KOMENTÁŘ Slavit, či neslavit vznik Československa?

Dne 28. října vzpomínáme vznik Československa v roce 1918. V posledních letech jsme svědky předvádění poli- tiků, kteří pochodují v zástupu a pokládají honosné věnce k soše T. G. Masaryka a jinde. Při pohledu na to procesí mne vždy přepadne myšlenka, kolik z nich si opravdu připomíná význam této události, u kolika z nich jde o opravdové vlastenectví, nebo čiré pokrytectví. Vždyť Československo neexistuje.

Bylo rozbito bez toho, aniž by se někdo ptal občanů, zda si po sedm desetiletí společného soužití, mnozí rodinně propojení, takové rozdělení přáli. V Ústavním zákoně č. 327/1991 Sb., o referendu z 18. července 1991 bylo stanoveno v čl. 1 odst. 2, že »O návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské federativní republiky lze rozhodnout jen referendem«. A přesto bylo rozděleno bez vůle národů a žádné politické zdůvodňování, že ten nebo onen to chtěl, neobstojí. Referenda se báli, proto zákon z roku 1991 obešli a svoji politickou vůli těch, kteří byli u moci, vnutili všem občanům Československa.

Ano, současné vládní síly neuznávaly a neuznávají po desetiletí vůli lidu! Referenda a vůle lidu se bojí jak čert kříže. Proto se tak vehementně podílejí i na podpoře války na Ukrajině, kde většina občanů v Doněcké a Luhanské oblasti projevila odpor k násilnému převratu v Kyjevě v roce 2014 a chtěla si sama rozhodovat o své budoucnosti v rámci autonomie. Po osmi letech občanské války vyjádřili v referendu nakonec touhu připojit se podle práva národů na sebeurčení a podle Charty OSN k Rusku. Když se to hodí mocným, lze stát rozdělit, když se to nehodí, posíláme zbraně na podporu těch sil, které si uzurpují právo rozhodovat o lidech bez nich.

Proto je třeba usilovat o referendum, aby byl naplňován článek 2 Ústavy ČR tj. že: »Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a v odst. 2 čl. 2 Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo«.

A jak tomu bylo v roce 1918? Tam byla naplněna touha a vůle českého a slovenského národa vymanit se z Rakouska-Uherska, žaláře národů a třistaleté poroby. Přispěla k tomu neúnavná a obětavá práce mnoha generací obrozenců podporovaná prostým lidem. Přispěla k tomu samozřejmě i první světová válka, ve které za zájmy monarchie padlo mnoho mladých českých a slovenských mužů a lidem došlo, že bojují za cizí zájmy.

Přispěly k tomu i události v carském Rusku, kde lid pod vedením V. I. Lenina uskutečnil proletářskou revoluci v roce 1917. Přispěli k tomu politici T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik, kteří se zasloužili o to, že nový stát byl uznán tehdejšími velmocemi.

Co lidé od nové republiky očekávali? Bezprostředně po vyhlášení samostatného Československa převážila samozřejmě ve společnosti spontánní radost, nadšení, ale i víra v lepší, nejen národnostně, ale i sociálně spravedlivější stát. Většina přivítala zrušení všech šlechtických výsad, byla schválena rozsáhlá pozemková reforma, která postihla především majetky nabyté pobělohorskou šlechtou, uzákoněna osmihodinová pracovní doba a další zákony. Ne všem však náznak tohoto směřování vyhovoval. První roky byly bojem o charakter republiky.

Není radno chodit s pány na led

Je jisté, jak to známe i z dnešní doby, že demagogická kampaň české buržoazie se činila a svými sliby o pohádkové budoucnosti samostatnosti měla jistý vliv na uklidnění poměrů. Mnoho lidí jí uvěřilo. Jen následné vlastní zkušenosti z vývoje poměrů v první republice ukázaly, že není radno chodit s pány na led, jak to vystihl ve svém epigramu K. H. Borovský.

Vznikla kapitalistická republika se všemi svými nespravedlnostmi, které v současné době opět poznáváme. Stávky, protesty, lidé v chudobě a miliony na její hranici, nezaměstnanost, drahé potraviny, nedostatek bytů, vykořisťování pracovní síly. Vládnoucí moc tyto protesty přehlížela, jiné názory pronásledovala a někdy i násilně potlačovala. Skončily střílením do stávkujících a mrtvými.

Oslavme zakladatele a lid

A tak pokud chceme slavit vznik Československé republiky, pak je třeba se vrátit nejen k oslavám jednotlivců, kteří se zasloužili o vznik státu, ale slavit to obrovské nadšení lidí, že si vzali svoji zemi zpět. Vzpomínat na ty, kterým ani první republika nepřinesla výrazné zlepšení životních podmínek. Vzpomínat na vlastence, kteří své vlasti sloužili bez poct a finančních bonusů. Vzpomínat na ty, kteří za svobodu a suverenitu Československa položili životy v druhé světové válce.

Češi a Slováci jsou malé národy. Společně však vykonaly mnoho, aby se zde lidem žilo lépe. A právě proto bylo zájmem politických sil v Evropě naše bratrské národy rozdělit a lépe je ovládat. Naše spojenectví si nesmíme nechat vzít! Vlastenectví a spojenectví

Čechů a Slováků se současným pravicovým vládám opět nelíbí. Ve shodě s Evropskou unií podporují zájmy majetných vrstev a život obyčejných lidí je jim opět ukradený. Proto je takový tlak na likvidaci všech snah po sjednocení vlastenecké fronty, která může přinést změny do společnosti ve prospěch obyčejných lidí. Proto je zde snaha kriminalizovat KSČM.

Nyní stojí před námi stejný úkol. Vzít si svoji zemi zpět a uplatňovat v ní vůli našeho lidu, a ne vládu, která uplatňuje vůli cizích mocností. Tak jako v minulosti musíme vytvářet silnou vlasteneckou frontu.

Anna ŠTOFANOVÁ