Světovost je zřejmě světovost a zastupitelé z plzeňské Doubravky, kteří nevěděli, jak dosáhnout této světovosti, se rozhodli pro tento cíl postavit sochu posledního rakouského císaře Karla přímo před místní polikliniku. Dvoumetrová plastika manželů Stoklasových z Nečtin je prý nikoli provokací, jak tvrdil v den odhalení, tedy 1. dubna, ředitel zmíněného léčebného zařízení Tomáš Mach, protože Karel, který údajně představoval multikulturní soustátí, »jehož konec vedl ke dvěma diktaturám«, ale zasloužil se prý po svém nástupu i o »zachování sociálního smíru«, nejen tedy o zakončení války. Zbývá dodat, že peníze na instalaci a zřejmě na celý projekt poskytla firma Privamed, jež polikliniku provozuje. Jde o původně městské zdravotnické zařízení zprivatizované koncem roku 1995.
Socha postavená před poliklinikou vyvolá mnoho otázek. Už tvrzení, že vlastně konec Rakousko-Uherska »vedl ke dvěma diktaturám«, je nesmysl. Z rakouského soustátí vznikla, pokud jde o nás, demokratická Československá republika a je už známo, že ve vilémovském Německu, pokud by válka dopadla jinak, se připravovaly plány nejen na odejmutí severočeské pánve mocnářství, ale i na postupné spojení německorakouských zemí, kam počítali i nás, s Německem. Konec války a Versailleská dohoda těmto plánům na čas odzvonily. Znovu později spojení bylo řešeno anšlusem.
Je tu i tvrzení o tom, že se císař Karel pokoušel už v roce 1917 uzavřít separátní mír a kvůli tomu vyslal svého emisara do Itálie (Sixtova aféra). Ano, pokusil se. Jenže proto, že Rakousko-Uhersko bylo už v té době před hospodářským koncem. V zázemí byl hlad, nebyly rezervy, chyběly suroviny. Bylo jen záležitostí měsíců, kdy se soustátí dostane do revolučního varu, který by smetl nejen císařství, ale možná předešel i revoluci v Rusku. Nejen tu jarní »demokratickou«, ale také tu pozdější vedenou bolševiky – říjnovou. Ono jednání, dnes tak často zmiňované, bylo jen sondami, které stejně skončily, když se o nich dozvěděli v Berlíně. Karel »šel na kobereček« a na další měsíce byl poslušným žáčkem berlínského Viléma a dělal, co Německo chtělo. Válečné ofenzívy z těchto let to dosvědčují a nezbrzdila je ani výměna náčelníka generálního štábu, ostatně především pro vojenské neúspěchy v tyrolských horách, jímž byl Karlův člověk. Následné ofenzívy »na Piavě« stály životy tisíců Čechů a Slováků oblečených do rakouských a uherských uniforem. V říjnu 1918 už prý, jak mně vyprávěl dědeček, i náboje začaly docházet. A přesto se stále válčilo a umíralo.
Organizátorům z Plzně jde prý také o Karlovu snahu o »sociální smír«. Jak to vlastně bylo? Mluví se o třech zákonech – zákon na ochranu nájemníků, o vytvoření ministerstva sociální péče a ministerstva národního zdraví. To jistě bylo pozitivum jeho vlády. Jenže ve stejné době se utužil policejní systém, jenž pronásledoval všechny, kteří se odvážili bojovat za jistou sociální spravedlnost. Hlad a zoufalství lidi nahnaly do ulic. Připomínám hladovou demonstraci v Prostějově, při níž vojsko začalo střílet do demonstrantů a zavraždilo 23 lidí. To bylo 26. dubna 1917. Další hladové akce následovaly v květnu – Praha, Brno, Nový Jičín, Rumburk, Soběslav…, v červnu stávkovali pražští kovodělníci, v červenci pro demonstrace muselo na Ostravsku být vyhlášeno stanné právo atd., atd. Mohu připomenout i vzpoury vojáků v Rumburku, Boce Kotorské, Kragujevaci z osmnáctého roku, také kvůli hladu a válce, které končily rozsudky smrtí. V Kragujevaci bylo popraveno dokonce 44 slovenských vojáků. Že by o tom všem císař nevěděl? Že by tomu nedokázal zabránit? Kde bylo jeho sociálno?
Pan ředitel Mach nám při té příležitosti sdělil, že pomník instalovali proto, »aby se lidé nad historií trochu zamysleli a vnímali ji i jinak, než je to učily soudružky učitelky«. Tedy, že by nám zřejmě bylo dobře za mocnářství. Opomněl však říci, že český jazyk stále nebyl roven německému, že ve volebních okrscích v převážně německém prostředí stačilo méně hlasů ke zvolení poslance, že ona válka nebyla válkou českou, proto na rozdíl od »kašpéráků«, kteří šli do ní s prapory, z českého slánského okresu a odjinud muži šli se smutkem a odporem a ženy je doprovázely s pláčem a beznadějí.
V jediném se s panem Machem ztotožňuji. Ona instalace je pro ono zamyšlení skutečně příležitost.
Jaroslav KOJZAR
13 komentáře
Náš Bohumír Šmeral správně varoval před “balkanizací” střední Evropy. Vzniklé státečky byly v podstatě protektoráty velmocí. Ekonomicky se příliš nedařilo. Demokracie, byť jen buržoazní, prakticky všude zanikla, nastoupily brutální pravičácké diktatury.
Ovšem stavět hned proto Habsburkům sochy… 🙁
Pokud u nás může stát pomník Antonína Zápotockého, jedné z největších sviní českých dějin, proč bysme nemohli mít i pomník Karla I.?
To si ho pletete s Veškrnou.
Válku si vždy odnese mnoho nevinných lidí, Aniž bych se chtěl císaře Karla nějak zvláště zastávat, musím upozornit, že všechny vámi uvedené oběti, tedy krvavých protestů v Prostějově, povstání v Rumburku, v Boce Kotorské, Kragujevaci, stávky v Praze, Brně, Novém Jičíně a jistě bychom našli mnoho dalších míst, se děly za války, v žádném případě v době míru. A nyní si trochu srovnejmé čísla – první světová válka si vyžádala na území Čech a Slovenska přibližně 200 000 obětí, včetně výše uvedených stávek a vzpour. Druhá světová válka, která by při existenci evropské velmoci Rakousko-Uherska v žádném případě nemohla vypuknout, stála Československo 360 000 obětí. Co je tedy pro Čechy a Slováky v dějinách lepší – vznik slabého Českoslovenka, které ani na vteřinu svých více jak stoletých dějin napřestalo být něčí kolonií, nebo existence velmoci, která by si dodnes dělala politiku dle svých zájmů a nikoliv cizích.
Protože jste komunisté, mělo by vám záležet hlavně na dělnické třídě, pojďme si tedy srovnat, jak na tom v mírových letech byla První republika a Rakousko-Uhersko. Od vzniku Rakouska-Uherska v roce 1867 do vypuknutí první světové války v roce 1914, tedy v době míru, bylo za 47 let zastřeleno při demonstracích celkem 50 dělníků, což je o něco více jak 1 dělník ročně. Za dvacet let První republiky bylo v období 1918 – 1938 zastřeleno více jak 200 dělníků, tj. více jak 10 ročně. Shrňme si tedy, co se týče střelby do dělníků, byla První republika 10X horší, něž Rakousko – Uhersko. První republika byla naprosto protidělnickým státem a už jenom tento fakt musí vést každého skutečného komunistu k jejím naprostému zavržení.
Vaše úvaha je balzámem na duši komunistům, kteří hlásali jak .Masaryk v Lánech zatočil kličkou u telefonu na nechal střílet do dělníků. Úvaha o “absenci” 2.sv.války při zachování Rakousko-Uherska nemá rovněž chybu. Využijte každého dne existence HaNo a pokračujte v tomto tendru…
autor nenapsal, že socha byla odhalena 1.dubna k 100. výročí úmrtí blahoslaveného Karla Habsburského – ono blahoslavený bylo pro sochu určující
Ten čas na HN neúprosně běží a lži a nenávisti zdejších antikomunistů skončí na hnojiščti dějin. V dnešní době jsou hygienické normy velmi přísné. Tak bude velmi zajímavé, kde tito exponenti budou hledat nová hnojiště s nepropustnými dny?
Zkratka HN patří deníku Hospodářské noviny, tamní diskutéři tedy nemají potřebu diskutovat jinde..Doporučuji vám seznámit se s mojí odpovědí panu Janouchovi v niti pod komentářem, Šenfelda. Do toho “zvířetníku” o kterém se zmiňuji skvěle zapadáte…
Vypadá to, že v redakci na sklonku existence tohoto deníku vypsali soutěž kdo napíše větší stupidnost. V tomto blábolu je fascinující, že Kojzar jako “širé lány” přehlédl kolik soch různých obskurních soch a památníků “vykvetlo” na náměstích měst obcí a vísek po roce 1948, a to v řadě případů i masovým vrahům a diktátorům. Autor jako člen partaj, která se od svého vzniku jezdila “učit do Moskvy” mimořádně pobavil tím “ak Karel I, “šel na kobereček do Berlína”, to opravdu nemá chybu. Prostě musíte se soudruzi smířit s tím, že čas kdy výklad dějin a historie v rukách “soudružek učitelek”, Kopeckých, Macků a Nejedlých prostě nevratně “odvál čas”…
Take me mrzi, ze nas kovane bolseviky zradila hlava rezidentury KGB v Praze, prezident Zeman. Takova otocka znamena pomatenost nebo primo natlak, jako v 50. letech. Exposlanec Dolejs, co ten sdili na twitteru za nechutnosti o ruskych osvoboditelich. Vylucme ho ze strany driv, nez skoncime. Take Vojta Filip prestal publikovat sve neocenitelne nazory. Alespon mladi soudruzi Konecnikova a Klan chteji menit svet
Ano, lide jsou zaskočeni zvěrstvy Rusáků v městě Buči a soudruh Kojzar řeší pomník císaře Karla. Neříkalo se tomu marxleninská dialektika?
Teda Kojzare, vaše starosti bych chtěl mít….
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/buca-ukrajina-valka-rusko-srebrenica.A220403_090724_zahranicni_pukk
Nezapomínejme na ubitého studenta Šmída.
Komentáře jsou uzavřeny.