Marek Adam: Jak je to tedy s těmi symboly dělnického hnutí?

Jak je vůbec možné, že česká společnost, český mediální mainstream, ale i část české tzv. levice byly ochotny přistoupit na onu špinavou hru, že symbolika dělnického hnutí je »na stejné rovině« jako symbolika nacismu?

Proč si levicová politická scéna nechala (s pár čestnými výjimkami) namluvit, že musí ustoupit své politické protistraně v tom smyslu, že se má zříci své dělnické, resp. proletářské identity? Proč se sama postavila na pranýř coby proviněný uličník? Mně to připadá, jako že to svědomí některých kádrů možná nebude tak úplně čisté. Anebo nejsou až tak čisté nikoli ty ideje, nýbrž právě úmysly, jimiž se někteří zaklínají? Evropský soud pro lidská práva dal již v minulosti jasně najevo, že symboly jako srp, kladivo, rudá hvězda a další nemohou být zakazovány, neboť jsou legálními artefakty dělnického hnutí, které je zcela legitimní. Pouze v případě, pokud by tyto symboly byly použity v kontextu nějakého vyhrožování vedoucího k porušování a omezování lidských či občanských práv, byly by vnímány v kontextu tohoto porušování práv. Ale trestáno a stíháno by bylo ono konkrétní porušování práv, nikoli však tyto symboly samy o sobě.

Proto mě nanejvýš zaráží praxe některých rádoby politiků údajně hájících a reprezentujících tzv. dělnické hnutí, kdy je těmito politiky a takzvanými odborníky až téměř direktivně nařizováno levicovým subjektům a organizacím tyto symboly zcela odstraňovat.

Čeští lidovci jako bojovníci proti Marxovi

Uveďme dva konkrétní příklady symbolů:
Příklad první.
U příležitosti 200. narozenin Karla Marxe (narozen 5. 5. 1818, pozn. red.) byla v Trevíru postavena socha Karla Marxe v nadživotní velikosti. Tuto sochu financovala Čínská lidová republika. Odhalení Marxovy sochy se zúčastnil i sám německý kancléř, který rozhodně nebyl komunista. Měl s tím snad někdo problém? Jediným, kdo proti velikému mysliteli 19. století protestoval, byli tzv. lidovci z Čech.

Příklad druhý.
Vlajka Sovětského svazu, nejčastěji používaná při výročích osvobození od hnědého moru fašismu. Sovětská vlajka není explicitně symbol komunismu – není to symbol KS SSSR, ale jde o symbol státu. Navíc jde o symbol státu, jenž zachránil svět před nacistickou genoci- dou. Kdo s tím má největší problém? Že by – opět – lidovci z Čech? Ti lidovci, jež sami byli součástí vlády KSČ?

Máme se snad sami stydět za to, že se hlásíme k pokrokovému hnutí, jež usiluje o emancipaci člověka sahající až za horizont globálního kapitálu? To bychom se postupně museli zříkat všeho, co k nám náleží. Ve finále by to bylo jako s loupáním cibule – odloupávali bychom ji tak urputně, až by nám z ní nezbylo ani to její jádro…

A je nanejvýš tristní, že v dějinách zakázali propagaci idejí komunismu nejen fašisté, ale nedávno i předchozí vláda Petra Fialy. Očekáváme, že současná vláda si udělá pořádek v tom, které zrůdné ideologie zapříčinily fašismus a holocaust, a které vznešené myšlenky ho naopak porazily. Byli to právě převážně komunisté, kdo zachránili (a za cenu mnoha vlastních obětí vybojovali) světu MÍR.

Kdo se nejvíc bojí idejí komunismu? Ti, kteří se jim brání jako čert kříži, nebo ti, kteří by je jednou měli sami začít realizovat? Vždyť by se nakonec mohlo stát, že pokud bychom účelově měnili svou mezinárodní »značku«, měnili bychom ji tak dlouho a tak urputně, až bychom ve finále jednou sami zůstali bez vlastní tváře.

A co horšího – a to bych nám fakt nepřál – byli bychom zakrátko zcela k nerozeznání od Petra Pavla…

Nejhorší není to, čeho se na nás dopustili druzí. Nejhorší je, čeho jsme se na sobě dopustili my sami. Buď práci čest!

Autor je místopředsedou Jihočeského KV KSČM.

Použité foto v koláži: Lubor Ferenc, NP