Inflace se stala tématem mnoha minulých měsíců až do současnosti. Skutečně pryč jsou doby, kdy v jedné písničce zpíval zasloužilý umělec Waldemar Matuška »ceny jsou stálý a lidi se maj«. Dnes jsou ceny povětšinou na trampolíně, a to trvale v pohybu směrem vzhůru. Zejména v posledních několika měsících jsme konfrontováni nejen s razantním zvyšováním cenové hladiny, tedy s inflačním vývojem, ale současně s intenzivními pokusy tuto neblahou skutečnost vyložit tak, aby se lidem příliš nezatemnil nádherný výhled do zářivé demokratické budoucnosti v prosperující kapitalistické společnosti.
Takže jsme velmi přesvědčováni, že za inflaci může Babiš, Putin, rozmařilí důchodci, kteří svou vysokou spotřebou tlačí ceny nahoru, nebo naopak příliš šetřiví spotřebitelé, kteří svou nízkou spotřebou nutí vládu dotovat státní rozpočet, a tím jí znemožňují proti inflaci důsledně bojovat. Dostalo se nám rovněž jakýchsi komických představení na téma, zda za inflaci může spíše vláda nebo centrální banka, jako by obě tyto instituce nebyly v zásadě »na stejné politické a ekonomické lodi«.
Někteří teoretici se také snažili lidem namluvit, že inflace je vlastně zlevňování, neboť když většina cen roste, ty výrobky, jejichž ceny v té době stagnují, jsou tedy relativně levnější. Tato absurdita ale zřejmě nezabrala dostatečně, takže bylo nutno poskytnout další uklidňující terapii v podobě neustále se opakujících tvrzení o poklesu tempa inflace, které v brzké době dostihne onu zázračnou jednocifernou hranici (tedy méně než 10 % meziročního růstu) a bude »vymalováno«. Stačí se porozhlédnout po novinových titulcích a výrocích politiků po oznámení ČSÚ z počátku tohoto měsíce:
»Inflace za červen poprvé po roce a půl klesla na jednociferné hodnoty. Zpomalující růst cen okomentoval na tiskové konferenci předseda vlády Petr Fiala. Inflace podle něj klesá kvůli krokům vlády.«
Nebo:
»Meziroční růst cen v červnu podle Českého statistického úřadu dosáhl 9,7 procenta. Meziměsíčně pak ceny vzrostly o 0,3 procenta. Můžeme přinést dobrou zprávu všem občanům. Díky zásadnímu úsilí naší vlády se podařilo inflaci dostat na jednocifernou hodnotu,« řekl Fiala.
»Naposledy jsme ji měli v lednu 2022, tedy krátce po nástupu naší vlády. Zdědili jsme po Babišově vládě prudce zvyšující se inflaci,« sdělil Fiala s tím, že je to i zásluhou kroků vlády.
Realita? Žádná radostná zvěst
Pokusme se tedy tuto optimistickou rétoriku trochu zreálnit, zejména z pohledu běžného občana.
Vezmeme-li za základ údaje ČSÚ, pak se dozvíme, že od počátku roku 2022 do začátku roku 2023, tedy během jednoho roku, vzrostly ceny v segmentu potravin o 30,4 %, ceny v segmentu obuv a odívání o 20 %, ceny v segmentu bydlení, paliva, voda, energie o 36,1 % a ceny v segmentu zdraví o 17,5 %. Znamená to, že například jednotka zboží v těchto kategoriích, která na počátku roku 2022 činila 100 Kč, na počátku tohoto roku stála, pokud jde o potraviny, 130,40 Kč, pokud by šlo o oděvy, tak 120 Kč. Výše jednotky výdajů v oblasti bydlení a energií se zvýšila na 136,10 Kč a v oblasti zdraví pak na 117,50 Kč.
Podívejme se teď, jak se nám promítla ona původně stokorunová položka při započtení té údajně klesající inflace do výsledné absolutní ceny těchto položek na trhu. Budeme pro zjednodušení předpokládat, že ten 9,5procentní nárůst je stejný pro všechny zde uvedené komodity. V tom případě by se cena jednotky potravin zvýšila o 12,20 Kč na 142,80 Kč, cena jednotky oděvů o 11,40 Kč, cena jednotky výdajů na bydlení a energie o 12,90 Kč a cena jednotky výdajů na zdravotnické služby o 11,20 Kč.
V případě, že by tedy došlo ke stejnému růstu cenové hladiny (růstu inflace) v době, kdy jsme předpokládali ceny těchto komodit na úrovni 100 Kč, vzrostly by o 9,50 Kč, tedy při stejném relativním růstu cen méně. Je tedy zřejmé, že pokles relativních hodnot zejména při vysokých úrovních veličin absolutních vůbec nemusí znamenat nějakou radostnou zvěst pro občany a konzumenty. Vláda i ČNB nás ubezpečují a uklidňují, že se postupně navrátíme do ideální situace, kdy se nám inflace usměrní do cílového koridoru 2 %. Představme si (doufám) hypotetickou situaci, kdy bude bochník chleba stát 1000 Kč a ČNB splní svůj inflační cíl 2 %, pak bude ten bochník třeba za měsíc 1020 Kč a další měsíc už 1060 Kč, za další pak 1082 Kč atd. Prostě nízká míra růstu inflace vůbec nezaručuje, že se nám peněženky nebudou stále více vyprazdňovat. Tím spíš, že je známo, že inflace je fenomén, který zasahuje více nízkopříjmové části populace, tedy ty, kteří nemají majetek zajištěný v nemovitostech a jiných aktivech, kterých se inflace nedotýká, ale jsou závislí na peněžních příjmech. A těch j většina, jak o tom svědčí následující citáty ze zpráv CVVM:
»Inflace, která v červnu poprvé po roce a půl klesla pod úroveň 10 procent, zásadně znehodnocuje reálné příjmy lidí. Více než dvě třetiny (68 procent) respondentů konstatovaly, že si za příjmy domácnosti mohou koupit méně než před rokem. Jen jeden dotázaný z pětadvaceti (čtyři procenta) má pocit, že si za svůj příjem může nakoupit více než před rokem.«
Pavel JANÍČKO
