Celkem stranou zájmu médií i veřejnosti schválila Fialova vláda novou Národní bezpečnostní strategii, která vlastně inovuje stejné dokumenty z let 2003, 2013 a 2015. Její aktualizace je samozřejmě poplatná politice vládnoucí pětikoalice a českého kabinetu a jejich bezvýhradně probruselských a proamerických direktiv. Proto je ve strategii poprvé Rusko označováno jako přímá hrozba pro Českou republiku a pro mezinárodní řád. Jako by to bylo opsáno z vojenské strategie USA a NATO, které prostřednictvím Ukrajiny neustále podněcují válečný konflikt, a o to více přibližují Českou republiku jako členský stát Severoatlantické aliance střetu Ruska přímo s naší zemí. Přitom Česká republika je pro Ruskou federaci z vojenského a geopolitického hlediska naprosto nezajímavá. Ovšem v jednom šiku s členy NATO musíme v dokumentu konstatovat, že »Česká republika může být přímo ohrožena konfliktem a je nutná celospolečenská participace na společné obraně. Vláda se poprvé obrací na občanskou společnost a každého jednotlivce… Bez aktivního přičinění a zájmu obyvatel nelze bezpečnostní politiku úspěšně realizovat.«
Většina našich občanů, kteří nemají nejmenší zájem být účastni válečného konfliktu, tak musí přijmout nebezpečnou strategii vládní garnitury a její válečnickou rétoriku. Tu názorně reprezentuje ministr zahraničí Jan Lipavský, nedovzdělaný diplomat a aktivista papouškující názory politických špiček Washingtonu a Bruselu. »Musíme reagovat na zhoršené bezpečnostní prostředí. Období míru v Evropě skončilo. Česko musí být dobře připraveno i na krajní možnost, že se stane součástí ozbrojeného konfliktu,« řekl k dokumentu Pirát Lipavský. Ve strategii se uvádí, že Rusko za přirozenou oblast svého vlivu stále považuje také střední Evropu. Jaké existují konkrétní důkazy, že tomu tak je? Zato vliv USA prostřednictvím NATO na chod ekonomiky a strategii armád členských zemí Evropské unie je zcela zřejmý a nátlakový. »Rusko usiluje o udržení a rozšíření své sféry vlivu v Evropě i jinde ve světě politickým a ekonomickým nátlakem i informačním a vlivovým působením,« tvrdí se v dokumentu. Pokud bychom první slovo (Rusko) této věty nahradili slovem USA, byla by to skutečná realita. Zámořské velmoci stále leží v žaludku, co tak pregnantně řekla bývalá její ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, jak je prý nespravedlivé, že jedna země má tak obrovské množství surovin a nerostného bohatství… Ve světě již Spojené státy toho naloupily nepředstavitelné množství, ale s jídlem roste chuť.
Obyvatelé České republiky se mají na co »těšit«. Vládní politika podporuje přijetí Ukrajiny do NATO, ačkoliv vedení Ruské federace dává opakovaně najevo, že její vojenská neutralita je hlavní podmínkou pro urovnání konfliktu. Nyní již legislativní závazek dávat 2 % HDP na obranu nemusí být konečný a prý vnitřní dluh Armády ČR dosahuje 800 až 900 miliard korun. Ten by co nejdříve ráda smazala ministryně Jana Černochová. Argumentovat tím, že ČSR ve 30. letech vydávala na obranu polovinu svých výdajů, je scestné, protože naše země byla přímo ohrožena hitlerovským Německem, což se brzy potvrdilo.
A co takhle vnitřní dluh zdravotnictví, školství, vědy, dopravní infrastruktury ČR? Tady se žádná legislativní procentuální povinnost nechystá? Samozřejmě, že ne! V nové strategii je uvedena ještě hrozba Číny a prý naše nutnost navazovat spojenecké vztahy s Austrálií a Oceánií, protože v případě vojenského konfliktu bychom museli dostát spojeneckým závazkům. Skutečně neradostné vyhlídky…
Vladimír SLOBODZIAN