Jak dopadne válka na pracující v České republice?

Válka na Ukrajině zasáhla a zcela jistě ještě zasáhne do našich životů. Vlna solidarity obyčejných lidí s uprchlíky z válkou sužované Ukrajiny je obrovská. Spousta rodin, které sami mají často hluboko do kapsy, pomohla. Finančně, dary, ubytováním uprchlíků. Opakuje se situace z loňského léta, kdy část jižní Moravy zasáhlo ničivé tornádo a obrátilo spoustě lidí život vzhůru nohama. A znovu zejména ti, co sami toho moc nemají, zaslali nejvíc peněz. Dělnické rodiny, důchodci, drobní podnikatelé, posílali peníze nebo nabízeli služby svých firem zdarma. Aby pomohli lidem, kteří často přišli o všechno. Solidarita je úžasná věc. Jak to všechno nakonec dopadlo a kde se vlastně vybrané peníze dostaly, to už je bohužel druhá věc.

Ekonomické sankce vůči Rusku začínají dopadat na pracující v ČR. Snad momentálně nejznámější případ, propíraný i v oficiálních médiích, je situace kolem Letu Kunovice v okrese Uherské Hradiště. Jedná se o továrnu na výrobu letadel. V minulém režimu tato fabrika zaměstnávala až 5000 lidí. Po roce 1989 si podnik prošel mnoha problémy. Bojoval o holé přežití, protože ho konkurence chtěla zlikvidovat. Přežil. V současné době zaměstnává asi 1000 lidí. Zaměřuje se zejména na opravy a repas starších strojů typu L 410. Tento stroj byl vyvinut za minulého režimu a ve velkém se prodával zejména do zemí bývalého SSSR. Tyto stroje se tedy vozí do Letu na opravu a modernizaci. Majitelem továrny je ruský oligarcha. V současné situaci, kdy konkurenční boj mezi jednotlivými kapitalistickými bloky na sebe vzal podobu konfliktu na Ukrajině, se proti ruskému kapitálu na území ČR musí zasáhnout. Odůvodnění proč, se vždy najde. Reálně tedy hrozí všem zaměstnancům Letu Kunovice, že přijdou o práci a fabrika se zavře. Dle zdroje přímo v továrně panuje mezi zaměstnanci i managementem společnosti velká nejistota, nikdo stále neví, co bude dál. Mluví se o snížení platu na 60%. Cílem managementu je údajně udržet fabriku za každou cenu. Někteří zaměstnanci už si hledají novou práci. Pokud se továrna zavře, 1000 nových nezaměstnaných lidí v regionu Uherskohradišťska je velké číslo a přinese to s sebou spoustu problémů. Rodiny těchto případných nezaměstnaných budou v nastávající drahotě a růstu cen všeho ve velmi obtížné situaci.

Situace se samozřejmě komplikuje tím, že se v regionu objevili uprchlíci z Ukrajiny, kteří taktéž budou s největší pravděpodobností hledat práci. A pravděpodobně budou snižovat už tak často velmi nízkou mzdu. Máme informace i z jiných firem z regionu, které obchodovali s ruskými zákazníky, že obchod byl zastaven. Zásilky do Ruska nechodí. Zisky firem tudíž klesají. A kde se budou firmy hojit? Samozřejmě na svých zaměstnancích. Už krize v roce 2008 ukázala cestu, kterou se kapitál vždy ubírá. Některé fabriky v regionu tehdy propustily až třetinu svých zaměstnanců.

Pomůže vláda pracujícím? Taktéž dostanou lidé bez práce všemožné slevy a úlevy, jako uprchlíci? Na 99,9% ne. Historie ukazuje, že jakékoli spoléhání se na vládu nikdy pracujícím neprospělo. Dělníci a pracující by se měli spoléhat hlavně na sebe a solidaritu mezi sebou. V ideálním případě, při propuštění 1000 lidí z Letu by dělníci v ostatních firmách v ČR, i v zahraničí, měli např. zahájit stávku a požadovat vyřešení situace tak, aby se nedotkla zaměstnanců podniku. Ti za vyvolání války, ani protiruských nálad a sankcí nemůžou. Jenže situace je taková, jaká je. Třídní vědomí dělnictva je tam, kde je. Tzn. na nule. Možná i pod nulou. A to i zásluhou KSČM, která se oddávala od roku 1989 parlamentnímu kreténismu, jediné, co ji zajímalo, byl volební výsledek. Na práci mezi dělníky se kašlalo. Přitom to šlo, jak ukázala činnost malých anarchistických a komunistických organizací např. mezi dělníky v Zetoru či Letu Kunovice. Dělníci byli ochotni naslouchat. Jenže KSČ/KSČM přišla o podporu dělníků už před rokem 1989. A její směřování se nezastavilo ani při přechodu do reálného kapitalismu.

Hrozí tedy, že se bude propouštět. A dále hrozí, že se místo propuštěných dělníků a zaměstnanců budou nabírat levnější pracovní síly z Ukrajiny. Ale pozor! Případný vztek a frustrace by se neměla obrátit proti běžencům z Ukrajiny. I oni jsou obětmi ve hře kapitálu. Oni válku nerozpoutali, oni nenechali zničit Ukrajinu. Ten, komu tato situace vyhovuje je jen a jen ten, kdo bohatne z války, vlastní výrobní prostředky a vypočítá si, že zaměstnaní ukrajinského dělníka ho přijde levněji, než dělníka z Moravy či Čech. A že ušetří a zase víc vydělá. Proti těmto lidem by se měla obracet náš hněv.

Přichází přelomové období dějin. Pravděpodobně pracující donutí znovuobjeví své zbraně jako je stávka, solidarita mezi dělníky a to i mezinárodní, organizovanost, bojovné třídní odbory, organizovanou bojovou organizaci dělnictva – komunistickou stranu! Protože co se kapitalismu rozhodně upřít nedá je to, že během posledních 30ti let přivedl za pomoci kolaborantů v dělnických a komunistických stranách, dobře mířenými propagandistickými údery a konzumem komunistické a revoluční hnutí dělníků, zejména v Evropě, téměř k zániku.

A jenom a pouze dělnické hnutí samo se musí opět postavit na nohy. Uchopit znovu do svých rukou rudý prapor, symbol odporu, revoluce a svobody! Jenom díky třídním bojům, které pracující čekají a ty budou velmi intenzivní, budou znovu získávat zkušenosti jak praktické, tak teoretické. Žádný mesiáš, žádný politik velkopodnikatel s peněženkou plnou peněz, nikdo dělnictvu nepomůže. Výsledek bude záležet jen na dělnické třídě samotné!

Karel KOVÁŘ