Jan Zeman: Ekologická krize na Pálavě pokračuje

Pálava je kraj v zásadě krásný, úrodný, ale také těžce poškozovaný lidskými aktivitami. Nic nesvědčí, že by tomu mělo být v budoucnu jinak. Nejde přitom zdaleka jen o tvrdě prosazovanou dálnici D2 na Mikulov, která přírodu regionu dál citelně poškodí. Přitom by stačil dálniční obchvat Břeclavi do Rakouska a využití stávající, nedostatečně využité dálnice D2. Brněnští vládci ale říkají, že musí pohodlně jezdit auty do Vídně…

Bažinatá krajina lovců mamutů ideálem určitě nebyla a nebude, byť byla a je vysoce úživná, pro lidi i pro komáry. Bohužel to lidé s odlesňováním a odvodňováním Pálavy časem hodně přehnali a přivedli region do hluboké ekologické krize, z které nenachází, a co je horšího, ani nehledají efektivní východisko.

Vykročením správným směrem byla výsadba větrolamů v 50. letech 20. století k omezení vysoušení a větrné eroze zemědělské půdy. Bohužel v 60. letech ekologicky i zemědělsky negramotní „odborníci“ prosadili jejich vykácení na Pálavě s tím, že slibovaný užitek nepřináší. Jako by byly s to za 10 let dorůst. Takže zničili i to málo, co mohlo omezit zhoubnou větrnou erozi a vysoušení regionu.

Kontroverzní Novomlýnské přehrady

Věrni dodnes u nás vládnoucí, zjevně chybné „rýnské“ koncepci technických úprav vodních toků z roku 1809 vodohospodáři z Povodí Moravy prosadili výstavbu tří nížinných přehrad – Hrušovské, Mušovské a Novomlýnské, které se v letech 1974-89 za cenu investic ve výši asi 2 mld. tehdejších Kčs a zničení velkého lužního lesa s vysokou biodiverzitou pod Pálavou uskutečnila s cílem zabránit povodním (obec Mušov ochránili tak, že ji až na kostel zatopili), umožnit rekreaci a zavlažování polí. Opomenuli, že vody Dyje, Svratky a jejich přítoků jsou silně znečištěné, takže se rekreace spojená s koupáním ani zavlažování polí nemůže povolit. Opomenuli i postavit vodní elektrárnu na Novomlýnské přehradě, která se stavěla až mnoho let po jejím napuštění. I kdyby nebylo po roce 1989 ostudné obrazoborectví, závlahám by tyto přehrady nesloužily.

Zhruba polovina znečištění přicházela z rakouské chemičky po Pulknavě, přítoku Dyje, čtvrtina z nedostatečné čistírny odpadních vod v Brně Modřicích po Svratce. Tyto dva hlavní zdroje znečištění se podařilo časem vyřešit. Novomlýnské přehradní nádrže ale zůstávají neutěšené, nejen letos v létě z nich odtéká silně zelená břečka plná sinic a řas, stimulovaných mocnými přítoky fosforu z komunálních čistíren odpadních vod, z menší části též z polí. Totiž, většina našich zejména menších čistíren nemá zařízení k odstraňování fosforu z čištěných vod.

Ke kvetení rybníků a přehradních jezer přispívají i vysoké letní teploty, spojené se zvýšeným odparem vody. Letní průtoky nejen Dyje u nás povážlivě klesají a sem tam se stávají nicotnými. Mělké nádrže mají v létě vysoký výpar vody.

Protože vysoká zeleň v okolí Novomlýnských přehradních nádrží byla drasticky omezena, vítr se volně prohání nejen po přehradních jezerech, ale také po okolních polích, které ještě víc vysouší a eroduje.

Tzv. boj ekologů s vodohospodáři

Technokratickým zběsilostem už za socialismu silně oponovali ekologové i místní obyvatelstvo. Vládní moc ale protesty ignorovala. Po napuštění dolní Novomlýnské nádrže v únoru 1989 se konzervatismus místních převrátil z obrany před nádrží na obranu nádrže. Protestní akce Špunt v únoru 1991 narazila nejen na heslo příznivců povodí Moravy „Lepší rovná hladina než komáří bažina,“ ale také na útoky na nového ministra životního prostředí Ivana Dejmala i na transparenty ekologů. Mnoho nechybělo k uplatnění pěstního práva.

Region Mušovské nádrže se podařilo vyhlásit za přírodní rezervaci, nařídit snížení hladiny jezera o 80 centimetrů a nákladem asi 65 milionu Kč tam postavit umělý ostrov jako základ budoucího koridoru a vhodného místa pro hnízdění vodního ptactva. Později Povodí Moravy hladinu nádrže v rozporu s rozhodnutím České inspekce životního prostředí svévolně zvýšilo, hnízdiště zničilo a tuto ekologickou investici zmařilo.

Největší problém zejména Hrušovské a Mušovské nádrže je jejich velmi rychlé zanášení splaveninami z bující vodní i větrné eroze v povodí. Nížinné přehradní nádrže se zanášejí velmi rychle a jejich smysl je tak zpochybňován. Na zanášených plochách se zejména při březích místy obnovuje přehradami zatopený a zničený lužní les. Podstatně pomaleji se zanáší nádrž Novomlýnské přehrady, která je zdaleka největší a která nemá žádný výrazný přítok kromě Dyje z Mušovské nádrže.

Tvrdý boj se vede také na soutoku Moravy a Dyje, kde byla k 1. červenci 2025 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Soutok. Jisté ekonomické zájmy jdou ostře proti CHKO. Že jde o poslední větší „tvrdý“ lužní les nejen v Česku, prý nevadí, někteří by ho rádi „osvobodili“ od záplav, které jsou podmínkou jeho existence, stejně jako byly podmínkou existence „měkkého“ luhu v oblasti dnešní Novomlýnské nádrže.

Kolik se vydalo na Sucho?

Tvrzení, že na opatření proti suchu ČR vydala v roce 2025 asi 26,8 miliardy korun, je zavádějící. Tzv. Program Sucho v uvedené výši zahrnuje náklady na vodovody a kanalizace (9,5 mld. Kč), zlepšení kvality půdy (9,2 mld. Kč), obnovu lesa (2,3 mld. Kč) ad. Program zachycování vody dešťovka dostal jen 1,8 mld. Kč. S odbahněním šlo na opatření proti suchu jen asi 2 mld. korun.

Zcela zavádějící je spor, zda Babišem navržené čtyři miliardy korun na boj proti suchu je hodně, nebo málo. Vynaloží-li se na stavbu dalších přehrad, nevyřeší se mnoho a v některých případech mohou problém sucha i prohloubit. Zatímco přehrady v hlubokých údolích mohou proti suchu pomoci, nížinné přehrady zde spíše škodí. Pokud se vynaloží na opatření, která posílí schopnost půdy zadržovat vodu (nejen obnova mokřadů), pak to budou užitečně investované peníze. Statkových hnojiv se ale na hnojení polí nedostává, protože proti 80. létům jsou vybity dvě třetiny skotu a prasat a půlka vyprodukované chlévské mrvy končí v bioplynových stanicích na výrobu údajně ekologické bioplynu.

Pomohou větrolamy

Lze jistě nadávat ekologům a jiným kritikům ze strany Pálavu ničících technokratů. Lze i lomit rukama, jak je ta příroda zlá, že přichází vedra, sucha, eroze půdy atd. Řešení ostré ekologické krize v regionu to ale nepomůže. Odstraňování fosforu z odpadních vod je nutné, ale zvýšit množství a kvalitu venkovských čistíren odpadních vod je běh na dlouhou trať. Co by se ale mohlo snadno a rychle učinit, je vysazování a pěstování větrolamů. Nejen tam, kde již byly v 50. letech vysázeny a v 60. letech nesmyslně vykáceny.

Autor aktivně působí v oblasti ekologie a životního prostředí

FOTO – Wikipedia/Hotovsson