Dialog mezi křesťany a socialisty

od redakce

Československo šedesátých let bylo místem mnoha nadějí, které nacházely mezinárodní ohlas a některé inspirují dodnes. Vedle uměleckých výbojů a zejména pokusu o vytvoření demokratického socialismu byl součástí myšlenkového kvasu té doby i pozoruhodný marxisticko-křesťanský dialog.

Jeho historii zdokumentovala kniha Proměny marxistickokřesťanského dialogu v Československu (Landa Ivan, Mervart Jan a kol., 2017). Násilný konec »pražského jara« znamenal i ztrátu veřejného prostoru pro dialog a další vývoj směřoval až do stavu, kdy se po zhroucení evropských státně socialistických režimů zdálo, že »Marx je mrtev, Ježíš žije«, jak to vyjádřil Norbert Blüm, německý křesťansko-demokratický politik. S tím, jak slábla levice (zejména evropská) a na síle nabývala konzervativní křesťanská a neoliberální pravice a kapitalismus triumfoval, zdálo se, že oba partneři pro dialog křesťanského a marxistického humanismu se vytratili. Tak se to alespoň jevilo z naší perspektivy.

Ale svět je velký a rozmanitý a zejména v zemích globálního Jihu byla a není spolupráce křesťanů a levicových sil v úsilí o spravedlnost a překonání koloniálního dědictví ničím výjimečným. To se promítá i do světového ekumenického hnutí, kde dnes církve Jihu tvoří většinu. Např. v dokumentu Ekonomie života, spravedlnost a mír pro všechny, který přijalo valné shromáždění Světové rady církví v jihokorejském Pusanu v roce 2013, se píše: »Celá naše současná globální realita je tak naplněná smrtí a ničením, že nás nečeká žádná budoucnost stojící za zmínku, pokud nebude převládající model rozvoje radikálně proměněn a udržitelnost a spravedlnost se nestanou hybnou silou ekonomiky a společnosti … Času nezbývá«. (Článek 9). Od zvolení kardinála Jorge Maria Bergoglia papežem Františkem v roce 2013 se setkáváme s tvrdou kritikou současného ekonomického systému i v oficiálních katolických dokumentech. V poslední encyklice Fratelli tutti z roku 2020 se píše o solidaritě: »Znamená myslet a jednat s ohledem na společenství. Znamená, že život všech má přednost před přivlastňováním si majetku několika málo lidmi. Znamená také potírat strukturální příčiny chudoby, nerovnosti, nedostatku práce, půdy a bydlení, odpírání sociálních i pracovních práv. Znamená postavit se ničivým účinkům nadvlády peněz…« (FT 116)

Papež František sám byl od počátku kritiky z konzervativních církevních kruhů osočován jako marxista. Brání se tím, že jeho kritika nelidskosti kapitalistického systému je v souladu se sociálním učením katolické církve, a i když podle něj »ideologie marxismu je falešná«, dosvědčil, že se v životě setkal s mnoha marxisty, kteří byli dobrými lidmi. Kritika bezbřehého kapitalismu je opravdu v katolické sociální nauce přítomna od konce 19. století, ale daleko ostřeji byl vždy odsuzován komunismus a socialismus. Rozdíl je i v představách o nápravě. Církve většinou spoléhaly na morální výzvy politikům a podnikatelům ke společensky odpovědnému zacházení s majetkem a na charitu. Socialistické a komunistické myšlení je radikálnější ve smyslu odhalování kořenů nespravedlnosti a nerovnosti v majetkovém rozdělení i v požadavku zespolečenštění výrobních prostředků buď demokraticky, nebo v krajním případě i revolucí.

Za ekumenickou alianci proti chudobě a nerovnostem

Tyto rozdíly nijak nezakrývá ani dokument nazvaný Hledání společné budoucnosti v solidaritě. Společné stanovisko k dialogu křesťanů a socialistů. Jeho autory jsou filozof Michael Brie, předseda vědecké rady Nadace Rosy Luxemburgové, a Bernard Callebaut, profesor sociologie na Sofia University Institute. Dokument shrnuje dlouholetý dialog mezi »lidmi dobré vůle«, křesťany, zejména katolíky, na jedné straně, a marxisty a socialisty na straně druhé. Platformou pro tento dialog je nevládní organizace DIALOP se sídlem ve Vídni, která v rámci projektu RESET rozvíjí koncept »transverzální sociální etiky« propojující principy marxistické společenské kritiky a církevní sociální nauky.

Počátek projektu je spojen s audiencí, kterou v roce 2014 poskytl papež František Alexisi Tsiprasovi, představiteli řecké levicové koalice Syriza, Walteru Baierovi, bývalému předsedovi Komunistické strany Rakouska a představiteli sítě Transform! spojené se Stranou evropské levice, a Franzi Kronreifovi, představiteli katolického hnutí Focolare. Tsipras výsledek setkání formuloval jako: »Potřebu vytvořit ekumenickou alianci proti chudobě, nerovnostem, proti logice, že trhy a zisky jsou více než lidé.« W. Baier a F. Kronreif se pak stali iniciátory procesu, do kterého se vedle sítě Transform! a hnutí Focolare zapojila akademická pracoviště a aktivisté z křesťanské i marxistické strany dialogu z řady evropských zemí a příležitostně se do debat zapojují i muslimští akademici. Zvláštní konference byla určena mládeži (i s českou účastí), uskutečnila se řada odborných setkání, poslední, na kterém byl přijat i uvedený dokument, v červnu 2022 v Vídni. Mezitím byl dokument představen 28. 6. 2022 v Římě a 8. 11. 2022 také v Evropském parlamentu.

Dokument v úvodu vyjadřuje společné rozhořčení nad bídou světa, kde »miliardy lidí nemají přístup k základním potřebám pro samostatný život« v důsledku ekonomických krizí a válek, kde »ničení rozmanitosti života na Zemi a oteplování klimatu probíhá velkým tempem v důsledku dnešního způsobu výroby a života«, a proto je potřeba přistoupit k »zásadní proměně vztahu lidí k přírodě a k sobě navzájem«, aby byly »vytvořeny podmínky pro rozkvět života všech ve svobodě, rovnosti a solidaritě«. Konstatuje se, že »tato transformace byla po skončení studené války na přelomu let 1989 a 1990 zanedbána a že je úkolem generací, které žijí nyní, aby konečně zahájily životně důležitou velkou transformaci«.

Společný cíl = překonání kapitalismu

Důležitá je shoda na společných bodech odporu: »Společně říkáme NE

  • vykořisťování a ničení našeho nejdůležitějšího společného dědictví: přírody Země
  • ekonomice, která zabíjí
  • politice, která vytváří nenávist
  • kultuře, která mění lidi v egoistické konzumenty a ničí kulturní dědictví lidstva
  • imperiálnímu způsobu života
  • rasismu a patriarchátu
  • mezinárodní politice, která vede k nové studené válce, terorismu, regionálním válkám a občanským válkám.«

Dokument obsáhle reflektuje historický antagonismus křesťanských církví a socialistického hnutí i přetrvávající současné rozdíly, ale vzhledem k míře současného planetárního ohrožení hledá dialog a spolupráci všech lidí dobré vůle. Nadpis úvodní části proto zní »Jen společně budeme zachráněni«, a dál se píše: »V katolické církvi stejně jako v socialisticky orientovaných hnutích sílí názor, že cíle obou hnutí lze uskutečnit pouze tehdy, dojde-li k radikální civilizační proměně.«

Jako společné ohrožení dokument identifikuje kapitalismus a společným cílem je jeho překonání. V odpovědi na otázku, jak by k tomu mělo docházet, jsou pozice rozdílné. Katolickou pozici vyjadřuje S. Zamagnini, předseda Papežské akademie sociálních věd: »Nevěřím v možnost rozbití kapitalismu, jak naznačuje revoluční tradice. Věřím v možnost transformace, která zevnitř nastartuje procesy schopné změnit způsob jeho vývoje.« Socialistické stanovisko je vyjádřeno konceptem dvojí sociálně-ekologické transformace, která se neomezuje jen na proměňování kapitalismu zevnitř, ale počítá i s jeho radikálním překračováním založeném na spojenectví různých tříd a vrstev.

Vzájemný respekt

Dlouhodobý proces dialogu, který vedl ke vzniku pozoruhodného dokumentu Hledání společné budoucnosti v solidaritě, byl umožněn základním postojem vzájemného respektu zúčastněných aktérů, který je v dokumentu vyjádřen: »Vzájemně uznáváme, že závazek ke spravedlnosti, zachování a zvětšování přírodního a kulturního bohatství a míru může být živen z různých etických zdrojů.«

Kdyby se podobný přístup dařilo uplatňovat i na spolupráci různých proudů levice, určitě by to zlepšilo vyhlídky do budoucnosti.

Text dokumentu je publikován na https://dialop.eu/who-we-are#paper

Jiří SILNÝ

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.