Je zvláštní sedět na zahajovacím ceremoniálu fóra o demokracii v komunistické Číně. Jak může tato země mluvit o demokracii a vůbec pořádat takovou věc, řeknete si. Jenže po vyslechnutí několika prvních řečníků z různých koutů Země člověk začne chápat, že demokracie není jen ta, kterou známe z Evropy či USA. Každý stát, každý národ chápe demokracii jinak. I když v principu jde o stejnou věc. O vládu lidu. Zapojení lidí do procesu vládnutí. O komunikaci, domluvě a společné práci ku prospěchu společnosti.
To by měl být ideální stav demokracie. Bohužel tomu tak ale není všude. Jak jsem napsala, každý stát chápe demokracii jinak. Bohužel jsou takové, které své chápání demokracie vnucují jiným. »Demokracii nás dnes učí země, které se nestyděly dříve žit z cizího bohatství a kolonizovat,« řekl Fred Mmembe, předseda Socialistické strany Zambie. »Demokracii se nám v Africe snaží vštípit státy, které neváhají kvůli demokracii zabíjet, vyvolávat konflikty a války. Demokracii učí země, které se snaží z našich zemí udělat nové kolonie a těžit naše bohatství. Demokracii nemůže učit nikdo, kdo se chová jako imperialista. O takovou demokracii nestojíme!« řekl Mmembe, za což sklidil od mnohých přísedících potlesk. Vysvětlil, že nemůže respektovat státy, které nerespektují jeho zemi. »Ale svět se mění. Tady v Číně se dnes bavíme o skutečné demokracii. Čína není zemí, která stavěla svou historii i svou politiku na kolonizaci jiných zemí. Naopak cítíme, že respektuje každou zemi, každý národ. Přátelství, komunikace, uznání, respekt a láska k humanitě. To jsou novodobé cesty k demokracii,« vysvětlil Mmembe.
»Země, které zažily válku, potřebují nejprve čas pro nalezení vlastní státnosti,« upozornil Mushahid Hussain Sayed, předseda pákistánského senátního obranného výboru. »I muslimské země stojí o demokracii, ale existují různé formy demokracie a také různé cesty k jejich dosažení. Tu cestu si ale musí najít každý národ sám,« dodal Sayed s tím, že je ale potřeba následovat ty příklady zemí, které umějí spolupracovat a naslouchat ostatním zemím i svému lidu.
Teprve Jeffrey D. Sachs, profesor Columbijské univerzity, však dokázal věc pojmenovat. »Čistá demokracie, tak jak ji vysvětlují slovníky, neexistuje. Tu se lidstvo teprve musí naučit. A bude to dlouhá cesta, protože stále existují propastné rozdíly ve vnímání demokracie, v politice i v ekonomii nejen mezi zeměmi, ale i uvnitř většiny zemí. Existují ale země, které se jí podle mého vydaly hledat správným směrem. Cestou míru a diplomacie.«
Demokracie je často vnímána také jako cesta pokroku, rozvoje k prosperitě a modernizaci. »Poprvé jsem byl v Číně před 40 lety. Navštívil jsem ji mnohokrát a pokaždé mě udivuje, jakým tempem se tato země rozvíjí,« řekl George Galloway, šéf Strany pracujících v Británii. »Možná si myslíte, že mluvit o demokracii v Číně je nesmysl. Ale pokud tuto zemi poznáte blíže, zjistíte, že je blíže k moderní demokracii než leckteré západní země. Víte, v Číně nemůžete vyměnit stranu. Ale můžete demokraticky vyměnit lidi v ní, politiky, kteří zde pracují. V Evropě můžete vyměnit stranu, demokraticky si zvolit jinou. Ale politici u moci bohužel stejně většinu zůstávají stejní. Pro skutečnou demokracii je nejprve potřeba najít politiky, kteří budou pracovat pro prospěch národa, ne pro prospěch vlastního ega, svých účtů, či svých preferovaných zájmů,« dodal závěrem Galloway.
A jaké je tedy poselství tohoto fóra? Demokracie by měla být založena především na respektu. Nejen respektu mezi zeměmi, ale i respektu mezi lidmi napříč národy, městy, vesnicemi i rodinami. Pokud se naučíme respektu mezi sebou, můžeme se naučit žít, spolupracovat a budovat lepší svět dohromady. Začít ale musí každý sám u sebe. A teprve lidi, kteří se respektu naučí, je vhodno následovat.
Helena KOČOVÁ, Peking
