Strašidlo zdražování dává o sobě vědět především seniorům odkázaným na jediný příjem. A média jim neustále připomínají, že vedle covidu se musí bát i vyšších záloh na elektřinu, plyn, více vydají za potraviny, včetně těch základních, směrem nahoru jistě vyletí i nájmy. Vždyť některé pražské městské části ohlásily stoprocentní zdražení nájmů v sociálních bytech ve chvíli, kdy ministryně financí ohlásila přes televizní obrazovky, že na výši nájmů vyhlásila cenové moratorium.
A tak chápu ty, kteří právě v téhle době míří do Domovů pro seniory. Ještě nedávno, tedy v době předcovidové, bylo umístění v těchto potřebných zařízení bráno jako výhra ve Sportce. Myslím, že teď se bude situace opakovat. Jenže…
Ve chvíli, kdy si ti nejpotřebnější za bydlení o sto procent připlatili, byli kompenzováni novými smlouvami, které se tvářily daleko přívětivěji ke svým klientům. Za prvé: smlouva neplatila fakticky jen devět měsíců a pak se čekalo tři měsíce na její další roční obnovení, ale rovnou na tři roky. A také v ní byla uvedena dvouměsíční výpovědní lhůta. Takže když se klient dostal do potíží, měl šedesátidenní záchrannou síť, aby nemusel rovnou na pražskou loď Hermes, nebo, řečeno jen napůl obrazně, pod některý z pražských mostů. Ale co může na první pohled vypadat jako výhoda, se může stát nevýhodou.
Ona klauzule smlouvy platí i ve chvíli, kdy se na vás usměje štěstí a přijde vám písemné rozhodnutí, že Domov seniorů, kde už máte léta podanou žádost o přijetí, vás vítá do svých řad. Plni radosti jdete vstříc novým zítřkům a nestačíte se divit. Kolektivní zařízení s péčí dobrého hospodáře chce, abyste se co nejdříve nastěhovali a ode dne podpisu smlouvy, což by mělo být okamžitě, už musíte platit nejen nocleh, ale i další služby, jejichž součet nebezpečně kopíruje výši vašeho už několikrát valorizovaného důchodu. Městská část vám poblahopřeje k novému životnímu kroku a s péčí dobrého hospodáře vám připomene, že jste dobrovolně a rádi podepsali onu už zmiňovanou dvouměsíční výpovědní lhůtu. A navíc by byli rádi, kdyby se vám podařilo odhlásit elektřinu a plyn, což je dost obtížné, protože takové fronty poblíž Škodova paláce zažila Jungmannova ulice v době, kdy v nedaleké Adrii hrálo Divadlo Za branou.
Peníze musíte sehnat i na stěhování, což je dnes finanční pálka, za kterou se dal dříve pořídit důstojný pohřeb. Jste-li na všechno sám či sama, s jediným zdrojem příjmu, nemůže vám to ekonomicky vyjít, o psychické labilitě nemluvě. Bydlíte sice na jednom místě, ale nájem platíte nadvakrát, knihy vozíte do knihobudek, použité zboží od vás žádný bazar nekoupí, protože mladí to dnes nechtějí a staří to mají. Při troše štěstí si to někdo vezme za odvoz. A tak existuje jediné řešení. Jít do toho ve dvou a smířit se s tím, že si zlikvidujete ekonomickou rezervu na další stáří. A těžko si vytvoříte novou, když výše vašeho důchodu se dotýká měsíčního poplatku v novém zařízení, kde jsou kouzelníci a dokážou pracovat s léty nevalorizovanými tarify. Pokud se vám to zdá příliš černé, tak je to jen jemné upozornění, že nová vládní garnitura má plány, v čem se dá na seniorech ušetřit. Ale o tom zase až někdy jindy.
Petr BURDA
