Kombinace hlouposti a velikášství rovná se tragédie

Kdyby hloupost nadnášela, pan Vystrčil by létal jako holubička. Omlouvám se za použití slov pana Miloše Kopeckého z nesmrtelného televizního seriálu. Prý se mu (Vystrčilovi) chce plakat ze své konkurentky na post senátora, která postoupila do druhého kola.

Tak, uplakaného senátora jsme zde ještě neměli. Ale o to nejde. Ono to spojení hlouposti a velikášství je opravdu tragické. Z historických postav znám nějaké ty panovníky, co se cítili být víc, než na co měli. A zase jiné, kteří byli hloupí. Ale dohromady, ač i to se stávalo zcela jistě, se mi nějak nevybavuje. Proto cítím, že tady bychom mohli být konečně ve světě něčím výjimeční. Možná by pan Vystrčil mohl být nějaký tragéd. Tedy na Národní divadlo to není, ale nějaké to regionální by to bylo – tím však nechci urazit profesionální ani amatérské herce těchto divadel. Ale třeba by se tam uchytil.

Nejdříve tedy velikášství. V čem spočívá? Megalomanie, též megalomanství či velikášství, je chorobné přesvědčení, spočívající ve vlastním sebepřeceňování, přidávání své osobě, ale též názorům nebo činům, větší význam, než je ve skutečnosti, s čímž je spjatá neukojitelná touha po vyniknutí v určitých společenských skupinách. Ano. Pan Vystrčil se snaží ve své osobě představovat velkou osobnost, snad tu nejdůležitější v naší republice. Což o to, předseda Senátu by tou osobou teoreticky mohl být. Ale… pokud by se nejednalo o pana Vystrčila. On totiž je, tedy podle něj, ten, kdo rozhoduje o tom, které území má právo odtrhnout se od nějakého základu a které ne. Tchaj-wan je typický příklad tohoto práva. Ale Doněcko a Luhansko již ne.

Také je to on, kdo rozhoduje, zda pan prezident je schopen vést svůj úřad. Zdál se mu nějak více nemocný, než by mělo být zdrávo. Chápu to. Ono převzít moc nad státem v této situaci by pro něho, všehoschopného, byla událost, která se nenaskytne každý den. Kdo by toho nechtěl využít.

Zvolna tedy přecházím k té hlouposti. Podle Immanuela Kanta je hloupost nedostatkem soudnosti. Rád bych použil i jemnější synonyma jako bláhovost, pošetilost či nerozumnost, ale nějak mi to k panu Vystrčilovi nesedí. V posledních dnech se totiž tento udatný rusobijce vžil do role někoho, kdo se vyzná v energetice. Že prý od vraha nebude tyto energie nakupovat, řekl. Dodávám, to raději nechá umřít hladem a zimou celý národ. Ono totiž, s tím slovem vrah je třeba nakládat jen velmi opatrně. Jsou totiž prezidenti, kteří nechali a stále nechávají za sebou krvavou stopu s daleko větším průtokem krve. Jistě není třeba jmenovat. Navíc by se pan Vystrčil mohl dotknout i našich prezidentů, a to pana Havla a nynějšího pana Zemana. Těm totiž, jako nováčkům v NATO, připadalo nevhodné postavit se proti bombardování civilistů v Bělehradu. Toto sedmnáctidenní bombardování a denně až desetihodinové, stálo životy tisíce srbských civilistů. Pan Zeman se sice již omluvil, ale přesto, opatrně s tím používáním slova vrah, pane Vystrčile.

A tak si myslím, že by pan Vystrčil udělal nejlépe, kdyby našel zadní dvířka u Senátu a nenápadně a tiše z tohoto vlaku vystoupil…

Jan HÁJEK