Pan exdiplomat Petr Kolář se pustil do filipiky na obranu generála Petra Pavla, medializovaného exkomunisty a služebníka Varšavského paktu, nyní stejně zapáleného služebníka NATO. Konstatování, že jeho srovnávání pana generála Pavla s Eisenhowerem a de Gaullem, a naopak odmítání srovnání s Pinochetem, je podle mého názoru velká střelba do keře, anebo, jak se na Moravě říká, »střelba kozla«. A to je příliš politicko-korektní charakteristika, mohla by znít daleko tvrději. Sice politickou korektnost neuznávám a nesnáším, ale ve veřejném prostoru se jí musím podrobovat. Zatím.
Pro vlasteneckou společnost nevolitelný pan generál Pavel nemá žádné klady, které bychom mu mohli přisoudit – krom otrocké služby novorežimu a válečnickému paktu NATO. Pan generál Pavel má nesmazatelné charakteristiky bývalých nadřízených orgánů ČSSR o jeho věrnosti socialismu a vzorném rodinném prostředí vyznávajícím marx-leninské zásady. A nyní se jako příslovečný Ferdyš obrátil do služeb svého třídního nepřítele NATO, připomíná v naší neslavné historii jiného takového žoldnéře – Raiduita des Souches, který je mytologizován jako zachránce Brna před zuřivými protestanty Švédy. Tehdy tento původní hugenot přešel do služeb ideologického nepřítele, Habsburků, aby s nemenším zápalem hájil vojenské a politické zájmy porobitelské dynastie, která uvrhla České království do temna trvajícího až do roku 1917, do bitvy u Zborova. Není náhodou, že to připomínám právě dnes, kdy píšu tuto stať, v hrozný den výročí bělohorské bitvy, tohoto strašného data, prvního v dějinách našeho národa. Druhým byl 15. březen 1939.
Ale zpět k panu Koláři. Jeho ahistorická srovnání generála Pavla s vysoce morálními generály Eisenhowerem a de Gaullem kulhají na obě nohy.
Ani Eisenhower, natož de Gaulle, by nikdy nepřipustili přechod do nepřátelského tábora – což byl tábor nacistického rajchu, fašistické Itálie a militaristického Japanu. Přitom sám Eisenhower měl rodové německé kořeny, ale byl to natolik bytostný demokrat a republikán, že vždy připomínal: Na nacismus a fašismus se nikdy nesmí zapomenout. O de Gaullovi ani nemluvě, o jeho hrdinství v boji nejen s nacistickým rajchem, ale i s kolaborantskou vichystickou vládou lze psát celé encyklopedie. Čím se v této souvislosti může prokázat pan generál Pavel? Ničím – krom ideové a morální zrady republiky a bývalého východního bloku států!
Bláboly pana Koláře na této historicky prokázané reálii nic nezmění – krom ohlupování neinformované části naší veřejnosti, kterou pan Kolář chce tímto nejapným srovnáváním přimět k volbě generála Pavla. Lze jen těžko uvěřit, že naše veřejnost dá přednost tomuto koulí minulosti uvázaného kandidáta. Domnívám se, že většina národa nakonec zvolí menší zlo než to, které představuje Petr Pavel.
Jiří JAROŠ NICKELLI, ČSOL Brno II
