Dobrá rada nad zlato! V závěru jednoho článku jsem četl radu: »Abychom překonali současnou krizi, musíme nejdříve překonat samotný kapitalismus!« Ó, jak jednoduché řešení! Má to však háček, o překonání současného kapitalismu se KSČM snaží od restaurace kapitalismu. Výsledek? KSČM přestala být parlamentní stranou a takřka plnou moc dnes mají pro-kapitalističtí pravičáci.
Po odstranění kapitalismu volají mnozí další. Ale jak, aby se to podařilo? Někteří současní levičáci jsou přesvědčení, že »kapitalismus se nachází ve slepé uličce«. Spíš je to zbožné přání. Co z toho vyplývá? Že se blíží konec kapitalismu a stačí jen čekat na vhodnou příležitost.
Dle mého názoru jsou ve slepé uličce současní komunisté a další levičáci, protože pro-kapitalističtí pravičáci stále více si upevňují svou moc a protikapitalističtí levičáci dnes vymizeli z parlamentní scény. K obrovské radosti pravičáků, kteří se tím utvrdili ve »správnosti« své ideologie, svého individualismu.
SPD a ANO nemá v programu odstranění kapitalismu, pouze jeho vylepšování, je to středový tábor. Žijeme v příčinném světě, překonat samotný kapitalismus se podaří teprve, až levice překoná svou vlastní krizi. Jedná se o ideovou krizi. Hlavní příčinu vidím v siné konzervativnosti myšlení levicových lídrů, kteří se dosud nedovedou ideově vypořádat s hodnotami uznávanými pravicí, jako je svoboda a individualita osobnosti.
Konzervativnost spočívá v odvolávání se na poučky marxistických klasiků, místo aby si brali za vzor jejích způsob myšlení. Marx i Lenin přemýšleli na vědecké úrovni: Shromažďovali, analyzovali a syntetizovali tehdejší nejnovější poznatky. To současná mladá generace nedovede ani nemá zájem. Místo hledání pravdy se spokojuje s frázemi klasiků. Je to z lenosti, neschopnosti, zaslepenost? »Proč prorážet zeď hlavou, když existují dveře, jen je najít. Kdo je nehledá, ten je nenajde, i kdyby před nimi stál.«
V době Marxe i Lenina byla většina pracujících jednotná: „Svrhnout nedemokratickou vládu a nastolit vládu lidu, demokracii.“ S čím Marx ani Lenin nepočítali, je rozštěpení pracujícího lidu na dva antagonistické tábory: pravicový opírající se o individualismus, a levicový opírající se o kolektivismus. Dnes existuje třetí silný tábor »střeďáků«, jedná se o hybrid. Na jedné straně chtějí zachovávat kapitalistické zřízení, na druhé straně prosazují sociální programy tlumící negativní dopady na osoby vyloučené z ekonomického procesu, nezaměstnaní, invalidé (tělesní i a duševní), dlouhodobě nemocní, důchodci, ženy na mateřské…
Mezi těmito tábory existuje antagonistický rozpor. Tento problém je neřešitelný? Řešení existuje, je v syntéze základů materialistické dialektiky a soudobé psychologie, která zná psychické příčiny politické orientace na politické tábory i distancování se od politiky některých občanů. Takovou syntézu by dnes provedli Marx i Lenin. Učme se myslet jako oni.
Stanislav HENDRYCH
