Causa »vepřín«

Naše sdělovací prostředky (tedy média tzv. hlavního proudu) se opravdu činí. Dokonce jim nestačí ani tak tučné sousto, jako je ozbrojený konflikt mezi NATO a Ruskem na Ukrajině, ale nevynechají ani jakoukoliv další možnost, jak správně ideově zpracovat své konzumenty a jak znovu a znovu upevnit tu jedinou pravicovou pravdu, zejména v pohledu na dějiny.

Tentokrát jsme zažili několikadenní mediální cvičení na téma Lety u Písku a bourání tamního vepřína. Poslouchali jsme nejen oprávněné odsudky praxe uplatňované v těchto typech koncentračních táborů v letech druhé světové války, ale především »kolovrátková« vypravování o vrcholně nehumánním a neetickém chování tzv. normalizačního režimu, který zde nechal v 70. letech minulého století vystavět zemědělský komplex pro chov prasat. Asi je pravdou, že by se obdobné záležitosti dít neměly, nicméně stejnou pravdou je, že ten vepřín nestál přímo na pozemcích toho bývalého tábora a že se tedy z tohoto případu zcela zjevně vyrobila masivní hysterie, jejímž cílem je posunout vnímání tohoto konkrétního příkladu vražedného chování německých okupantů (a českých přisluhovačů) tak, jako by jejich přímými a ještě horšími pokračovateli byli českoslovenští komunisté.

V této souvislosti rovněž je asi namístě připomenout, že tyto vražedné rasové teorie aplikované hitlerovským Německem měly velkou inspiraci v koloniální praxi těch vzorových západních demokraciích, které podobné tábory zcela běžně zřizovaly ve svých koloniích. Nemluvě ani o fungování »majáku« světové demokracie, tj. USA, kde určité formy rezervací pro původní obyvatelstvo existují dosud. Koneckonců jsme se před několika dny z úst nejvyššího pontifika dozvěděli, že masivní praxe odebírání a převýchovy indiánských dětí v církevních zařízeních v Severní Americe včetně jejich fyzické likvidace probíhala oficiálně ještě na konci minulého století. Nějak mi zde chybějí projevy rozhořčení z úst našich kritiků »vepřína«.

Ale vraťme se k romské otázce v Československu a k táboru v Letech. Ani tzv. první republika není, pokud jde o antiromský rasismus, úplně »z obliga«. Tím hlavním protiromským opatřením byl zákon o potulných cikánech.

Zákon mimo jiné stanovil, že: – každý potulný cikán starší čtrnácti let obdrží zvláštní průkaz totožnosti (cikánskou legitimaci); – cikáni směli kočovat jen s úředním povolením, jež obsahuje i počet vozů nebo zvířat, které kočovníci mohou mít s sebou, a může kočovníkům předepsat povolenou trasu; – města a obce mohla potulným cikánům odepřít vstup na své území; – kočování bylo zakázáno v tlupách větších než rodina; – potulní cikáni nesměli mít zbraně, střelivo a výbušniny; – děti mladší osmnácti let mohly být potulným cikánům odňaty, nemohli-li o ně náležitě pečovat. Jako celek mělo romské etnikum neplnoprávné postavení.

Pro návrh zákona byli především agrární a klerikální poslanci. Někteří sociální demokraté si mysleli, že zákon je v rozporu s ústavou, a komunisté byli proti, protože v zákonu viděli policejní opatření buržoazní elity vůči chudině. Pod zákonem je i podpis prezidenta Masaryka.

Takže určitou půdu a vzory pro nastolení nacistické praxe koncentračních táborů poskytlo i Československo, především pak tzv. druhá republika, kde se pravicové strany dostaly k moci samozřejmě pod kuratelou německé nadvlády. Nepostavily sice v Letech vepřín, zato iniciativně vypracovaly legislativu k vytvoření kárných pracovních táborů, kde se cikáni měli naučit pracovat. Tato legislativa prošla československou vládou 2. března 1939. Mělo jít o kárný tábor k převýchově lidí žijících cikánským způsobem života.

A pracovat se tam soustředění Romové opravdu učili. Podle některých historiků lidské pracovní zdroje z tohoto tábora aktivně používal i otec dnešního knížete Schwarzenberga, který měl v okolí asi 10 000 ha lesů, které mu poničily v zimě 1939 vánice. Dokonce se mu prý Romové hodili více než Židé z nedalekého tábora, neboť ti neuměli pracovat fyzicky.

Nechci tímto tvrdit, že nacistická vyhlazovací mašinérie se dá srovnávat s poměry v ČSR, ale je třeba věci uvádět v kontextu. A rozhodně možná nevhodně umístěný vepřín ani na okamžik nemůže překrýt celkovou tendenci současné propagandy, která se na jedné straně rozhořčuje nad poskvrněním památky v Letech a na druhé straně odstraňuje památníky a sochy těch, bez jejichž nasazení bychom v těch sběrných a jiných táborech skončili všichni, tedy sovětských vojáků a jejich velitelů.

Pavel JANÍČKO