Česká republika na prvním místě

více jsem na paní Moniku nalehl, i ona musela cítit, že se blíží můj vrchol a zakřičela „nééééééé, Mimimirku, nééééé“, ale to už se můj „indián“ cukal a mocnými výstřiky zkrápěl její děložní hrdlo a vagínu mojí živou vodou. Jak jsem byl na ní více natlačen, chytla se mých rukou, vzepjala se a vyhrkla ze sebe cosi jako uíííííííííííí, jééééééééééééé, ááááááááá a své pěstěné nehty zaťala do spodní části mých zad, až mne to zabolelo. Bylo mi jasné, že i ona dosáhla k vrcholu. Cítil jsem, jak se zpocená doslova třese a zhluboka oddychuje, objektivně – nebyl jsem na tom jinak. Chvíli jsme oba mlčky oddychovali. Opřel jsem se o stolek a můj již ochablý bojovník, vyklouzl z její vagíny a s ním i část bělavé tekutiny, kterou jsem zde „zapomněl …“. Chytil jsem ji za ruce, posadil a objal ji, zpocení jsme se k sobě tiskli a já cítil, jak se stále trochu třese. Do ucha mi špitla „ty gaunereéééééé jedeééééén …, no, snad z toho nic nebude, ty jsi mi dal …“, ještě chvíli jsme se drželi a já dostal ještě jednu parádní pusu. Měl jsem pocit, že musím něco udělat a rozběhl jsem se do kuchyňky, kde jsem vzal ručník, utěrky a džentlmensky je donesl do archivu na „místo činu“. Zakopl jsem přitom o své tenisky, a málem sebou praštil o zem, lehce humorná vložka, které se i paní Monika se trochu unaveně zasmála. Oba jsme se utřeli, pomalu oblékli poházené svršky, utřeli i onen stolek, neb i ten byl pěkně vlhký, trochu poklidili a když jsme nejistým krokem odcházeli, řekla mi, že se jde dát trochu do kupy a s jistou naléhavostí mne poprosila, abych se za ní pak stavil. V kuchyňce jsem se ještě opláchl a utřel a šel jsem k sobě do kanceláře a jako bych pořád nevěřil tomu, co se právě stalo. Poklidil jsem pár věcí, vzal si tašku, zamknul jsem a pomalu se trousil na podatelnu, u schodů jsem zaslechl uklízečku, která uklízela patro nad námi, bylo mi naprosto jasné, že nás musela slyšet. Otevřel jsem dveře a paní Monika se zrovna česala, byla už upravená, ale tváře měla začervenalé a mě připadala snad ještě krásnější než kdykoliv před tím. Odstoupila od zrcadla a vykročila směrem ke mně a řekla. Mirku, to co se dnes zde stalo, se nesmí nikdo do smrti, smrťoucí dozvědět, je to jasný! Řekl jsem jasně a rázně – jako hrob! O uklízečce jsem se rozhodně nezmínil. Ještě chvíli jsme jen tak seděli a povídali si, sdělila mi také, že svému choti byla poprvé v životě nevěrná, ale nemrzí ji to, protože on, pan ředitel,

Paradoksem doby je ,že svobodně můžu diskutovat na komunistických novinách. Na Seznamu jsem blokován trvale,na Idnes jsem měl blokací na 25 týdnu a nyní nejsem schopen se tam opět připojit pro jejich nesmyslné požadavky jako např.naskenování OP. Svůj OP nikde posílat nebudu. Tak vypadá svoboda slova v Česku. Nikdy jsem nepoužil vulgaritu,nikdy jsem nikoho neurážel. Názor který se nehodí,se nezveřejní.

Sbírka nácků, komoušů, kolaborantů s Ruskem a užitečných idiotů. To bude vypečená demoška.

Tak třeba mně může být nějaká Česká republika ukradená. Mimořádně odporný státní útvar, satelit amerického režimu. 🙁

Ovšem rostoucí fašizace Západu, snaha o revizi výsledků druhé světové války, protidemokratické tendence, to je velice nebezpečné.

Paní Monika je pěkná MATURE, na tu mi nesahejte. Přidám povídku

Doufám, že jak vyzval pan Skála, podaří se sjednotit lidi všech směrů aspoň v této kritické době naší země a překonat angažovanost těch, kteří se snaží rozdělovat. Třeba ostentativním vymezováním se vůči komunistům. Těm nejspíš vůbec nejde o blaho země, ale pouze o osobní prospěch, případně o zmaření celého vlasteneckého sjednocování.