Vracím se o několik měsíců zpět a přináším část dopisu, který jsem zaslal prezidentu Miloši Zemanovi ještě před slavnostním aktem předávání státních vyznamenání 28. října 2022. Zda dopis byl doručen až k prezidentovi, netuším, ale ověřil jsem si, že do prezidentské kanceláře dorazil.
V dopise jsem vyslovil svůj názor s přihlédnutím k historickým faktům i mírovým slibům prezidenta Ukrajiny svému národu krátce po jeho zvolení do funkce v roce 2019. Ukrajinský prezident ve svém zcela prvním povolebním projevu řekl, že prioritou jeho strany bude v novém parlamentu ukončení konfliktu na východě země, návrat ukrajinských zajatců a boj s korupcí. Dále prohlásil: »Celý život jsem se snažil dělat vše pro to, aby se lidi usmívali. Nebyla to jen moje práce, ale moje poslání. V následujících pěti letech se, milí Ukrajinci, vynasnažím udělat vše pro to, abyste neplakali.«
»Rétorika Zelenského je velmi neupřímná. Obávám se, že slibuje něco, co není schopný zajistit«, dočetli byste se v červenci roku 2019 v přepisu rozhovoru na Interview Plus Českého rozhlasu s jedním českým politologem. Z výše uvedených důvodů následovalo moje sdělení prezidentu Zemanovi. Vzpomněl jsem přitom i na historické vyprávění prastrýce, který prošel všemi boji Slovenského národního povstání.
Vážený pane prezidente…
…chtěl jsem Vás požádat, velmi zvažte, prosím, komu osobně udělíte Řád bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Jako občan naší země vnímám toto Vaše právo jako jedno z nejposvátnějších, protože jako hlava státu vkládáte touto poctou značnou část duše naší země do pokladnice cti příslušného člověka. Tento člověk musí být skutečně ryzí a reprezentovat neposkvrněné hodnoty v celém spektru svého minulého, současného i budoucího konání. Naší zemi příliš její duše na rozdávání již nezbývá.
Účastnil jsem se několika běžeckých pietních štafet Lidice – Ležáky/Ležáky – Lidice připomínajících děsivé události, spáchané nejtemnějšími lidskými dušemi ve válečném roce 1942. V roce 2012 jsme štafetu absolvovali z koncentračního tábora Ravensbrück, kde byly internovány lidické ženy. Přespali jsme přímo v ubytovnách v tomto táboře a na druhý den absolvovali zevrubnou prohlídku utrpení tohoto místa. Od té doby jsem pochopil, že jednotlivci, skupiny a národy, kteří byli schopni páchat a páchají tato zvěrstva, nemohou dojít klidu do konce jejich pokolení. Neexistuje ozdravný proces, který by tuto jejich temnou DNA, přenášenou do dalších generací, vybělil. Je potřeba se před nimi mít stále na pozoru. Potomci těch, kteří ve válečných letech tato zvěrstva páchali, nikdy nedojdou úplného odpuštění, pouze na tomto světě dříve či později budou vystaveni tomu, co jejich předci v minulosti páchali, pokud se plně nezřeknou temných symbolů a adorovaných vůdců smrti.
Vážený pane prezidente, nerozdávejte vzácnou českou duši ukotvenou v nejvyšší státní poctě těm, kteří z nejvyšších mocenských postů nezvládli karmickou očistu svých národů od temných symbolů utrpení a smrti. Přestože jim jejich národ svěřil do rukou svou politickou moc ve víře, že tak učiní, když slibovali mír, a ne proto, aby národ trpěl v nových bratrovražedných bojích. Nerozdávejte nejvyšší symboly české duše těm, kteří provolávají ‚Sláva‘ svému národu, který nejenže páchal, ve jménu své identity, brutální genocidu a masakry jiných národů či skupin, mezi které se řadí i etničtí volyňští Češi. Ale doposud nikdy se nezřekl symbolů a ideových vůdců těchto zvěrstev, naopak upravuje a ospravedlňuje tuto historii. Prohlédněte prosím ve svém politickém okolí v České republice i za hranicemi, herecké projevy, maskující vskutku temné kriminální duše jejich aktérů!
Vážený pane prezidente, zní to možná přehnaně, ale pravdou je, že od Vašeho rozhodnutí bude vrženo největší světlo či největší stín nejen na naši ohroženou národní duši, ale i na Vaši prezidentskou osobnost, ochránce prostého, ale srdečně a poctivě smýšlejícího lidu.
V případě udělení nejvyššího státního vyznamenání současnému prezidentovi Ukrajiny postavíte na roveň náš státní symbol s haličským lvem, jedním z nejvyšších symbolů Truppenkennzeichnen nacistické kolaborace. Kolaborace, kterou v západní Ukrajině, zejména v Haliči, za druhé světové války považovali za akt vedoucí k samostatnosti Ukrajiny, bez ohledu na to, jaké utrpení jejich konání způsobí jiným národnostním skupinám. A že ostatním slovanským národům, Čechům, Moravanům, Slovákům, Polákům a Jugoslávcům utrpení způsobili, když byli v rámci bojového uskupení SS proti těmto slovanským národům nasazováni, to je nesporné. Prolévali naši krev v Polsku, Jugoslávii a na Slovensku, ve Slovenském národním povstání.
Na západní Ukrajině svoje dřívější utrpení nadřadili nad utrpení jiných, nevinných, skrze své brutální činy v cestě za národní samostatností. Posíleni navíc svojí výjimečností, kterou v rámci různorodého slovanského etnika podpořil nacista H. Himmler svým výrokem, že obyvatelé Haliče jsou árijštější na rozdíl od podlidí (‚Untermenschen‘), Slovanů. Tuto výjimečnost posílili nacisté tím, že tato výjimečná divize, bude bojovat pouze s podlidmi, bolševiky a Slovany, ale nikdy nebude nasazena proti západním spojencům. To vše v integraci s křesťanskými hodnotami. Nacisté tak vytvořili zcela přesvědčenou, nadřazenou, ukrajinskou armádu, začleněnou do Waffen SS, pod přísahou Hitlerovi, za podmínky, že budou moci bojovat proti Slovanům za podpory křesťanské ideologie.
Stejně to cítí bohužel v západní Ukrajině i dnes a své utrpení a postavení nadřazují nad utrpení jiných. Temné hodnoty z dob druhé světové války byly na západní Ukrajině opět recyklovány z Velké Británie a Kanady, kam bylo ukryto více než 8000 bojovníků Wafen SS ze západní Ukrajiny, a zažehnut opět nový ekvivalent tažení proti bolševismu a ‚podlidem‘ z řad východních Slovanů.
Přeji ukrajinskému prezidentovi, aby se mu podařilo mírové vítězství bez toho, aby opět za západní Ukrajince, pro jejich nenávistné přesvědčení z historického utrpení, netrpěli jiní nevinní lidé, nevinné národy. Přeji si, aby dnešní politici nestavěli západní Ukrajince nad úroveň ostatních slovanských národů, jak to činil H. Himmler. Přeji si to, ale vím, že to tak nebude, protože temnou DNA nelze nikdy vybělit v dnešním světě pokřivené politiky a politiků, kterým chutná moc až do morku jejich kostí. Obzvláště těm, kteří jsou motivováni jakoukoli formou nadřazené nenávisti.
Jak jsem výše uvedl, osobně jsem se ve svém životě seznámil s činy těch, kteří byli ve spojení s nacismem, jeho podporou, kolaborací a cestou k moci. Jejich potomkům, následovníkům, i těm, kteří se nezřekli temných činů s tímto hnutím spojených, nikdy nebudu věřit. Tito si nikdy žádné státní vyznamenání České republiky nezaslouží. Jestli se k této důvěře uchýlíte Vy, je to Vaše osudová volba,« zakončil jsem svůj dopis prezidentu Zemanovi.
Jiří MIŘEJOVSKÝ
