Většina obyvatel sice nepříznivě pociťuje rostoucí schodkovost veřejných financí a chtěla by změnu, ale část lidí má z existujícího stavu prospěch a změnám se bude bránit. Společnost jako celek na nezvládnutí hospodaření s veřejnými penězi však doplácí stále více, a to nejen finančně (třeba nedostatkem zdrojů na investice, krácenou valorizací penzí atd.), ale hlavně celkově, degradací státu a jeho veřejných funkcí. Tento trend je nutno rychle zastavit!
Pokud totiž nebudeme chránit profesionální státní správu před prosazováním soukromých zájmů politiků – a nemá-li se nadále prohlubovat zadluženost – hrozí, že bude nutné nejen dál osekávat a privatizovat veřejné služby, ale dostaneme se do područí ziskuchtivého kapitálu, především zahraničního. Hrozí definitivní kolaps samostatného českého státu, a to nelze připustit.
Proto nabízíme k veřejné diskusi sedm tezí, co by měla reforma veřejných financí obsahovat a zohlednit:
1. Víme, že náš porevoluční vývoj byl hlavně přesunem významné části státního a družstevního vlastnictví do soukromých rukou, včetně zahraničních zájemců. Došlo nejen k ponížení úlohy státu, ale především k ohromným ztrátám trvalých příjmů do státního rozpočtu. Tak jako samotná privatizace a restituce, tak i zákony byly dělány rychle a pod tlakem zahraničních poradců, často bez ohledu na prospěch a budoucí prosperitu Česka. Je jistě dobře, že došlo k posílení osobního vlastnictví českých občanů, ke vzniku mnoha malých, středních i větších úspěšných českých firem, ale současně stát ztratil kontrolu nad přírodními zdroji, jako jsou suroviny, půda, lesy, voda, nad energetikou a bankovním systémem, které byly také spolehlivými a velkými zdroji příjmů státního rozpočtu nutných k zabezpečení veřejných služeb.
2. Je proto načase ukončit toto období rozebírání společného majetku a začít etapu budování funkčního státu, který zabezpečí udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, fungující infrastrukturu a bankovnictví tak, aby se soukromému sektoru dobře a poctivě podnikalo a všichni občané měli k dispozici efektivně fungující a levné veřejné služby.
3. Stav veřejných financí odráží také dlouhodobou (ne)funkčnost státních institucí a kvalitu demokracie. Pokud jsou nástrojem vlády pro realizaci volebních programů, pak i jejich kontrola musí být nepřetržitá a demokratická. Pokud to dnes dobře nedělají ani poslanci ani média, musejí se toho ujmout lidé ve veřejných debatách.
4. Tématu veřejných financí musíme rozumět, a abychom jim rozuměli dobře, stálo by za to organizovat veřejné odborné diskuze k aktuálním problémům státního rozpočtu, k daňovému systému a jeho výjimkám (OSVČ), zdanění zahraničních firem atd. Pomůžeme tím veřejnosti dospět k informovanému názoru na zlepšení ve veřejných financích a též uslyšíme, která politická strana/hnutí má předpoklady pro ně něco udělat. Takže udělejme z veřejných financí téma občanských debat! Přispějeme tím nejen k lepší informovanosti a ke kultivaci společenských diskusí, ale odrazí se to i v informovanějším rozhodování při dalších volbách.
5. Právě proto by iniciátorem mohla a měla být levice, která by měla oslovit další neparlamentní strany a skupiny včetně parlamentní opozice. Ale vzhledem k dosavadním tristním zkušenostem s návrhy konsolidace veřejných financí, ovlivněnými velmi účelovými a zájmově motivovanými rozhodnutími politiků, se nabízí varianta politické elity k této rozpravě raději vůbec nepřizvat. Jak dosud vidíme, ty zjevně nejsou schopny se oprostit od vzájemného hašteření a na většinu návrhů se dívají krátkozrace, zda jim to do příštích voleb přinese, či odláká voliče. Bylo by proto zřejmě užitečnější dát dohromady tým nezávislých expertů, kteří by se zabývali reformou veřejných financí z hlediska posílení spravedlnosti a dlouhodobé udržitelnosti. Veřejně prodiskutované návrhy by se pak předložily k finálnímu rozhodnutí zákonodárnému sboru.
6. O naší situaci by měli vědět naší zahraniční partneři, zejména v EU. Nutno otevřeně hovořit o škodlivých dopadech neoliberálních doporučení při nerovných podmínkách na trzích. Víme, že na světových trzích vyhrávají velké korporace. A pokud mohou unikat řádnému zdanění v zemích, kde jejich zisky vznikají, způsobují katastrofický růst zadluženosti ekonomicky slabších zemí s kolapsem jejich veřejných služeb.
7. Konečně je nutné požadovat lepší spolupráci zemí EU v daňové oblasti, včetně zrušení daňových rájů, a navazovat neformální koalice se státy v podobné situaci pro účinnější jednání v EU. To je jediná cesta, jak zůstat v EU. Bez toho zůstane EU nadále nástrojem růstu nerovností a chudnutí těch slabších hráčů, a pro ČR takové partnerství bude stále více zničující. Přitom zdaleka nejsme sami, kdo hledá způsob, jak se vymanit z neokoloniálního područí nadnárodních korporací, nekompromisně odsávajících zisky ze zemí s oslabenou státní mocí. A i jejich zkušenost dokládá, že bez zastavení tohoto krvácení v podobě odlivu obrovské masy doma vytvořeného zisku do zahraničí nemá domácí reforma veřejných financí šanci na úspěch.
Jana SIMONOVÁ
