Chargé d’affaires Zuo Wenxing: Takzvaný „čínský šok 2.0“ je ve skutečnosti „čínskou příležitostí 2.0“ 

V poslední době někteří evropští politici a média intenzivně šíří narativ o takzvaném „čínském šoku 2.0“. Tvrdí, že Čína získává v odvětvích, jako jsou nové zdroje energie a vyspělá výroba, „nekalou konkurenční výhodu“ prostřednictvím údajného „dumpingu“, „průmyslových subvencí“ či „manipulace s měnovým kurzem“, a volají po zavedení obchodních omezení vůči Číně. Tato tvrzení však přehlížejí obrovské příležitosti, které rozvoj čínské ekonomiky přináší světu, a ve skutečnosti představují politickou rétoriku, která zkresluje skutečný obraz.

Tvrzení o „dumpingu“ vychází z jednostranné interpretace obchodních údajů a vytváří záminku pro obchodní protekcionismus.

Podle Antidumpingové dohody Světové obchodní organizace (WTO) lze vývoz výrobku označit za dumping pouze tehdy, pokud je jeho vývozní cena nižší než jeho běžná cena na domácím trhu vývozce. Oficiální ceny běžných modelů značek BYD, Geely či Denza jsou však v Evropě 1,5krát až třikrát vyšší než na čínském domácím trhu. Také koncové ceny fotovoltaických modulů a bateriových úložišť jsou v Evropě vyšší než jejich maloobchodní ceny v Číně. Využití výrobních kapacit čínského zpracovatelského průmyslu činilo v roce 2025 74,6 procenta a v první polovině letošního roku 73,7 procenta. Obě hodnoty se pohybují v rozmezí obecně považovaném za přiměřené pro světový zpracovatelský průmysl, tedy mezi 73 a 78 procenty. Nelze proto hovořit o plošné nadměrné výrobní kapacitě. Z celkové produkce čínských vozidel na nové energie v roce 2025 připadalo na vývoz pouze 15,7 procenta. Domácí poptávka tak zůstává hlavním zdrojem odbytu čínské produkce.

Mezinárodní obchod navíc nelze posuzovat pouze podle obchodu se zbožím. Je třeba zohlednit také obchod se službami, zisky nadnárodních společností a výnosy z meziproduktů. Evropská unie má v obchodu se službami výraznou převahu. V roce 2025 dosáhl deficit Číny v obchodu se službami s EU 48,3 miliardy amerických dolarů, což představovalo 41,6 procenta celkového čínského deficitu v obchodu se službami. Čína každoročně platí evropským partnerům desítky miliard dolarů za duševní vlastnictví, špičkové služby, licence k užívání značek a další položky. Přibližně 40 procent produkce podniků z EU působících v Číně je určeno na vývoz do Evropy a dalších částí světa. Obchodní přebytek je sice ve statistikách vykazován na čínské straně, převážná část zisků se však vrací do Evropy. Vzniká tak situace, kdy „obchodní přebytek zůstává v Číně, zatímco zisky plynou do Evropy“. Téměř polovinu obchodu mezi Čínou a EU tvoří průmyslové meziprodukty. Evropské společnosti nákupem cenově výhodných polotovarů z Číny výrazně snižují výrobní náklady v automobilovém, fotovoltaickém, chemickém a dalších odvětvích a vyrábějí z nich konečné produkty s vysokou přidanou hodnotou. Tím snižují náklady, zvyšují ziskovost a posilují globální konkurenceschopnost svých výrobků.

Tvrzení o „průmyslových subvencích“ účelově rozšiřuje pojem subvencí a přehlíží vlastní konkurenceschopnost čínského průmyslu.

Některá média s odkazem na nedávnou zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tvrdí, že čínské subvence jsou třikrát až osmkrát vyšší než v jiných zemích. Příslušná zpráva však pracuje s nejednoznačným vymezením pojmu, výběr vzorků vykazuje určité nedostatky a její závěry jsou jednostranné. Chybí jednotná měřítka a statistická metodika a mezi „subvence“ jsou zahrnovány velmi rozdílné nástroje, včetně finanční podpory v rámci veřejných politik, daňových pobídek pro výzkum a vývoj či infrastruktury průmyslových parků. Takové pojetí se odchyluje od konsenzu v mnohostranných rámcích, jako je WTO.

Konkurenceschopnost čínských výrobků není výsledkem subvencí. Čínská průmyslová podpora směřuje především do technologického výzkumu a vývoje a do počátečních fází zavádění nových technologií a nepředstavuje zakázané subvence podle pravidel WTO. Příkladem je fotovoltaický průmysl. V počáteční fázi byla podpora zaměřena především na ověřování technologických řešení. Od roku 2013 byly podpůrné sazby postupně snižovány a v roce 2021 byly centrální finanční subvence pro nově budované fotovoltaické projekty zcela zrušeny. Čínské podniky v mezinárodní konkurenci spoléhají na vyspělé technologie, spolehlivou kvalitu a komplexní služby, nikoli na údajnou „subvenční výhodu“. Letošní léto to názorně ukázalo na evropském trhu s klimatizacemi. Cenově dostupné, kvalitní a snadno instalovatelné čínské klimatizace byly na řadě míst vyprodány. V první polovině letošního roku dosáhla hodnota čínského vývozu klimatizací do EU 3,76 miliardy amerických dolarů, což představuje meziroční nárůst o 43 procent. To názorně dokládá tržní konkurenceschopnost čínských výrobků.

Tvrzení o „manipulaci s měnovým kurzem“ ignoruje zákonitosti fungování devizového trhu a neodpovídá základním charakteristikám čínské ekonomiky.

Čína jako odpovědná velká země neusiluje o konkurenční devalvaci své měny a nikdy nepoužívala měnový kurz jako nástroj k získání konkurenční výhody. Vývoj kurzu čínského jüanu v roce 2025 jasně odrážel tržní mechanismy. Vůči euru i americkému dolaru se kurz pohyboval oběma směry – jüan posiloval i oslaboval – v závislosti na vývoji mezinárodních měnových kurzů, nabídce a poptávce na trhu a dalších faktorech. Nelze tedy hovořit o trvalém jednostranném oslabování ani o umělém udržování kurzu na nízké úrovni. Tvrzení, že je jüan „podhodnocen o 30 procent“, navíc postrádá věrohodný výpočtový základ.

Čína navíc nemá dlouhodobý ekonomický důvod uměle udržovat nízký kurz své měny. Je nejen významným světovým vývozcem zboží, ale zároveň největším světovým dovozním trhem pro energetické suroviny, nerostné zdroje, vyspělá zařízení a zemědělské produkty. V první polovině letošního roku objem čínského dovozu poprvé v historii za stejné období překročil 10 bilionů jüanů a meziročně vzrostl o 22,1 procenta, tedy výrazně rychleji než vývoz, který se zvýšil o 8,7 procenta. Oslabení jüanu by sice mohlo krátkodobě zvýšit cenovou konkurenceschopnost čínského vývozu, zároveň by však přímo zvýšilo náklady na dovoz komodit a klíčových součástek, a tím i výrobní náklady čínského zpracovatelského průmyslu.

Takzvaný „čínský šok 2.0“ je ve skutečnosti „čínskou příležitostí 2.0“.

Slabý výkon evropského zpracovatelského průmyslu a přesouvání průmyslových kapacit mají své kořeny především ve strukturálních problémech samotné Evropy. Kielský institut pro světovou ekonomiku upozorňuje, že pouze přibližně třetinu tržního podílu, který Německo ztratilo na světových trzích, lze spojovat s čínským vývozem. Zbývající dvě třetiny souvisejí s poklesem vlastní konkurenceschopnosti. Časopis The Economist uvedl, že chce-li Evropa dosáhnout průmyslové prosperity, neměla by své konkurenty držet za dveřmi, ale řešit své vnitřní problémy. Fakta ukazují, že Čína není příčinou evropských hospodářských a obchodních problémů, ale partnerem při jejich řešení. Řada nadnárodních společností proto nadále zvyšuje své investice v Číně. Jejich rozvojový model se postupně mění: stále více využívají čínský inovační ekosystém ke společnému a souběžnému výzkumu a vývoji a jeho výsledky následně uplatňují na globálních trzích. BMW vybudovalo v Číně čtyři významná výzkumná a inovační centra a tři softwarové společnosti, Mercedes-Benz zřídil rozsáhlá výzkumná a vývojová centra v Pekingu a Šanghaji a Philips má v Číně pět inovačních společností a pět výrobních základen.

Vyzýváme proto evropské politiky a média, aby se oprostili od konfrontačního přístupu a nedůvěry vůči Číně a objektivně vnímali významný přínos, který čínský rozvoj přináší globálnímu růstu, stejně jako příležitosti plynoucí z dalšího otevírání a sdílení čínského trhu. Doufáme, že evropské země včetně České republiky aktivně využijí „čínskou příležitost 2.0“ a společně s Čínou budou kráčet cestou vzájemně výhodné spolupráce a společné prosperity.

Autorka je Chargé d’affaires Velvyslanectví Čínské lidové republiky v ČR.