Ministerstvo vnitra v polovině listopadu oznámilo – ústy své mluvčí Kláry Dlubalové – chystanou kriminalizaci propalestinského pokřiku »From the River to the Sea, Palestine will be free«. Ten bude propříště splňovat znaky teroristické propagandy, přičemž české úřady se tak připojí k praxi kupříkladu německé spolkové země Bavorsko, která se rozhodla stíhat veřejnou proklamaci hesla jen několik dní předtím.
Ačkoliv ještě zkraje minulého měsíce označoval policejní prezident Martin Vondrášek kriminalizaci tohoto převážně na západních propalestinských protestech vyvolávaného pokřiku za pouhou eventualitu, netrvalo ani týden, než došlo k rozhodnutí na úrovni resortu pro vnitřní bezpečnostní záležitosti státu. Akce propalestinských aktivistů 5. 12., jež měla upozornit na široký rozměr tohoto sloganu a vyhranit se vůči jeho redukcionistickému výkladu státní mocí, byla navíc zakázána pražským magistrátem, přičemž v odůvodnění se nacházel právě argument, který nedávno zazněl z ministerstva vnitra.
Již zhruba dva měsíce přitom na území České republiky probíhají solidární demonstrace namířené jak vůči teroristickému útoku islamistické skupiny Hamás ze 7. října, tak proti snahám o legitimizaci genocidního vypořádávání se izraelského státu s palestinským obyvatelstvem v návaznosti na onen masakr; a to nejen na území Gazy ovládaném Hamásem, nýbrž i v lokalitě Západního břehu Jordánu, kterou Izrael v rozporu s mezinárodním právem okupuje. Právě četnost tuzemských demonstrací, která si nezadá s mítinky v Paříži či Berlíně, zaskočila politický i mediální mainstream vychýlený na silně proizraelskou stranu, což přináší do veřejného prostoru dlouho nevídanou míru morální paniky. Od účasti ministryně obrany Jany Černochové na protidemonstraci 15. října, až po skandalizaci marocké aktivistky kvůli »závadnému« nápisu 1972 Olympics (s údajným odkazem na útok skupiny Černé září vůči izraelské olympijské delegaci v Mnichově toho roku) na oděvu během nedávného pražského shromáždění, z něhož se později vyklubal široce sdílený popkulturní odkaz na postavu z dětského románu Roalda Dahla.
Tažení vůči propalestinským aktivistům se nevyhýbá ani západním zemím. V tuto chvíli již bývalá ministryně vnitra Spojeného království, konzervativní politička Suella Bravermanová, označila jejich shromáždění za »pochody nenávisti« a vylila si vztek na londýnskou policii vůči nedostatečným zásahům během nich. Právě Velkou Británií hýbe i další skandál, když Labouristická strana suspendovala svého poslance Andrewa McDonalda kvůli tomu, že na veřejném mítinku vyřkl slogan »From the river to the sea«. Právě toto slovní spojení se napříč Evropou, a nyní již ČR nevyjímaje, stává záminkou k politické perzekuci, stejně jako opovržení pronetanjahuovských a nekriticky proizraelských skupin, které zneklidňuje jeho fundament.
Balfourova deklarace z roku 1917 umožnila Židům vytvořit stát na území Palestiny dosud pod patronátem britského mandátu; skutečný průlom však znamenal až návrh Organizace spojených národů o téměř 30 let později, který počítal s dvoustátním rozdělením britské Palestiny na židovskou a arabskou část. Tento návrh však byl arabskými vůdci odmítnut, což následovalo masivním násilným palestinským exodem spáchaným Izraelci, který do dějin vstoupil pod názvem Nakba. Později založená Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) si pod vedením svého lídra Jásira Arafata vytkla za cíl vytvoření jednotného státu od řeky Jordán až ke Středozemnímu moři. Ačkoliv v průběhu dalších dekád byla OOP ochotna akceptovat dvojstátní řešení, pozdější zmaření mírového procesu oživilo radikální tezi o osvobození historického území Palestiny.
Jak ovšem pro server Al Džazíra upozornil Nimer Sultany, profesor práva na School of Oriental and African Studies, požadavek svobody se ve sloganu »Od řeky k moři« vyskytuje s odkazem na odstranění nadvlády jedné etnické skupiny nad druhou v rámci nyní existujících pořádků; maximou osvobození má tedy být rovnoprávné postavení veškerých skupin obyvatelstva na historickém území Palestiny, a sice bez nadvlády šovinismu, apartheidu a tmářských ambicí, které zakládají územní právo v 21. století na poučkách z náboženských písemností. Jak známo, v průvodních dokumentech k založení izraelské vládní strany Likud, jež se nyní nachází pod vedením premiéra Benjamina Netanjahua, můžeme číst o principu »Erec Jisra‘el«, tedy o biblickém právu izraelského národa na zemi izraelskou. V této souvislosti působí komicky, jestliže ti, kteří volají po osvobození území Palestiny »od řeky k moři«, jsou zváni příznivci Hamásu či náboženskými fundamentalisty. Pozadí jejich činnosti, které se odvolává nikoliv na vývoj po odsouzeníhodných událostech ze 7. října, nýbrž na celkovou dynamiku konfliktu, působí mnohem vstřícněji k ukončení krveprolití, ostudného apartheidu a neméně nechutného pokusu o etnickou čistku s poukazem na »božské« a »kmenové« právo, jimž se zaštiťuje izraelská vládnoucí vrstva.
České úřady se stíháním hesla »Od řeky k moři« připojují k honu na protišovinistické a moderní univerzalistické postoje, které představují hráz vůči vzestupu nesnášenlivosti, náboženského fundamentalismu a otevřeného rasismu v evropských zemích. Nakolik se represe setká s útlumem doposud silné činnosti propalestinského hnutí, však zůstává otevřenou otázkou.
Jan BODNÁR.