Petřín je pro mne místo odpočinku, nabití energie, inspirace a motivace. Místo, kde potkávám staré známé a navazuji nová přátelství. Vyslechnu názory druhých, rozebereme problémy okolo fotbalu, rodin a politiky. Dříve to byl hlavně fotbal. Dnes již ten náš oblíbený sport ustupuje vážným problémům politickým a ekonomickým.
Zajímalo by mne, kdy jste si naposled vyšlápli nahoru, na rozhlednu, pokochat se výhledem na tu naši matičku Prahu. Naši, na jak dlouho ještě?
A tak jsem se s přáteli ze zahraničí na tuto rozhlednu také vyšplhal. Těch, myslím, 299 schodů jsem již nevyběhl jako junák, ale povedlo se. Odměna stála za to. Potom přišlo na řadu bludiště. Přátelé se bavili. Mne však při tom napadaly myšlenky, které, nikdy před tím, mne zde nenapadaly. Zrcadla. Ano pokřivenázrcadla! Tak nevím, zda ta naše vláda nekoná důležitá jednání právě zde. Ta rozhodnutí by tomu určitě odpovídala.
Trošku se nám rozjel ten covid, koukneme se do křivého zrcadla. Ano, nasadíme roušky. Byznys je byznys. Stejně tak ty vakcíny. Nikdo sice neví, co v nich je, ale za těch pár miliard… no, nekup to. A co tak lockdown? Jasně, šoupneme jej tam také.
Vojenský konflikt na Ukrajině? Zrcadlo říká, že jsme ve válečné situaci. Šup tam se zbraněmi. Že logika říká, že to není náš problém a ve válce nejsme? Zrcadlo má vždycky pravdu.
Že je logické, když jsme druhým největším výrobcem elektřiny, že budeme našim lidem dodávat za výrobní ceny s nějakou přidanou hodnotou? Zrcadlo nám říká, že všechno musí jít na burzu, kam to levně dodáme a zpětně draze vykoupíme. Přece na to máme. ČEZ krásně bohatne, ještě jim chudáčkům na to půjčíme, tedy nevím na co, ale půjčíme, spíše darujeme. A hlavně EU to chce. A Německu musíme ochránit ekonomiku. Že to na Slovensku funguje jinak a výhodně pro národ a v Maďarsku také? To je proruská propaganda, zatracení proruští trollové, říká naše zrcadlo.
Že je logické nakupovat ropu a plyn přímo od pramene? A jenom za pár kaček? Ne, ne, ne, křičí zrcadlo. Musíme to Rusko nechat vykrvácet. A tak tu ruskou ropu a plyn kupujeme přes burzu za mnohonásobky. Že nás to ničí ekonomicky, že obyčejní lidé brzy nebudou mít ani na chléb vezdejší? Při vládních a poslaneckých platech není vidět tam dolů.
Sliby se slibují, blázni se radují. Staré přísloví. Ale stále platné. Pan Fiala a jeho vládní pobočníci nám přece nelžou, ale jen si tak lehce vymýšlejí. Máme prý dostatek plynu. Neříkají kde a kolik. Ono by se pak mohlo přijít na to, že žádné zásoby nemáme. Že máme zásobníky? Kde, pěkně prosím? Stát nevlastní žádný a majitelé nám mohou něco slíbit a pak nesplnit, to naše pány vládce nezajímá. Že si mohou hrát s cenami, jako kočka s koťaty, také jim nějak uniká. Ale spíše neuniká, ale při jejich platech je jim to fuk. Oni si ty svetry přeci kupovat nemusí. Mají na to, zaplatit si v zimě vyšší teploty. A lidem budou prý posílat kontroly. Tedy, nevím, kolik to bude stát státi. Bude totiž potřeba, aby soudce vydal povolení k domovní prohlídce na každého občana zvlášť.
Naše vláda, potažmo servilní sdělovací prostředky, nám stále dávají jen možnosti, jak můžeme, tedy spíše musíme šetřit. Tedy jediná možnost. Ale, jako čert kříže, se vyhýbají tomu, co by měla vláda dělat podle doporučení opravdových odborníků, tedy ne zbytečných politiků. A to je nakupovat plyn a ropu přímo od Ruska, a co se týká elektřiny, dodávat na burzu pouze přebytky. Takové hloupé výmluvy, že menšinoví vlastníci ČEZu se budou soudit, je nesmysl, neboť vláda jim může naložit daň, například 50 procent, z rozdílu mezi vyrobeným produktem a ziskem. A problémy Německa jsou problémy Německa. Je to česká vláda, tak ji musí zajímat český lid. Možná má pan Fiala spadeno na post šéfa 17. spolkové země Německa, kdo ví… Již nyní se někteří politici stydí za název Česká republika a snaží se nám vnutit název Česko, Čechie atd. Asi si tu spolkovou zemi již tak představují.
A tak se ptám. Máme povinnost strpět takovou nekompetentní vládu? Není čas na to, aby byla »odejita«?
Jan HÁJEK
41 komentáře
Ve vesnici Vagaj u Tumeně🇷🇺, čekal na nádraží muž na vlak. Ale čekal v noci a byl tam sám..skoro. S ním tři puberťačky, Brutálně ho zmlátili, odtáhli na záchod a tam ho znásilnili. Dle všeho klacky, celého ho rozrhaly..přežil..duchovnye skrepy…
Ve vesnici Vagaj u Tumeně🇷🇺, čekal na nádraží muž na vlak. Ale čekal v noci a byl tam sám..skoro. S ním tři puberťačky, Brutálně ho zmlátili, odtáhli na záchod a tam ho znásilnili. Dle všeho klacky, celého ho rozrhaly..přežil..duchovnye skrepy…
SOUTEŽ
konec hlasovani v 20.00 hod
Kdo je větší kokot a provokater?
1. Pat
2. Fronda
3. Rudy vitr
4. Svaty vaclav
5. Nekdo dalsi
SOUTEŽ
konec hlasovani v 20.00 hod
Kdo je větší kokot a provokater?
1. Pat
2. Fronda
3. Rudy vitr
4. Svaty vaclav
5. Nekdo dalsi
Soudruhu sám jseš……a ……. zůstaneš.
Oni jsou ve smyslu “kohouta”
A “puitík” ve smyslu MAXI Kokotisko-nepříjemný nebo necharakterní člověk
Stali jsme se naprosto závislou kolonií Západu, to vysvětluje vše a od toho se vše odvíjí.
RVHP a Varšavská smlouva nesouhlasi
RVHP a Varšavská smlouva byly naprostý čajíček proti EU a NATO. To je teprve diktát.
Bayraktar – Bratři Bayraktarové: Rusům drony neprodáme, ani kdyby nám nabídli víc peněz než Ukrajinci
Dva z bratrů Bayraktarových Haluk a Selčuk, jejichž firma Baykar vyvíjí bezpilotní letouny a podpořila napadenou Ukrajinu bezplatným dodáním svých letadel, poskytli ukrajinské odnoži BBC exkluzivní rozhovor. V něm vyloučili, že by Rusku prodali drony, i kdyby jim nabídli víc peněz než Ukrajinci. Za podporou Ukrajiny podle nich nestojí jen finanční zájmy.
Podle Haluka, který firmu vede jako výkonný ředitel, začala firma Baykar s Ukrajinou spolupracovat už po ruské anexi poloostrova Krym v roce 2014.
„Systémy Bayraktar se na Ukrajině používají od roku 2018,“ říká Kaluk s tím, že Turecko s Ukrajinou sjednalo řadu důležitých projektů v obranném průmyslu. Specialisté z Baykaru pak na Ukrajině cvičili vojáky v používání jejich dronů Bayraktar TB2
Při nedávném ruském útoku zahynul důstojník ukrajinské armády, s nímž se bratři osobně znali, a zúčastnili se pak jeho pohřbu. Bayraktarovi chtějí pomoci jeho rodině.
Jak ale upozorňuje ukrajinská BBC, část společnosti bratry kritizuje za to, že svou podporou Ukrajiny jen zastírají komerční zájmy. Haluk je zcela nevylučuje, ale připomíná množství prostředků vynaložených na podporu Ukrajiny.
„Když začala válka, poslali jsme deset humanitárních dodávek,“ vzpomíná Haluk.
„Potravinovou pomoc, dětskou výživu, hygienické potřeby. S Ukrajinou máme úzké vazby. Sdílíme bolest Ukrajinců a oceňujeme, jak se hrdinsky brání.“
Spolupráce s Ukrajinci je pro ně každopádně výhodná, protože firma Baykar od začátku ruské invaze zaznamenala zvýšený zájem o své drony. I prodej samotný se zvýšil.
Rusům nic, říkají
Nabízí se otázka, jakou reakci tím u Rusů vzbudili. „Je škoda, že v ruských médiích vidíme takovou pomlouvačnou kampaň, protože naše systémy ničí jejich protivzdušnou obranu a obrněná vozidla,“ tvrdí, ale dodává, že Baykar drony jen vyrábí a jejich použití už záleží na kupcích.
„A pokud vám Moskva nabídne větší množství peněz, prodáte jim drony také?“ zeptali se ukrajinští novináři tureckých podnikatelů. „Peníze pro nás nejsou prioritou,“ podotkl na to poněkud skromně Haluk.
„Peníze a materiální zdroje nikdy nebyly cílem našeho podnikání. Naše přátelství s Ukrajinou trvá už mnoho let. Proto bez ohledu na to, kolik peněz nám nabídnou, jim je (Rusům) nikdy neprodáme, o tom není řeč,“ zdůraznil.
Turecká firma Baykar bude vyrábět drony na Ukrajině
Evropa
Novináři se také snažili dopídit, kdo přesně rozhoduje o dodání dronů do jakých zemí – zda sama firma Baykar, nebo Turecko. Ačkoli podle Kaluka na tom mají slovo obě, ukrajinská BBC naznačuje, že nakonec platí verdikt Ankary.
Země bere v potaz vlastní zahraničněpolitické zájmy a v poslední době Turecko začalo Ukrajinu otevřeně podporovat. Prezident Erdogan v půlce srpna navštívil Kyjev.
Selčuk, který se v rozhovoru tak často nevyjadřoval, drony Baykaru označil za nejlepší na světě. I když přiznal, že nezná specifikace íránských dronů Shahed 129, o které mají Rusové zájem a které by mohli nasadit v konfliktu na Ukrajině, nebojí se, že by bayraktary předčily.
Obětovali jsme tomu celý život
V rozhovoru bratři mluvili i o blízkých vazbách s tureckým prezidentem, jehož dceru si Selčuk vzal v roce 2016. Firma za to schytala kritiku, že z rodinné vazby na Erdogana nespravedlivě těží. Takovou výtku Selčuk odmítá.
„Začali jsme drony vyrábět v roce 2000 a v jistém smyslu můj otec, bratr, matka a já jsme tomu obětovali celý svůj život,“ tvrdí. Podle něj jsou obvinění z nepotismu nesmysl, protože v době svatby se už vlajkové drony firmy těšily velké popularitě.
Oba bratři vystudovali univerzity s technickým zaměřením ve Spojených státech a poté se vrátili do Turecka, aby podle svých slov „rozvíjeli technologickou zdatnost své země”
Baykar, jehož drony na Ukrajině vstoupily do lidového folkloru a zpívají se o nich písně, toho jistě docílil.
Podle červnových statistik od začátku ruské invaze Ukrajina dostala nebo nakoupila 50 dronů Bayraktar TB2 a chystá se přenesení jejich výroby na Ukrajinu.
Baykar své bezpilotní letouny dodával například Libyi – konkrétně Vládě národní jednoty (podporované OSN), Ázerbájdžánu v konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach nebo Etiopii. Přesné počty dodaných dronů nejsou známy.
Nevím co a jestli řekli nějací bratři, ale nevidím důvod, proč by Rusové měli chtít nakupovat zrovna tyto drony, které navíc rozhodně nepatří k nejlepším a Rusko je úspěšně likviduje ve velkém.
Turecké útočné drony Bayraktar TB2 byly na počátku války jedním ze symbolů úspěšné obrany Ukrajiny proti ruskému vpádu. Rusům se však nyní daří tyto drony rušit, nejsou totiž autonomní.
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-ustup-bayraktaru-ze-slavy-dari-se-je-rusit-40403862
Rusko používá své vlastní drony a konec konců není moc chytré používat v armádě techniku, kterou vyrábí jiné země, nebo se dokonce na takové technice stát závislým. K tomu už jsme dnes odsouzeni my a tomu také odpovídá naše schopnost bránit se, ale rozhodně se to netýká Ruska.
Nejvíc antikomunistů je v USA, kde socialismus nezažili, ale zato tam snadno podléhají propagandě.
trpaSSlík putler verbuje … – https://www.tydenikhrot.cz/clanek/zoufaly-putin-rusko-zacalo-verbovat-kriminalniky
Trpaslík Hnědenskij prostě lidi do války nažene násilím. I když, jako dosazená loutka, k tomu nemá žádný mandát.
Tato nejlepší ukrajinská vláda musí skončit. Pořád ještě je tu víc Čechů, než Ukrajinců.
SSoudruzi,nechcete WC ? i s obsahem ? – Ahttps://prazska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/9781-tento-haj-l-je-na-prodej-vytezek-z-aukce-sochy-putina-pujde-na-bojovy-dron.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=796251&dop_source_zone_name=
NERVOZNÍ KREML – Kreml není po invazi na Ukrajinu tak sebejistý, že jej sankce nezasáhnou, jak se snaží navenek tvářit. Nyní totiž nervózně hledá nové zákazníky pro ropu nechtěnou v Evropě. Několika asijským zemím nabídla dlouhodobé smlouvy s třicetiprocentní slevou. O ruské nabídce informovala agentura Bloomberg s odvoláním na anonymního úředníka. Podle zdroje agentury je cílem zabránit případnému zavedení cenového stropu na ruskou ropu.
Nákupy ruské ropy již zastavily USA, Kanada i Velká Británie. V souladu s šestým balíčkem sankcí se do šesti měsíců vzdají ruské ropy i státy Evropská unie. A to bude pro Rusko rána nejsilnějšího kalibru.
Pro pořádek připomeňme, že z embarga z šestého balíku sankcí bude dočasně vyřazena přeprava ropy ropovodem Družba zásobujícím Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Česká republika bude na rozdíl od ostatních zemí moci také až do prosince příštího roku dovážet produkty z ruské ropy z rafinerií v jiných zemích EU.
Rusové tedy aktuálně hledají nové odběratele paliva, kteří by nahradili evropské zákazníky. Zatím nebylo zveřejněno, komu by Rusko mohlo nabídnout zmíněné slevy. Již dříve však indonéský ministr cestovního ruchu na Instagramu napsal o korespondenci z Ruska, které nabízelo Jakartě dodávky ropy za cenu o 30 procent nižší než na mezinárodním trhu.
Lze také odhadnout, že na seznamu je i Indie, která v posledních měsících zvýšila dovoz ruské ropy padesátinásobně, takže již nyní tvoří 10 procent všech zahraničních nákupů černého zlata pro subkontinent. Nabídku pravděpodobně obdržel i největší světový dovozce ropy, Čína.
Další adresáty stojí za to hledat mezi zeměmi s nedostatkem peněz, které neodsoudily ruskou agresi proti Ukrajině a nepřipojily se k sankcím.
Koncem června západní agentury napsaly, že země G7 by mohly zavést cenový strop na ruskou ropu a plyn, čímž by se snížily příjmy, z nichž Kreml financuje svou válečnou mašinérii na Ukrajině.
Kdo byl dosud (a po desetiletí) největším odběratelem ruské ropy?
Podle zprávy společnosti BP za posledních 71 let Rusko prodalo loni do zahraničí 263,6 milionu tun ropy. Více než polovinu nakoupila Evropa (138,7 milionu tun), Čína 79,6 milionu tun a USA 9,9 milionu tun.
Pokud jde o ropné produkty, Rusko vyvezlo 140,7 milionu tun, z čehož více než polovinu nakoupili evropští zákazníci: 75,9 milionu tun. Američané nakoupili 22,6 milionu tun.
Za předpokladu ztráty trhů Evropské unie, Spojeného království a USA budou muset ruské společnosti najít nové odběratele pro nejméně 150 milionů tun ropy a 100 milionů tun ropných produktů. A to se stane rychle.
Může Asie absorbovat takové množství paliva? V neprospěch Ruska hovoří strategie, které již klíčové země v regionu zavedly s cílem snížit spotřebu fosilních paliv.
ruSSká ,,hrdost” https://twitter.com/BarboraKuzelov1/status/1561839599223451648?=&sznclid=e83c277273da40639905223164c1b6e1
Uvidíme 3. 9., jestli se Češi už nabažili toho masochismu, nebo ještě potřebují naložit.
Projekt lehké letadlové lodi Varan s kapacitou 20 letadel je velkolepý. Měla by mít výtlak 45 tisíc tun a mimo jiné elektromagnetický katapult.
Pro ilustraci, jak nereálné to je – jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov nemá vůbec žádný katapult. Američanům, kteří používají katapulty již od druhé světové války, trvalo mnoho let…
co jim trvalo mnoho let ?
Projekt lehké letadlové lodi Varan s kapacitou 20 letadel je velkolepý. Měla by mít výtlak 45 tisíc tun a mimo jiné elektromagnetický katapult.
Pro ilustraci, jak nereálné to je – jediná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov nemá vůbec žádný katapult. Američanům, kteří používají katapulty již od druhé světové války, trvalo mnoho let…
MINIPUTLER inzeruje – Putin inzeruje zbraně:
Ruský zbrojní průmysl si donedávna držel na světovém trhu druhý největší podíl, hned po americkém. Ztráta prestiže kvůli selhávání na Ukrajině, chybějící klíčové západní komponenty a v neposlední řadě destrukce dosavadního poměru mezi státními zakázkami a exportem však mohou situaci drasticky změnit. Patrně proto vystoupil Putin 15. srpna s projevem, podle nějž je Rusko „připraveno nabídnout spojencům zbraně“. Na samotných státních zakázkách ruské zbrojařské podniky kvůli regulovaným cenám a vysoké míře korupce ve státním aparátu vydělávají jen nepatrně.
Válka proti Ukrajině nepřinesla jen selhání „geniálního“ plánu „bleskové speciální vojenské operace“, nadiktovaného armádě kremelskými politickými špičkami. Znamenala také názornou ukázku selhávání ruských zbraňových systémů, do té doby vydávaných za světovou špičku. Systémy protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu (Pancir-S1, Buk-M3 a další) i systémy elektronického boje si neumějí dobře poradit s bezpilotními prostředky („drony“), ačkoliv výrobci před zákazníky právě tuto schopnost odpřisáhli.
Systémy dlouhého dosahu S-300 a S-400 měly být schopny zajistit protiraketovou obranu, ale vůči naváděným střelám systému HIMARS s doletem 80 km zůstaly prakticky bezmocné. Ruské systémy protivzdušné obrany vybavené sledovacími radary se stávají snadnou kořistí ukrajinských letců na starých sovětských typech, které schopnosti americké antiradiační střely AGM-88 HARM zavedené v roce 1985 dokážou využít jen v malé míře.
Většina analytiků předpokládala, že se Rusko dávno vyrovnalo s posledními inovacemi v oblasti protitankových zbraní, které Západ zavedl ještě v osmdesátých letech minulého století, a našlo na ně účinnou odpověď. Ukázalo se však, že ani novější verze nejmodernějších operačně nasazených tanků T-80 a T-90 nejsou odolné vůči dnes již nijak zvlášť výkonným tandemovým kumulativním hlavicím ukrajinských střel Stugna či v březnu dodaných francouzských MILAN 2T. Natož proti kumulativní náloži zasahující během přeletu méně odolný strop korby vozidla, jako to dělají britské pancéřovky NLAW či americké řízené střely Javelin.
Nevhodná konstrukce nabíjecího automatu tanku způsobuje časté výbuchy munice po zásahu a zabití osádky. Zůstává konstantním rysem všech ruských tanků až po typ T-14 Armata, který ovšem na Ukrajině nasazen nebyl, že se jeho výroba neustále opožďuje. A je vlastně otázkou, zda vůbec někdy bude skutečně zralý do služby.
Ostudný výkon na Ukrajině spolu s mezinárodními sankcemi nepochybně již zasahují export ruských bojových letounů. Ačkoliv například elitní indičtí piloti na moderních ruských letounech ve cvičných soubojích často porážejí západní protějšky, samotné ruské letectvo si na Ukrajině proti početně velmi slabému soupeři na sovětských typech z osmdesátých let uřízlo neuvěřitelnou ostudu.
Ani sebemodernější letoun pak nedokáže dobře plnit úkoly, pokud pro něj průmysl kvůli embargu nevyrobí přesně naváděnou munici. Při bombardování „hloupými bombami“ z nízkých výšek se mnoho novějších ruských letounů stalo kořistí relativně primitivních pozemních přenosných protiletadlových systémů, včetně zastaralých sovětských typů.
Moderní ruské bitevní vrtulníky Kamov Ka-52 Aligator, které jsou na rozdíl od staré typové řady Mi-24/35 vybavené účinnými senzory, za letu trápí vážný problém s vibracemi, což ohrožuje spolehlivost stroje i přesnost palby a nutí osádky létat pouze s omezeným nákladem výzbroje. K uživatelům typu zavedeného v roce 2011 patří egyptské vojskové letectvo a čínské vojenské námořnictvo, které si tento vrtulník objednalo teprve na podzim roku 2021. Po zkušenostech z ukrajinského bojiště je ale velmi nepravděpodobné, že by si aligatory ve zmíněném stavu chtěl pořídit nějaký další zahraniční zákazník.
Hlavní chloubou ruské armády je ovšem tradičně dělostřelecké a raketové vojsko. Vysoký počet extrémně nepřesných zásahů „přesnou“ raketovou municí, vysoký podíl selhání naváděné munice (podle některých zdrojů až 60 %) a mizerná bilance střetů ruských raketometů a dělostřeleckých systémů s několika málo ukrajinskými moderními houfnicemi či systémy HIMARS a MLRS ovšem slibují i problémy s exportem ruských raket a dělostřeleckého vybavení.
Pozorovatelé uvádějí, že zbraně tradiční ruské ráže 122 mm, jejichž výkon je ve srovnání s Ukrajině nově dodávanými zbraněmi standardů NATO zjevně nedostatečný, jsou postupně předávány satelitním armádám donbaských „republik“, zatímco pravidelná ruská armáda si ponechává jen novější houfnice ráže 152 mm. Ani ty však ve srovnání s moderními západními systémy nedisponují dostatečnými bojovými parametry. Počínaje mizernou přesností a konče zastaralým systémem zásobování municí, tyto zbraně odrazují budoucí kupce – s výjimkou malého počtu těch, kteří si nemohou dovolit nakupovat jinde než v Rusku.
Čipy? Nemáme, zeptejte se příští týden!
Sovětský svaz prohrál studenou válku mimo jiné i proto, že kybernetiku hned krátce po jejím zrodu označil v roce 1948 z ideologických důvodů za „pseudovědu imperialistických reakcionářů“. Došlo k tomu v době, kdy Britové stavěli první počítač druhé generace využívající místo elektronek tranzistory. O něco později, v roce 1958, firma Texas Instruments vyrobila první počítačový čip.
Opožděná a jen formální rehabilitace disciplíny sovětské kybernetiky zklamala, a navíc byla ukončena hned s politickým pádem Nikity Chruščova na počátku šedesátých let. Nevhodně teoreticky vybaveným Sovětům se pak už nikdy nepovedlo dohnat náskok v poddisciplíně kybernetiky, computer science, ani v digitální mikroelektronice, jejž Američané získali během programu Apollo a který později dále rozvíjeli.
Jednou z klíčových motivací řídicích kruhů služby FSB v čele s Jurijem Andropovem, který počátkem osmdesátých let osobně vybral Michaila Gorbačova jako budoucí hlavu státu, bylo dorovnání technologického náskoku Západu. Ke zrušení západní technologické blokády v podobě režimu COCOM ovšem bylo třeba provést v SSSR zásadní demokratizační změny.
Jak víme, během Gorbačovových snah o reformu se sovětský komunismus zhroutil a technologická blokáda byla následně zrušena. Avšak ani třicet let bezprostředních kontaktů se západními technologiemi nevyvolalo žádný rozkvět ruského elektronického průmyslu. Naopak, závislost na dovážených komponentech je v ruském strojírenství takřka univerzální, počínaje CNC stroji, na nichž se vyrábí, a konče klíčovými součástkami kompletovaných výrobků. A pro zbrojařský průmysl to platí jakbysmet.
Toto odvětví zaměstnává zhruba 3 miliony pracovníků čili 20 % veškeré pracovní síly v ruském výrobním sektoru. (Pro srovnání: Všechna odvětví českého průmyslu dohromady zaměstnávají necelých 1,5 milionu lidí.) Krizová léta jelcinovské „transformace“ přežily zbrojovky hlavně díky exportu. Domácí objednávky začaly hrát významnější roli teprve v prvním desetiletí 21. století a prudce nabraly na významu až po válce proti Gruzii v roce 2008.
Počátečními prioritami byly kromě strategických raketových sil a námořnictva především modernizace frontových bombardovacích letounů Su-24, výroba stíhaček Su-35 a nových polních systémů řízení a velení. Vše zmíněné vyžadovalo obrovské množství elektronických součástek. A ve všech případech sehrály klíčovou roli dovozové západní komponenty, jejichž analogy Rusko samo nevyrábělo, nebo by ani vyrobit nedokázalo.
I další modernizační programy, včetně pozemních vojsk s „novými“ tanky T-72B3, doplňujícími nečetné opravdu nové T-90, však vyžadovaly zahraniční součástky – v případě zmíněných tanků pokročilé francouzské termovizory.
Můžeme tudíž shrnout, že modernizace ruské armády, motivovaná západním technologickým náskokem a akcelerovaná po napadení Gruzie, zahrnuje buď výrobu modernějších zbraní a munice, které však vyžadují pro naváděcí systémy, senzory nebo systémy řízení elektronické komponenty ze Západu – nebo dodatečné vybavování zděděné sovětské bojové techniky týmž, opět se západními součástkami. Nahraditelnost čínskými výrobky je přitom podle dosavadních zkušeností nízká.
Rusko tedy ani třicet let po pádu SSSR nedohnalo technologické zaostávání za Západem. Naopak, v ekonomice ještě výrazněji rostl význam těžařských odvětví s minimální mírou zpracování produktu a úměrně tomu se propadala váha výrobního sektoru.
Iluze, že se věc má jinak, začala být zřejmá v okamžiku, kdy Putin novým napadením Ukrajiny definitivně překročil Rubikon a otevřel cestu k nějaké formě návratu režimu západní technologické blokády COCOM.
Kromě toho, že ruské zbraně získávají kvůli válce proti Ukrajině obecně mnohem horší pověst, se jejich výrobci navíc budou potýkat s neschopností nahradit dovozové elektronické komponenty, bez nichž moderní zbraně a munici vyrábět nelze.
Mohou sice potíže „řešit“ podobně jako automobilka Lada, tedy přechodem na výrobu drasticky zjednodušených modelů bez importovaných součástek – ale zaplatí za to výrazným poklesem užitných vlastností výrobku a o to silnější propadem zájmu zahraničních odběratelů.
Nechci slevu zadarmo!
Dodávky zbraní a dalšího vojenského vybavení ruskému státu jsou pro průmysl nesmírně důležité z hlediska využití výrobních kapacit, ale z hlediska zisku již méně. Nasmlouvané ceny zahrnují minimální marže, které ještě klesají v důsledku masivní korupce v rozhodovacím aparátu, jenž podle průzkumů v průměru pohltí na „všimném“ až 20 % ceny zakázky.
Rusko vyváží zbraně celkem do 60 zemí světa. Nejpopulárnějšími ruskými zbraněmi jsou stíhačky MiG a Suchoj, systémy protivzdušné obrany, vrtulníky a obrněná technika. Největší podíl exportované produkce, až 40 %, nalezneme u výrobců letecké techniky. Ta zároveň tvoří i kolem 60 % veškerého ruského exportu zbraní.
Exportéři výrazně profitují, protože zahraničním zákazníkům mohou nabízet zboží za vyšší ceny než ruskému státu. Není tedy divu, že mezi lety 2009 a 2018 export zbraní vzrostl o 17 %. Modernizující Čínu během druhé dekády 21. století v postavení největšího kupce ruské výzbroje (co do objemu) předstihl Vietnam, který ale zároveň začal přehodnocovat vztahy se Spojenými státy. Podobně i dlouhodobě největší kupec co do peněžní hodnoty výzbroje, Indie, není nezbytně odkázán na ruské zboží. Jestliže Peking ve vztahu k Moskvě nemá mnoho alternativ, Hanoj i Nové Dillí jsou na tom výrazně lépe a mohou se ve světle posledních událostí začít ohlížet jinde.
Přes řadu nepopiratelných úspěchů ruský zbrojní průmysl už před válkou trápila také řada problémů. Jedním z nich je vysoká zadluženost, kterou pomáhal řešit právě vysoký podíl výnosného exportu.
Dalším je nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a inflace. Z hlediska reálných směnných kurzů posledně zmíněná proměnná přinese další masivní zdražení i těch zahraničních vstupů, jichž se žádné sankce netýkají, a přiměřený pokles přidané hodnoty.
Státní zakázky pro zbrojovky kvůli válce určitě porostou, ale výpadek příjmů vyvolaný narušením exportu tím u podniků dlouho balancujících na hraně výrobní kapacity napraven nebude. Povážlivá ekonomická situace řady ruských výrobců zbraní a vojenské techniky je může v kombinaci s výpadky exportu přivést až na pokraj bankrotu.
Kreml má jistě v ruce všelijaké nástroje k tomu, aby nejhorší dopady války na zbrojovky odvrátil, nebo přinejmenším odložil. Otázka zní, zda mu všechny dostupné páky budou stačit v rozbíhající se těžké ekonomické krizi, kterou na sebe nezvladatelnou touhou po imperiální expanzi přivolal.
Litevci se pod nedemokratickým režimem nemohou svobodně vyjádřit. Tento režim se otevřeně hlásí k diktatuře 30. let, která také masivně pošlapávala lidská práva. I Litva bude zase jednou sovětská.
Taky nějaká “temešvára”?
Lolo bolsevicky, s tebou je skoda ztracet cas
Co to tady meleš ti demokratickéj hadr…..
Co je špatného na ruském levném plynu?
1. Neexistuje.
2. Dodávky ruského plynu se ukázaly jako extrémně nespolehlivé.
Závěr: Zastavte je co nejdříve!
Příště něco se sobama? Jak Stalin podporoval národy a kultury.
Filipe, kdy zahodil tvůj tatík rudou legitimaci?
2 0 0 5
8. 4. 2005
Hnus tu je
Reakce na Lidi v tomto státě, kterým není jedno, v jakém “hnusu” žijí”
Korupce na každém kroku veřejné správy, včetně soudců, státních zástupců a policistů. Arogance volených zástupců veřejné správy. Přebujelé, neustále přibývající, neefektivní, úřady. Hloupost a nezodpovědnost politiků. Špína a nepořádek za každým rohem. Hromady odpadků i podél silnic, které nikdo neuklízí. Zničené komunikace, zničené budovy. Nedůstojné stáří v přeplněných ubytovnách nazývaných “Domovy důchodců” (pokud mají štěstí anebo dost peněz aby se tam dostali). A nakonec i smutné umírání někde za plentou na chodbě v ústavech nazývaných “Nemocnice”, píše Alfred Eckhardt:
80% národa bez minimálních finančních rezerv – od výplaty k výplatě, od jedné sociální dávky k druhé, od důchodu k důchodu. S perspektivou že každou chvíli někdo další vymyslí jak jim i z toho mála dál uškubnout.
Tomu všemu nelze říci “hnus”?
Můžeme si za to z velké části sami, možná že se z toho i časem dostaneme. Ale tomu skutečně nemůžete rozumět, když to denně neprožíváte.
Osobně plně chápu každou snahu o změnu takového stavu. I neefektivní, i zmanipulovanou, i namířenou špatným směrem. Chápal bych i terorismus (i když s ním nesouhlasím).
P.S. Nejsem škarohlíd a řadím se spíš k těm 20%, ale žiji zde a dívám se kolem sebe a (bohužel) myslím. (Aspoň si to myslím :-))) . Vím taky že mnohde je i hůř. A Vás si za Váš web vážím.
Komentáře jsou uzavřeny.