Kdybychom chtěli spočítat nacistické koncentrační tábory (KT) především v letech druhé světové války, nedopočítáme se. Odhad se blíží k pěti tisícům. Nejde o německý vynález. První vznikaly v jižní Africe pod britskou správou. Jak jinak než pro domorodce. Za druhé světové války byli internováni Japonci v USA atd.
Hlavní vlna vzniku KT se datuje v roce 1933 po převzetí moci Hitlerem. Najdeme tam internované komunisty, sociální demokraty, cikány, kněze různého vyznání atd. Jiný charakter měly KT ve válečných letech. Šlo především o tábory zajatecké. Společným jmenovatelem všech nacistických KT byla vedle likvidace protivníků především otrocká práce pro »říši«.
Vedle centrálního koncentračního tábora existovalo vždy mnoho dalších poboček. Zůstaňme ve středu Evropy: kolem Mauthausenu, Buchenwaldu, Gross Rosenu, Osvětimi a méně známého Statthof na severu dnešního Polska.
Velitelství KT Gross Rosen nedaleko dnešní Vratislavi spravovalo 74 zdokumentovaných poboček. Žádná z nich však nebyla v protektorátu Čechy a Morava. Jen v obsazeném pohraničí. Jeden z největších »provozů« byl v Sovích horách na území dnešního Polska, nedaleko od Broumova. Odtud se v lednových dnech roku 1945 vydal evakuační proud. Rudá armáda se rychle blížila. Velitelství tábora tehdy přesídlilo do Rychnova nad Nisou (tehdy Reichenau). Nasměrovalo pochodový proud cca 3000 vězňů na nádraží do Jaroměře. K. H. Frank však striktně odmítl pustit vězně přes hranici protektorátu.
Nastaly velké komplikace. Vedly nakonec k tomu, že na pochodu hladu a smrti zemřelo 145 vězňů ze Sovích hor. Byli pohřbeni v masovém hrobu v Choustníkově Hradišti a nedaleké Hajnici. Celkově pak při evakuaci KT Gross Rosen zahynulo 946 vězňů. Jde však jen o zlomky. Podobných masových hrobů na území České republiky je 124. V poválečných letech bylo exhumováno 4636 obětí, většinou bezejmenných.
Politici vyšuměli
Klub českého pohraničí Královéhradeckého kraje v letošním roce (24. 6. 2023 v 10 hodin) opět připravuje setkání u masového hrobu a památníku zavražděných vězňů z koncentračního tábora Gross Rosen. Uvítáme všechny vlastence.
Se zájmem jsem si přečetl článek v Naší pravdě o setkání brněnských občanů u hrobu popravených vězňů ve Vratislavi 24. ledna 1945 (NP č. 7, str. 16). Máme stejné zkušenosti. V průběhu dvaceti let došlo v české společnosti k mnoha změnám. Pravidelně se na pietním aktu v Choustníkově Hradišti účastnili poslanci, hejtmani, zástupci armády, obecní funkcionáři a zahraniční hosté. Dnes jsme zůstali spolu se Svazem bojovníků za svobodu sami. Čas od času přišel z krajského úřadu i finanční příspěvek na hudbu a autobus z Hradce Králové.
Klub českého pohraničí se však nevzdává. Není pochyb, že dříve či později se česká společnost opět vzpamatuje. Oběti pochodu hladu a smrti z KT Gross Rosen připomínají totiž válečné oběti druhé světové války. Dnes někteří »potentáti« o možné válce mluví velmi lehkomyslně. Připomeňme, že byla také Hirošima a Nagasaki.
Jaroslav ŠTRAIT
