Jan Zeman: Jak dál v klimatické politice?

Mezinárodní klimatický panel expertů (IPCC) dospěl k závěru, že jediným viníkem sílícího oteplování klimatu jsou masivní antropogenní (lidmi vytvořené) emise skleníkových plynů (GHG), zejména oxidu uhličitého (CO2), dále metanu aj. Mají se proto urychleně zredukovat na nulu. To se stalo cílem Green Dealu (Zelené dohody pro Evropu), přijaté vedením Evropské unie v prosinci 2019 a poté dále rozvíjené do absurdna při tvrdém potlačování jakékoli kritiky.

Do roku 2030 mají státy EU snížit své emise na polovinu a do roku 2050 na nulu.

Chyby v klimatické teorii
Předně je neudržitelné tvrzení, že růst koncentrací CO2 na Zemi = růst oteplování. Podíváme-li se do paleoklimatu 550 milionů let nazpět, zjistíme, že ve starších prvohorách byly více než dvacetinásobné koncentrace CO2 oproti současnosti. Kolísání průměrných teplot během následujících milionů let zdaleka neodpovídalo kolísání koncentrací CO2.
Podle klimaskeptiků, kteří s IPCC nesouhlasí, zažíváme posledních 70 let období vysoké sluneční aktivity, což může vysvětlit pozorované oteplování klimatu. Experti IPCC to odmítají.
Koncentrace CO2 v ovzduší Země se v průměru zvýšily od roku 1850 do roku 2020 asi z 0,02 % na 0,04 %. Obojí je velmi málo proti minulosti. Otázkou je, jak moc se koncentrace CO2 ještě zvýší a co to udělá s klimatem na Zemi. IPCC to uvádí ve značném rozpětí podle koncentrací CO2 v jednotlivých scénářích, tj. se značnými nejistotami. Mnohem méně dramaticky to vidí klimaskeptici. Ale ignorování klimaskeptiků experty IPCC brzdí poznání reality i hrozících nebezpečí.
V průměru se ovzduší i moře Země otepluje. Ohřívá se ale značně nerovnoměrně. Proti průměru povrchu Země se trojnásobným tempem ohřívá Arktida, dvojnásobným silně zalidněná Evropa a nejméně, pokud vůbec, Antarktida.
K oteplování klimatu přispívá také prudký růst velkých měst (tepelné ostrovy v jejich centrech bývají o 2-5 °C teplejší), pokračující odlesňování a odvodňování krajiny ad.

Chyby v teorii klimatických škod
Podle IPCC rostoucí teploty urychlují tání ledovců s následkem stoupání hladiny moří, přibývání veder, such, krajinných požárů, velkých povodní a vichřic včetně tajfunů.
Hladina moří se zvyšuje jen málo. V prosinci 2009 vláda korálových ostrovů Maledivy zasedala ve skafandrech s tím, že ostrovům podle předpovědí IPCC hrozí v důsledku stoupající hladiny oceánu neobyvatelnost do 10 let. Po 15 letech tam zahraniční kapitál investuje do cestovního ruchu. Ledovce na severní polokouli a na Antarktickém poloostrově ustupují, což zvyšuje hladinu moří. Hlavní pevninský ledovec »východní Antarktida« se ale v letech 2009-19 mírně zvětšil a nárůst hladiny moří zbrzdil.
Vyšší teploty ovzduší a moří zvyšují výskyt veder a úbytek mrazových epizod. Ročně však na vedra umírají desetitisíce lidí, na podchlazení statisíce lidí.
Zvyšující se teploty ovzduší a moří přispívají k nárůstu sucha. Lidé ale s vodou špatně hospodaří: viz nárůst velkých měst a aglomerací, odlesňování a odvodňování krajiny, nárůst velkých lánů polí. Velkoměsta, zničené lesy a velké lány polí vytvářejí komínové efekty. Do jejich středu je nasáván teplejší vzduch z okolí, ten stoupá, odvádí vodní páru a v určitém rozsahu »odhání« z okolí přicházející mraky. Prohlubuje tak sucho.
Podle IPCC vyšší teploty znamenají teplejší moře, vyšší odpar, větší mračna, která se přesouvají nad pevninu a způsobují větší vichřice, větší deště a jimi vyvolané povodně. Světová meteorologická organizace ale nemá data, která by potvrzovala nárůst vichřic, tajfunů a velkých povodní v letech globálního oteplování, tj. asi od roku 1970. Nárůst ničivosti těchto jevů je dán především expanzí naší civilizace do krajiny, u velkých povodní pak pokračující výstavbou v záplavových územích. Nejméně 90 % přímých ekonomických škod způsobených velkými povodněmi jde na vrub této neodpovědné výstavby.
Oběti vichřic a povodní způsobuje nedostatečné včasné varování obyvatelstva a nekázeň ohrožených občanů. Za posledních 500 let zažíváme v Evropě šesté povodňově aktivní období. Ta předchozí probíhala za absence nárůstu koncentrací GHG.

Chyby v Zelené dohodě pro Evropu
Přestože se EU v roce 2019 na světových emisích CO2 podílela jen 9 %, EU se rozhodla tyto emise vynulovat v bláhové naději, že ji ostatní budou následovat. Rozvojové státy se ale bez rozsáhlé industrializace, a tím i růstu spotřeby energie a emisí GHG neobejdou. Celosvětové emise CO2 a metanu nejméně do roku 2050 výrazně porostou. Mnohem efektivnější by bylo zásadně omezit plýtvání, zvláště pak v západních státech. Jen USA ve válkách v Afghánistánu a v Iráku za 20 let promrhaly 5-6 bilionů US dolarů, odhady nákladů na zástupnou válku »Kolektivní Západ – Rusko« na Ukrajině začínají u tří bilionů USD, atd. Výdaje na války a zbrojení jsou přitom jen pověstnou špičkou ledovce plýtvání se zdroji.
Bezhlavé prosazování snižování emisí v EU vede nutně k její deindustrializaci. Nejvíce jsou poškozeny státy se silným průmyslem včetně ČR, o snaze vedení EU zničit zemědělství nemluvě. Požadované obnovitelné zdroje paliv a energie nejsou v dostatečném množství a efektivnosti reálné.
EU ignoruje metan včetně jeho rozsáhlých nepřímých emisí při těžbě zemního plynu, ropy, méně již uhlí. Jako klíčový nástroj Zelené dohody prosadila EU spekulativní obchod s povolenkami na emise CO2, nástroj nevhodný k prosazování věcných cílů rozvoje. Zakládá finanční spekulace spojené s ožebračováním širokých vrstev obyvatel. Činí tak nikoliv v zájmu deklarované ochrany stability klimatu, ale k umožnění masivních zisků finančních spekulantů.

Místo povolenek daň za emise
Je nutné zrušit obchod s povolenkami na emise CO2, a ne ho rozšiřovat na střední a malé podniky, na domácnosti a na dopravu, jak prosazuje vedení EU. Emise CO2 je nutné zpoplatnit přiměřenou daní.
Protože tzv. klimatické škody jsou zainteresovanými politiky silně nadsazeny, navrhuji zavést daň za emise ve výši 20 Kč/t CO2. Dnešní cena emisní povolenky 73 EUR/t (1821 Kč/t) je zjevný nesmysl klimatický, a zvláště pak ekonomický, sociální a energetický, o prudkém kolísání její ceny nemluvě.
Nutné je určit komplexní energetickou a emisní náročnost reprodukčního cyklu jednotlivých druhů paliv a energie z jednotlivých zdrojů, podobně základních surovin, potravin apod. Tuto náročnost je nutné nejlépe každý rok aktualizovat podle skutečného vývoje. Jen tak zabráníme nesmyslům, jako je vydávání plynofikace za opatření ke snížení emisí, kdy nebereme v úvahu rozsáhlé úniky metanu při těžbě fosilních paliv. Uniká-li asi 0,5 % při těžbě uhlí a 3-6 % při těžbě ropy a zemního plynu (v přepočtu na energetický ekvivalent), v úhrnu má těžba uhlí nižší měrné emise GHG (vyjádřené v CO2 ekv.) ve srovnání s těžbou ropy a zemního plynu. Protože tyto emise oteplují klima nezávisle na místě vzniku, není podstatné, zda je vyprodukujeme u nás nebo v zemi těžby.

• Účinné řešení problému snižování emisí CO2 a metanu vyžaduje přijmout mnohá věcná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů v ČR:
• Namísto válečnické politiky prosazovat politiku míru a neúčasti ve vojenských blocích a demilitarizace.
• Urychleně budovat nové jaderné elektrárny.
• Urychleně postavit chybějící závody na energetické využití komunálních odpadů.
• Zateplovat jen ty objekty, kde je to efektivní, a zohledňovat potřebu ochrany intravilánu budov před letními vedry.
• Zásadně preferovat energeticky a emisně úspornou kolejovou dopravu, nikoliv energeticky a emisně náročnou silniční a leteckou dopravu.
• Prosazovat celosvětové zrušení osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty a osvobození mezinárodní vodní a letecké dopravy od placení spotřební daně na pohonné hmoty.
• Velké lány polí rozčlenit úzkými lesními pásy k omezení eroze, vysychání půdy a k podpoře biodiverzity na orné půdě. Pole by nemělo být větší než 30 hektarů. Zvýšit stavy dobytka a hnojení statkovými hnojivy.
• Zrychlit revitalizaci vodních toků, obnovu mokřadů a drobných vodních nádrží.
• Obnovit soběstačnost Česka v potravinách našeho klimatického pásma.
• Útlumem těžby a spalování uhlí nesmíme způsobit energetickou, sociální a ekonomickou katastrofu, do níž ČR vedou Zelená dohoda a vláda Petra Fialy.

Přestože se EU v roce 2019 na světových emisích CO2 podílela jen 9 %, rozhodla se EU tyto emise vynulovat v bláhové naději, že ji ostatní budou následovat.

Je nutné zrušit obchod s povolenkami na emise CO2, a ne ho rozšiřovat na střední a malé podniky, na domácnosti a na dopravu, jak prosazuje vedení EU.

Koncentrace CO2 v ovzduší Země se v průměru zvýšily od roku 1850 do roku 2020 asi z 0,02 % na 0,04 %. Obojí je velmi málo proti minulosti.

Autor je ekolog