Stane se občas našinci, že ve stavu jakési excitace nebo spánku se napojí na své předchůdce, někdy i dávnou minulost, někdo nahlédne i do budoucnosti. Je známý příběh výletu pana Broučka do XV. století a nebo i na Měsíc – a stačilo mu k tomu trochu alkoholu. I já jsem zažil podobný příběh. Aniž bych ale požil jakýkoliv omamný prostředek, navštívil jsem ve snu svého bývalého spolužáka v Očistci.
Chvilku jsme rozprávěli, když jsem náhle uslyšel typické ráčkování a vzápětí si k nám přisedl sám exprezident Václav Havel, poptal se, jak se nám dole daří, a na moji zvídavou otázku, proč je zde, a ne v Nebi, smutně odpověděl – lhal jsem, sice bez záměru, v jakési euforii, ale tady jsou přísní a opravdu ctí pravdu. Před horším mě zachránil jen můj pozdější výrok o blbé náladě, ten mi tady uznali. A tak musím činit pokání – omlouvat se za můj první novoroční projev a každý večer sv. Petrovi předkládat reparát projevu – i když vám to je k ničemu.
Už vím, že 40 let vám komunisté až tak nelhali, že se jim podařilo, navzdory studené válce i vlastní lidské zbrklosti, pýše i neznalosti vytvořit podmínky pro důstojný život občana na Zemi už při tehdejším stavu vědeckého poznání, že při přebírání společnosti v roce 1989 byla tato bez dluhů s velkým vlastním nezadluženým a funkčním výrobním potenciálem, že v zemi nebyli žebráci, bezdomovci, na ulici byl člověk bezpečný, měl zajištěnou práci a v případě stáří či nemoci byl zabezpečen, měl přístup ke vzdělání, neznal exekuce.
Dnes, už přes 30 let po převratu, vím, že takový standard nemají dosud nikde na světě, ani v té Americe, kterou jsme považovali za náš vzor. Z televize, kterou nám zde každou neděli na chvíli pouštějí, vím z OVM, v jakých tristních podmínkách žijete, jak vládnou nadnárodní společnosti a zahraniční firmy, jak pracují soudci, zadlužujete se, jak divně funguje státní správa a že v ní zaměstnáváte i bezcharakterní »ukomunisty«, kteří zavedli přes výraz toxické informace cenzuru s možností trestního postihu. Asi bych měl silné výhrady i proti praxi EU i chování NATO.
Vůbec nevyužíváte zkušeností našich moudrých předchůdců, F. Riegra, T. Bati, Masaryka, doc. Čuby, ale i pozitivních zkušeností komunistů. Jak sobecký a zmatečný přístup používá EU a vůbec mezinárodní kapitál k řešení oteplování Země, uhlíkové stopy, jak se kšeftuje a hospodaří s energiemi a s vodou, jak zmatečně celá společnost řešila covid i lidská práva, nerozumím vašemu přístupu k válce na Ukrajině, která je analogií Kubánské krize. Tehdy naštěstí racionalita byla silnější než dnešní touha po moci a surovinách a do řešení mluvil i socialistický systém. Diskutovali jsme i o podílu tehdejších společenských systémů (bloků) na tragédiích padesátých let, některých neuvážených stavbách a zbytečných ztrátách, o nových poznatcích lidské mentality (Maslow), chápání lidských práv i práv a povinností státníků zajistit bezpečnost svých zemí. K dalšímu vývoji naší společnosti toho pan exprezident mnoho neřekl, vymluvil se, že přece v projevu zmínil, že je pro socialismus, ale že je dramatik a spisovatel, ne ekonom, za to budou odpovídat jiní.
Rozhovor přerušil budíček
Náš rozhovor přerušilo silné zvonění – prý signál pro nástup k večeři, ještě stačil říci, a museli jsme se rozloučit. Bohužel – zvonění nebyl signál k nástupu k večeři, ale můj ničemný budík, který mně oznámil, že snění končí, že sliby z doby převratu už dávno neplatí a nastupuje realita – nutno hledat řešení, které by ukončilo další ekonomickou a morální devastací národa, národů i světa.
Všechny převraty, i ten z konce minulého století, začínají dehonestací minulosti, kterou zjitřené masy podporují. Popřevratová garnitura jednostranně přehrává chyby a excesy z období tzv. diktatury proletariátu na komunisty a zcela opomíjí své »hrdiny« z období studené války, kteří intrikováním rozleptávali společnost. Pro ilustraci budiž připomenut dopis »velkému metaři« (viz toto heslo na internetu) nebo vracení přeběhlíků do republiky za účelem vytváření diverzních spolků a akcí.
Pokus komunistů o očistu byl přerušen intervencí vojsk Varšavské smlouvy (po účelovém souhlasu Západu) a řešení tzv. normalizací bylo základní příčinou pozdějšího kolapsu socialismu v Evropě. Přímo se vnucuje otázka, kterou v padesátých letech vysílala Svobodná Evropa: »Pět let jsou komunisté v Československu u moci, pět let tvrdí, že budují socialismus. A jaké jsou výsledky jejich budování?« Jaká odpověď by byla na podobnou otázku k současnosti: Přes 30 let je v Českém republice opět kapitalismus. A jaké výsledky vykazuje?
Diskutujme, dokud je čas
Vědeckotechnický potenciál a jeho aplikace v praxi vyžaduje změnu v přístupu jeho využívání, a to kapitalismus není schopný akceptovat, umožňuje zlomku populace žít až v nemravném blahobytu a zbytek populace, která mu takový život umožňuje, odsuzuje k životu v ekonomickém i duševním marasmu. Řadový občan se přirozeně bouří. Není jeho povinností hledat řešení? To spatřuji ve využití výše zmíněných pozitiv, které je možno racionální diskusí všech politických subjektů (nejlépe vědeckou, otevřenou za dozoru veřejnosti) specifikovat a využít. Domnívám se, že by o ní byl větší zájem než o fantazie jednotlivých stran. Jistý pokus v tomto směru jsem před časem už učinil dopisem na pana bývalého ředitele ÚSTR a vážím si jeho odpovědi, byť nebyla, z důvodu kompetence této instituce, pro můj návrh příznivá. Chystal jsem proto opakovat námět na další adresy, na předsedu vlády, prezidenta, poslance. Protože předpokládám, že tisk komunistů je pečlivě státní správou sledován, touto formou svůj návrh ventiluji k diskusi.
Překonejme, prosím, nesmyslné stranické bariéry a vytvořme prostor pro veřejnou vědeckou diskusi na internetu i v dalších v médiích za možné spoluúčasti veřejnosti s využitím ohromného, dosud nevyužitého potenciálu, ukrytého v moudrosti našich předků a dosavadních zkušeností – dokud je k tomu čas. Stávající systém, jak dokazuje naše současnost, vede společnost k světové tragédii.
Evžen SMRKOVSKÝ
