Chytil jsem ruského špiona

Po té zprávě ředitele BIS plk. Michala Koudelky mě přestal chutnat oběd. Dovídám se, že po Česku se potulují opět desítky ruských špionů. Vidím jeho vztyčený prst. Musím tedy zpozornět, více si všímat okolí kolem sebe, zda neznámé osoby nefotografují nádraží, zda nenavazují hovory v restauracích, na náměstích, dokonce mnozí mohou hovořit rusky.

Přesto bez špionů by byl svět chudší, mnozí z nich se stali dokonce váženými celebritami. Média si jich užívají, na filmy o nejznámějším z nich o britském špionovi James Bondovi 007 se stály fronty. Za ta léta jsme si na ně zvykli, patřili ke světové politice. Bylo tomu v dobách ještě za císaře pána, ale i později za druhé světové války, či za časů studené války. Souhlasím s ředitelem Koudelkou, že je tomu i dnes. Jen jejich metody a vybavení se změnily. Nad námi místo špionážních letadel létají stovky satelitů…

Nebuďme ale v zajetí ideologie, špioni často zachraňovali svět před konfrontací, dostávali za to v utajení nejvyšší státní vyznamenání. Jedním z těch nejznámějších se stal americký špion Francis G. Powers, který se svým letounem U-2 byl sestřelen 1. května 1960 hluboko nad územím Ruska (SSSR) u Sverdlovsku. Jeho dobrovolné přiznání, které Powers zvolil místo smrtící pilulky, poškodilo postavení USA ve světě. K tomu nutno dodat, že Powers po čtyřech letech se dostal na svobodu, byl vyměněn za sovětského rozvědčíka v USA Rudolfa Abela.

Chci připomenout, že letos tomu bude 70 let (3. 12. 1952), co světová média informovala o popravě 11 členů tzv. protistátního spikleneckého centra, vedeného generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským. Média tehdy citovala jejich »dobrovolná« přiznání. Lidé spontánně podepisovali petice, žádali tresty nejvyšší. Tento proces odstartoval stovky dalších, začal hon na špiony … stovky poprav, desetitisíce uvězněných, ztráty zaměstnání. Mezi nimi byl za údajnou špionáž odsouzen i můj otec. 

S hony na špiony máme tedy své zkušenosti. Smutné, ale i úsměvné. K těm úsměvným patří i Osudy dobrého vojáka Švejka. Švejk za své nadšené prorakouské výkřiky putoval přesto na policii, posléze do vězení, jeho upřímné přiznání k atentátu na následníka trůnu jej dostalo do blázince, nakonec jako rafinovaný ruský špion stanul před válečným soudem. Jen díky osudu nebyl oběšen za dobrovolný převlek do odložené ruské uniformy, tam někde u rybníka… 

Na ruské špiony si postěžoval před pěti lety také akademik Jiří Drahoš, ukradli mu prý vítězství v prezidentských volbách, nejspíše proto, že ruku voličů vedli ruští agenti. Bylo to trapné vysvětlení. Přesto s honem na špiony přichází strach, začínáme zase mluvit šeptem a opatrně. Jiný názor je skandalizován. V médiích opět slyšíme naučené role. Objevují se noví »jestřábi«, vyzývající k protiruskému tažení. Atomová hrozba je dokonce vydávána jako naše oběť za záchranu světa před Ruskem!

Připomínám těm novodobým jestřábům, že i v minulosti zde také řádili špioni. Byli všude, v každé vesnici, v každém městě… Špioni byli američtí, britští, izraelští, francouzští, jugoslávští… Popravy nebraly konce, vězení byla plná špionů a jejich pomocníků. Chci věřit, že ta doba je již pryč. Místo války si přeji mír.

Přemysl VOTAVA