ĆLR dovedla jako prozatím jediná země skloubit socialismus s kapitalismem. Takže výkřiky některých jednotlivců nelze brát vážně, neb by se ten čínský systém zhroutil, tak jak se zhroutilo hospodářství v ĆR po r. 1989.
Zde tedy se ozývají výkřiky nacionalistů a nějak se s nimi musí zacházet, Pravda, čínský způsob bude tvrdý, ale jsou tam jiné zvyky než u nás. Tam demokracie nebude mít místo, vypukla by tam občanská válka.
Ještě poznámka. I Tchai – wan neuznává samostatný Tibet, jenže o tom se mlčí.
Já znám, vím o zcela jiných lágrech-„ádových“