Pieta a pieta jenom z povinnosti není totéž

28

Ve čtvrtek 18. srpna se v areálu tzv. cikánského tábora uskutečnilo pietní shromáždění u příležitosti hromadného transportu do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Stalo se to před 79 lety. Tedy žádné kulaté výročí, to bude až za rok. O to víc tedy překvapila účast premiéra české vlády v doprovodu ministra kultury. Pány z ODS jsem zde viděl poprvé. Stafáž jim dělali ambasadoři Německa, Kanady a Izraele. Klidné, ospalé místo tak zažívalo úplné policejní manévry.

Ale k věci: Po vzniku protektorátu Čechy a Morava zde byl zřízen kárný tábor (8. 8. 1940 – 31. 12. 1941). Druhý byl v Letech u Písku. Novým rokem 1943 se výnosem o preventivním potírání zločinnosti změnil na tábor sběrný. Na dobu neomezenou měl izolovat asociály, tedy i cikány a zločince z povolání. Tedy všechny osoby provozující tzv. cikánský způsob života.

Od 2. srpna 1943 se podle výnosu o potírání cikánského neřádu tábor opět změnil. Podle vládního výnosu byl proveden soupis všech »cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu«. Bylo jich asi 6500. Třetina byla v krátké době deportována do lágrů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. V tomto období jím prošlo na 1400 mužů, žen a dětí, kteří zde žili v otřesných podmínkách. Žili namačkáni v přeplněných barácích a táborem se šířil břišní a skvrnitý tyfus. Zemřelo zde 207 osob. Na hřbitově v nedalekých Černovicích je pohřbeno 73 převážně dětí. Na hromadném pohřebišti Žalov, poblíž tábora, dalších 121. Zbytek, tedy ti, kteří zemřeli v nemocnicích, skončil na brněnském Ústředním hřbitově. Z lágru bylo propuštěno 262 osob. Několik desítek se pokusilo o útěk, úspěšní však byli pouze jednotlivci. Ke »konečnému řešení«, tedy likvidaci do KT Auschwitz-Birkenau, bylo odesláno 766 osob. Poté byl tábor likvidován a v září 1943 zanikl.

První pietní akt se zde uskutečnil 18. 3. 1973. Pak dlouho nic a až od roku 1995 Muzeum romské kultury v Brně spolu s obcí Hodonín začalo pořádat akty pravidelně. Dva roky poté byl nad hromadným hrobem na Žalově vztyčen železný kříž s romskými symboly a další rok pamětní deska na hřbitově v Černovicích. Oba o romských autorů. V roce 2009 se začalo s výkupem areálu a budováním památníku. Ten od roku 2018 spravuje Muzeum romské kultury Brno.

Na okraj: Areál jsem navštívil mnohokrát, a nikoli proto, abych honil politické body a popularitu, či se předváděl před médii. Politiků, co přišli jednou a pak už nikdy, jsem zažil celou řadu. Naopak, jezdím sem z úcty k obětem druhé světové války. Stejně tak i na mnohá jiná pietní místa. Romové mezi ně patřili také, ať už si o těch současných myslíme cokoli.

Tibor DÁVID