Komentář Bohumila Smutného: Děti a násilí – Zrcadlo nemocné společnosti

Budeme mít za chvíli strach vyjít na ulici nebo na nákup?  Čtyřnásobný nárůst násilných činů spáchaných dětmi v lednu oproti loňskému roku je alarmující. Oproti roku 2021 se celková násilná trestná činnost mladistvých zvýšila o celou čtvrtinu. Co to vypovídá o společnosti, ve které vyrůstají?

Pravicová rétorika nabídne snadné odpovědi: děti jsou nezvladatelné, rodiče a školy selhávají a tresty jsou příliš mírné. Volá se po přísnějších zákonech, tvrdších postizích, větší represi. Jenže násilí mezi dětmi nevzniká ve vzduchoprázdnu. Je odrazem stavu světa, do něhož jsme je přivedli. Pokud chceme řešení, musíme hledět hlouběji – do sociálních podmínek, psychického zdraví a celkové atmosféry ve společnosti.

Frustrace, chudoba, nejistota

Základní fakta jsou neúprosná: česká společnost je v nejistotě a napětí, a to se přelévá i na děti. Počet domácností ohrožených chudobou stoupá, náklady na bydlení rostou, mzdy stagnují, rodiče tráví dlouhé hodiny v práci, jen aby uživili rodinu. Čas na výchovu, volnočasové aktivity, společně strávené chvíle? Pro mnoho rodin luxus.

Děti vyrůstají v prostředí, kde stres, úzkost a frustrace jsou každodenní realitou. Když doma vládne nejistota, sociální sítě jsou plné nenávisti a veřejný prostor připomíná bitevní pole mezi zoufalstvím a hněvem, nemůžeme se divit, že narůstá i násilí mezi těmi nejmladšími.

Psychická krize mladé generace

Podle odborníků se stav dětské psychiky za poslední roky dramaticky zhoršil. Pandemie covidu-19 znamenala pro mladé lidi sociální izolaci a ztrátu běžných sociálních vazeb, k tomu přibyl tlak výkonové společnosti a neustálá přítomnost sociálních sítí, kde je úspěch měřen počtem lajků a kde agrese často přináší popularitu.

Psychiatrická péče je v troskách, dětských psychologů je zoufalý nedostatek a prevence duševních poruch prakticky neexistuje. Na místo podpory a pomoci dostávají mladí lidé nálepky „problémoví“, „agresivní“, „nevychovaní“.

Rozdělená společnost, rozdělené děti

Nejde jen o individuální příběhy dětí, které sahají k násilí. Celá společnost je čím dál více rozdělená a agresivní. Politická scéna je plná nenávisti, sociální sítě šíří polarizaci, média živí konflikty. Když dospělí v debatách běžně používají výhrůžky, ponižování a osobní útoky, jaký signál to vysílá dětem?

Pokud chceme méně násilí mezi mládeží, musíme vytvořit méně násilnou společnost. Zákazy, represe a drakonické tresty nic nevyřeší. Je nutné investovat do prevence, psychické pohody dětí, kvalitního školství a hlavně do celkové změny podmínek, ve kterých vyrůstají.

Méně nejistoty, méně chudoby, více porozumění, více solidarity. Jinak budou statistiky i nadále stoupat – a my se budeme dál tvářit překvapeně.

Autor je ekonomem a předsedou Klubu zastupitelů Stačilo! v Jihomoravském kraji