Komentář Čestmíra Kubáta: Předem prohraná válka a tři stupně IQ

Velmi inteligetní lidé od počátku věděli, že americká proxy válka proti Rusku prostřednictvím Ukrajiny je předem prohraná proto, že Rusku jde o život a že válka je střetem potenciálů válčících stran. Jenže ukrajinský válečný potenciál je několikanásobně menší než ruský skoro ve všech ukazatelích a kvalitativně zaostává nejen v raketových zbraních, letectvu, vzdušné obraně, logistice, ve schopnosti rychle se učit a zavádět novinky ve zbraních i taktice, ale Ukrajina, na rozdíl od Ruska, zejména nemá jaderné zbraně.

Průměrně inteligentní lidé to věděli od ukrajinské porážky u Mariupolu, Arťomovska (dříve Bachmutu) a Avdějevky, kde již Rusové natrvalo převzali strategickou iniciativu, kterou jen posílil z vojenského hlediska hloupý ukrajinský vpád do ruské Kurské oblasti.

NATO, Evropská unie a česká vláda to však jako americky disciplinované, a tím i momentálně zaostalé, nechápou dodnes, i když samy Spojené státy jsou díky Donaldu Trumpovi už někde úplně jinde.

Hrozba světové války. Ani Spojené státy a jejich spojenci v NATO nedokážou Ukrajině poskytnout rozhodující vojenskou pomoc, a je pro ně objektivně zcela nepřijatelná možnost vyvolání jaderného konfliktu a světové války. Na jednu stranu se v USA radovali, jak lacino a bez vlastních ztrát na lidech oslabují Rusko (M. Pence), ale z druhé strany se vyhýbají přímému střetu armád NATO s ruskou armádou a zmenšují dolet Ukrajině dodávaných raket, protože za ním už na Ruském území leží vojensko-strategické cíle, jejichž napadení by Rusko mohlo podle své jaderné doktríny pokládat za důvod k nasazení atomových zbraní.

Slepá ulička politiky USA. Teprve po vstupu Ruska do války na straně Luhanské i Doněcké lidové republiky v únoru 2022 si prezident Biden a jeho nejbližší okolí uvědomili, že kamkoliv se válka ubere, bude to pro Spojené státy vždy špatným směrem. Vítězství Ruska ve válce pro ně bylo nepřijatelné od samého počátku. Ani o něm neuvažovali, dokonce si nejprve mysleli, že se Rusko zhroutí už pod smrští sankcí. Jenže to se nestalo a pak si uvědomili i to, co měli vědět od počátku – totiž, že pokud by Rusko prohrávalo, sáhlo by k jaderným zbraním, a to by bylo ještě horší.

Vnitřní boj o moc v USA způsobil, že tu hroznou chybu vedoucí k bezvýchodnosti z válečné situace Joe Biden ani nemohl otevřeně přiznat, aby se sám nevyřadil z dalšího boje o Bílý dům, protože, jak již dlouho tvrdí Donald Trump, za válku na Ukrajině může Joe Biden, a hlavně Zelenskyj, a že pokud by byl prezidentem on, nikdy by k ní nedošlo. Mimochodem, všimněme si, že důvod války na Ukrajině prezident Trump se svou kovbojskou přímočarostí nespojuje s ruskou agresí tak, jako poťouchlá česká vláda.

Američané snad už konečně pochopili po dlouhých letech nejen to, že nikdy nebyli jedinou supervelmocí, a když, tak jen zdánlivě, ale i to, že proxy válkou s Ruskem prostřednictvím Ukrajiny ničeho nedosáhnou. Po malém zaváhání jim jako »jediné supervelmoci« k prozření v mezinárodně politických reáliích pomohla pouhá zkouška »Orešnika« s hlavicí bez jakékoliv nálože, natož atomové.

Pro USA není tak důležité, aby ve válce zvítězily, jako jejich zisky největšího výrobce zbraní na světě podmíněné neustálým válčením. Také jsme jako člen NATO povinnými odběrateli jejich předražených zbraní.

Již 36 trilionů dolarů státního dluhu – to je hlavní starost USA, který při slábnoucím dolaru stále roste. Zejména odtud pochází jejich snaha ovládnout ukrajinské přírodní bohatství i tlak na Kanadu, Panamu pro průplav, Dánsko s Grónskem a další státy, které se jim nemohou bránit. V ohrožení je i EU a Česká republika. Ta dvojnásobně, protože na nás se navíc hojí také silné státy Evropy.

Třetí cíl americké proxy války proti Rusku. Měli bychom převzít náklady na ukrajinskou válku a zvýšit výdaje na obranu, tj. platit americkým zbrojovkám za něco, co nejen, že nikam nevede, ale dokonce nás ohrožuje. A proč, když Ukrajina ani není členským státem NATO, takže se nás to jako členů obranné organizace pouze členských států vlastně netýká? Toto americké přání, či spíše pokyn, nám nechtěně, leč výstižně sděluje, že po Rusku a Ukrajině je třetím cílem americké proxy války proti Rusku prostřednictvím Ukrajiny Evropská unie a v ní i Česká republika. Také to vyvolává pnutí v NATO, jenže k čemu vlastně je? Už je nahrazováno systémem dvoustranných smluv.

Vládní politici nám ve spojení s mnoha cizími (ne-)mocemi, zejména s USA, NATO a sebevražednou EU, vnucují podporu předem prohrané války. Vláda nemůže jen vyhazovat peníze oknem na marnou cizí válku a nic nedělat proti tomu, že už máme na krku dluhovou oprátku amerického lasa. Jediné, co naši vládu napadá, je konfiskace zmrazených ruských aktiv. Ty bychom ovšem museli vrátit včetně úroků. Ale proč ne? Vždyť to už budou platit jiné vlády a oni žijí jen od voleb k volbám.

Překážkou na cestě k míru je dnes Zelenskyj. Svým dekretem č. 679/2022 (www.president.gov.ua/documents/6792022-44249) nařídil prosadit rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny (dále Rada) z téhož dne, kde se uvádí: »1. Prosadit rozhodnutí Rady ze dne 30. září 2022 … (připojeno). 2. Kontrola nad prováděním rozhodnutí Rady, přijatého tímto dekretem, je svěřena tajemníkovi Rady.« V uvedeném rozhodnutí Rady z téhož dne se uvádí: »1. Konstatovat nemožnost jednání s prezidentem Ruské federace V. Putinem.« Dekret nabyl síly zákona po aprobaci parlamentem (Věrchovnou radou) a dosud nebyl zrušen. Podle ukrajinské Ústavy skončilo Zelenskému jako prezidentovi volební období uplynutím dne 20. 5. 2024, do kdy měl také nastoupit do funkce nový prezident. Takže od 21. 5. 2024 už Zelenskyj není prezidentem Ukrajiny a v takovém případě měl podle Ústavy funkci prezidenta dočasně vykonávat předseda Parlamentu. Ten však nekoná a Zelenskyj pokračuje dál.

Kdo to tam řídí? To, že prezident svěřil kontrolu »prosazení« svého dekretu tajemníkovi Rady, jehož obsah beze zbytku převzal z rozhodnutí Rady, bez uvedení, kdo ho má provést, dokazuje, že vodítko na Zelenského začíná v Radě. Také víme, že Trump od Zelenského požadoval důkazy na Bidenova syna Huntera, a ten mu je nikdy nevydal. Volby vyhrál Trump a Zelenského důkazy už nejsou aktuální. Proto prezidenti Ruska a USA při jednání o ukončení války na Ukrajině nikoho nepotřebují. Ani EU, proradnou už na Majdanu a potom v Minsku, či prolhaného Zelenského s věčně nataženou rukou.

Právně Rusko skutečně stojí před otázkou, s kým má na Ukrajině jednat. S válkou jako zvláštní překážkou voleb Ústava nepočítá, to je pokryto shora uvedeným pravidlem o předsedovi parlamentu. Sám Zelenskyj všechny tahá za nos, protože nejméně od 21. května 2024 o ničem nerozhoduje a ví, že poté, co všechno způsobil, budou volby znamenat jeho konec. Zde je vhodné připomenout, že Zelenskyj se stal prezidentem zejména proto, že v rozhodující chvíli volební kampaně začal slibovat narovnání vztahů s Ruskem, ale pak ve funkci prezidenta dělal pravý opak. Už mlží a bojuje jen sám za sebe. Američané Rusům nemohou nic diktovat. Hrozí, že válka skončí až na západní hranici Ukrajiny.

Podpora Ukrajiny jen prodlužuje předem prohranou válku, přináší smrt, zmrzačení a utrpení mnohem většímu množství lidí a působí další devastaci Ukrajiny. Napětí na Ukrajině stoupá. Lidé už bojovat nechtějí. Narůstá dezerce i projevy vzpoury. Země míří k vojenskému, ekonomickému a politickému zhroucení. Rusko už v podstatě zvítězilo.

Mír na Ukrajině uvolňuje cestu k novému světovému řádu na základě vzájemně výhodné spolupráce a nedělitelné bezpečnosti pro všechny. To je cesta, po které bychom se měli vydat i my. Spojené státy jsou teď jen samy pro sebe. Evropa bez Ruska je nesmysl a naše cena v ní klesá. Budoucnost České republiky i Evropy je ve spojení s Ruskem.

Čestmír KUBÁT