Symbol Rakousko-uherské monarchie v českých zemích, Mariánský sloup, byl na Staroměstské náměstí v Praze navrácen v roce 2020 a před dvěma roky doplněn na podstavci sochami čtyř andělů. Nostalgie po 300leté nadvládě Habsburků v českých zemích zřejmě nezná mezí a brzy se dočkáme další adorace Rakouska-Uherska. Chystá se totiž opětovná instalace sochy maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Splní se tak sen a dlouhý boj Spolku Radecký Praha o návrat sochy. Jeho předseda Michael Heres tvrdí, že „Radeckého kořeny byly hluboce spojeny s českými zeměmi a s Prahou a pomník byl od počátku projektem české kulturní obce“.
Pravda je však taková, že s Čechami spojuje rakouského maršála Josefa Václava Radeckého z Radče jen místo narození – 2. 11. 1766 na zámku Třebnice u Sedlčan. Po studiích v mládí v Praze, Brně a Vídni si již od svých 18 let budoval vojenskou kariéru v rakouské armádě až na vrchol – vítězné bitvy, uznání císaře i ruského cara, nejvyšší hodnosti i slavný pochod, který složil na počest jeho vítězných bitev Johann Strauss st. v roce 1849. Mluvil jen německy a na svůj český původ rychle zapomněl. Ostatně i místo posledního odpočinku má v památníku rakouské armády v Dolním Rakousku. Také zastupitelé magistrátu souhlasí s obnovou pomníku Radeckého, ale už nebude stát na původním místě jako v letech 1858 až 1919, ale přímo před českou Sněmovnou!
Originál sochy je uložen v Lapidáriu Národního muzea. Dalo se očekávat, že opětovnou instalaci díla sochařů Maxových podpoří politici protinárodních zájmů z TOP 09, radní pro kulturu Tomáš Slabihousek a starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská, podle níž se jedná o „velmi významnou historickou osobnost“. Má pravdu, o vojenskou osobnost rakouského mocnářství. Masaryk se v hrobě obrací…
(zi)
12 komentáře
Největší hrdina a bruselsko český panovník Pavel Peter jistě také bude mít sochu. Když až do posledniho Čecha povede krvavou demokratickou válku s Ruskem a s Čínou. Na rudém náměstí v Moskvě mu pak hned vedle Zelenského také udělají historický památník, jak ho chytili a oběsili a jak řval že byl jenom sluha lidu a miloval kapitalismus a demokracii.
Lžete, největší vojevůdce lidských dějin polní maršál Josef Václav Radecký z Radče česky plynně mluvil i psal. Přestože sloužil habsburské monarchii a za svou širší vlast považoval Rakousko, na svůj český původ nezanevřel.
„největší vojevůdce lidských dějin“ – – tak teď nevím, jestli to myslíte vážně nebo ironicky; já nepopírám že byl schopný a že na něho někdo může být hrdý, ale kde berete tu jistotu, že byl lepší vojevůdce než například lidé jako Alexandr Veliký, Čingischán, Hannibal Barkas, Napoleon Bonaparte a Julius Caesar? O těch co jsem zmínil já se učí lidé na celém světě a bylo o nich i mnoho filmů a knih. Naproti tomu o nějakém Radeckém většina lidí vůbec neslyšela, takže mi to že by byl největší vojevůdce dějin nějak nesedí.
Je chybou dnešního českého školsví, že se takto o maršálu Radeckém neučí. 1. Radecký nikdy neprohrál bitvu, čož se o Hannibalu Barkasovi, Napoleonovi Bonapartov, Juliu Caesarovi, či Čingischánovi nedá říci. 2. Maršál Radecký rozdrtil italské povstání v neuvěřitelném věku 84 let, kdy všichni vámi uvedení vojevůdci byli dávno mrtvi (nejdéle se dožil Čingischán – 65 let), Caesar byl zavražděn v 55 letech, Alexander Veliký se dožil jen 32 let, Hanibal Barkas spáchal sebevraždu po porážce od Scipia Africana ve věku 64 let. Navíc Napoleona Bonaparta přímo porazil v bitvě národů u Lipska roku 1813, kdy měl nejdůležitější funkci a byl autorem spojeneckých plánů, jako náčelník štábu. Až tato porážka od 6. koalice definitivně zlomila Napoleonovi vaz.
Radecký nemohl tolik riskovat, protože na rozdíl od jiných jiných měl nad sebou další lidi. Takže možná vždy zvítězil, ale možná jen proto, že jej ti nad ním nenechali tak riskovat, navíc Radecký těch bitev vedl méně, takže statisticky je prostě vyšší pravděpodobnost že vždy vyhraje i kdyby lepší nebyl. Protože on nakonec nebyl ten, kdo rozhodoval o tom nejopodstatněnějším. Také byl vlastně jen součástí státu, který se rozpadl. A i kdybych vzal tu vaši premisu, že nejlepší je ten, koho neporazili, tak myslím, že takových vojevůdců bude v dějinách také dost (někteří dokonce vybojovali podstatně více bitev než Radecký). Jen se o nich prostě – stejně jako o Radeckém – téměř nemluví. A i když vezmeme například toho Alexandra, tak ten také vyhrál všechny bitvy. Zemřel sice brzo, ale buď na onemocnění nebo otravu (o tom se vedou spory). To jeho vojenské schopnosti neumenšuje. Naopak – kdyby žil stejně dlouho jako Radecký, mohl svůj náskok před Radeckým ještě zvýšit (Řekl by jste například, že nějaký geniální vědec s velkým objevem byl málo geniální, protože onemocněl a zemřel nebo protože spáchal sebevraždu? To je nesmysl. Velké schopnosti a šílenství k sobě prostě mají často blízko. Radecký byl inteligentní a měl štěstí a navíc neměl možnost zasahovat tak významně do politiky, to je ale od geniality velmi daleko). Není důležité to, jak konkrétní člověk dopadl nebo to že nějakou bitvu prohrál. Jde o vyhodnocení rizika, a kde jde o riziko, jde i o štěstí. Nějaký nápad vypadá geniálně, ale kdyby se nepřítel zachoval jinak, mohl skončit i katastrofou. To se ale často neví.
Pokud to Masaryka baví, může v hrobě klidně chlastat a stavět se na hlavu nebo přemýšlet o střílení do dělníků (které možná nenařídil, ale také za něj nikoho nepotrestal a bral jej jako něco normálního), ale není nutné o tom žvanit. A toho jak nám jej cpou za vzor už mám plné zuby. Pokud jde o nostalgii po minulosti, tak jsme si nevšiml, že bychom se pod někým jiným měli nějak extra lépe než pod těmi Habsburky. Když vidím dnešní politiky, tak nevím zda bychom na tom dnes nebyli lépe jako část Rakousko-Uherka. Minimálně bychom byly součástí většího státu, což znamená silnější ekonomiku a pozici ve světě. Možná jsme neměli oproti Rakousku nějak rovné postavení, ale i dnes se musíme cpát mnoha zemím do zadku. Patříme k zemím, které na dividendách odvádí do zahraničí obrovské procento toho, co zde lidé vytvoří. A nejen na dividendách, většina toho co se vyvede se skryje v tom, že naše společnosti dělají pro zahraniční společnosti které je vlastní služby pod cenou, takže sami žádný zisk negenerují – tak se krátí daně a dělají se vývody peněz bez toho, aniž by to bylo někde zaznamenáno. Můžeme žvanit o tom, že máme autonomii, ale v rámci té „autonomie“ jsme větší otroci než jsme byly kdykoliv v minulosti. Jistě, máme mobilní telefony a podobně. Jenže to je vývoj a to bychom měli i kdyby zde pořád bylo Rakousko-Uhersko. A nevím proč by mi mělo vadit to, že se někdo kdo se narodil u nás proslavil v Rakouskou-Uhersku. Kolik je dnes Čechů, kteří dělají kariéru v EU nebo dokonce USA, a stejně nám je dávají za vzor jako úspěšné a schopné? A pokud jsme tehdy byli byly jeden stát nebo jsme úzce spolupracovali, je normální že někdo dělá kariéru v rámci tohoto společnenství.
Masaryk byl přece jenom zakladatelem republiky, v hrobě se může jen otáčet kvůli jejímu rozpadu. Navíc se pustil do šlechty a církve.
Ale tento článek o Radeckém považujme za zbytečný, lidem vadí jiné věci.
Je to spíš naopak. Radecký, ačkoliv byl zcela vyjímečný vojenský génius, v Napoleonkých válkách léta bojoval pod pro něho naprosto nedůstojnými a neschopnými veliteli, kteří ho služebně přeskočili, jen proto, že měli známosti. Ani nezbytné armádní reformy, které léta prosazoval neprošly. Místo toho byl odsunut na léta do nedůstojné pozice velitele Olomoucké pevnosti. To jsou jasná fakta. Až teď půjdu na trošku tenčí led. Dejme tomu, že by se Radecký narodil a cca 130 let později jako Němec v Německu. Pokud by měl na to žaludek a stal se nacistou a Hitler by mu svěřil velení wehrmachtu a nechal zcela na něm vedení války, tak minimálně Sovětský svaz se svými důležitými zdroji ropy by byl poražen. Další by bylo na řadě USA, kde tankové divize Radeckého by vyrazily na sever ze spřáteleného Mexika. USA by padlo do 2 let. A nakonec by byla na řadě Velká Británie, která zcela námořně obklíčena i ze západu by padla do roka. Pokud by měl Hitler vojevůdce Radeckého velikosti, mohl dobýt celý svět!
A dovedete si přestavit, co by se stalo, kdyby jej asimilovali Borgové?
Máte pravdu za Rakouska-Uherska jsme se měli mnohem lépe než dnes. Česko je natolik zchudlý stát, že mladým hrozí, že důchodový systém se za nějakých 20 – 30 let zcela zhroutí a nebude na důchody. Proto doporučuji, učte se anglicky, abyste mohli včas z tohodle postkomunistického bordelu utéct hodně daleko, nejlépe do Austrálie. Anebo se učte německy a utečte do nejbohatšího státu na světě Lichtenštenjska, který je tak nechutně bohatý, právě proto, že má monarchii. Zde vládne ekonomický génius Hans Adam II. z Lichtenštejna, který je stejný ekonomický génius, jako byl maršál Radecký vojenský génius. Připomínám jenom, že český národ je jako Lichtenštejnové stejnou obětí vlastních českých politiků – zločinců. Komunisty obdivovaný prezident Beneš svými dekrety ukradl značný majetek Lichtenštejnů na Moravě. Není divu, že při průměrné čisté mzdě v přepočtu 150 000,- Kč měsíčně, jezdí za prací do Lichtenštejnska jako gastarbeitři také Švýcaři, tak se za to nemusíte stydět. Další problém Českoslovenka byl, že byl zcela zkomunizovaný. V květnu 1949 tu bylo 2,3 miliónu komunistů, což znamená, že každý 7. Čechoslovák byl komunista. To bylo zřejmě dokonce mnohem více, než v zemí původu – Sovětském Svazu. Takže nějaké trestání komunistů je zcela mimo realitu, protože v tom jela velká část národa. Většina komunistů naštěstí vymřela, další vymírají, ale satisfakce za škody, které natropii a jejich pohrobci ještě tropí, se už asi nedočkáme.
Komunisté se pokusili o změnu systému. Možná ten jeden pokus nevyšel, ale i tak můžeme být hrdí na to, že jsme se alespoň pokusili o změnu, i když to nevyšlo (částečně proto, že z Ruska které mělo tradice ještě z Carského Ruska sem zatáhli příliš mnoho totality, to ale nebyla chyba komunistické ideologie, to byla jen historická náhoda). Dnešní systém také dělá škody, i když nejsou pro mnohé lidi tak viditelné, jednou se vrátí o to více. Vlastně už se vrací, protože vymíráme. Nemám předsudky vůči Rakousko-Uhersku, ale nemám je ani vůči komunistům. Vlastně je nemám ani k dnešnímu režimu, ale režim který máme dnes prostě potřebuje silnější kritiku abychom se vyvíjeli a hledali nové možnosti. Inspiraci lze hledat v minulosti. Proto nemám moc rád, když se v minulosti hledá to špatné a ignoruje to dobré. Myslím že je lepší to dělat naopak. Pokud jde o vymírání, tak myslím, že dnes už zase čekáme až vymřou komunistobijci, kteří brání tomu, aby se systém vyvíjel a zasekli se v ideologii devadesátých let. Paradoxně tvoří stejný problém, jaký kdysi měli komunisté – mají přednastavené dobro a zlo a řídí se tím přednastavením místo aby hodnotili realitu. Zároveň ale nevím, zda se lze spokojit s tím, že stále čekáme až někdo vymře. Zatím to ale vypadá že vymřeme všichni a nahradí nás přistěhovalci.
Radecký v této do ě je zbytečný. Masaryka nechte v klidu.
Komentáře jsou uzavřeny.