Prestiž Američanům bude navrácena

Napětí, které dále eskalují Spojené státy, stále vzrůstá. Jejich laxní spojenci z Německa a Francie se sebezapřením jako burlaci táhnou s nimi pomyslnou loď. My jako obyčejně patříme k těm aktivnějším tahačům. Ač nikdo ve skutečnou válku u nás nevěří, jak potvrdili minulý čtvrtek všichni účastníci »diskuse u Jílkové«, a to mezi nimi byli nejen generálové Šándor a Blaško (v pátek totéž v televizi potvrdil i generál Šedivý), ale i rusobijec senátor Fischer, naši vládní představitelé aktivně pomáhají po boku USA přilévat olej do ohně.

To ovšem má své důvody, proč ona eskalace. Jsou nejen ty ekonomické, kdy namísto Rusů by mohly jejich firmy dodávat jejich břidlicový plyn a ropu z Blízkého východu, na jejíž exploataci participují jejich těžařské společnosti, do Evropy, a kdy stavbu jaderných elektráren, např. u nás, má naději dostat méně zkušený americký Westinghouse, ale mnohem významnější jsou ty psychologické. Porážkami dříve ve Vietnamu, nyní v Afghánistánu a vlastně také v Sýrii utrpěla prestiž první mocnosti světa. Nemůže ji zacelit úspěch likvidace dalšího z šéfů ISIS, ani vítězná cesta za medailemi v Pekingu (ta je ovšem otřesena neúspěchem americké sjezdařské superhvězdy Shiffrinové, což nelibě nese americký tisk). Musí přijít něco, co pozvedne opět »ducha Ameriky«. A tak se čeká na příležitost, kdy bude možné vyhlásit proti Rusku sankce, jaké tu ještě nebyly. Jen nějaký »Tonkinský záliv« tu není. Ale nejde ho prostě zinscenovat?

Napadlo mě, že, dejme tomu, by jeden ukrajinský voják, nebo třeba četa vojáků posilněných ukrajinskou vodkou, se pustila ve směru na Kursk – to je již Rusko, a šla tam ulovit z Ukrajiny uprchlého zajíce. Narazila by však na ruské pohraničníky, slovo by dalo slovo, odložily by se samopaly a oni by si to rozdali »po chlapsku«. Těch Rusů bylo víc, Ukrajince, aby neměli potíže, prostě namísto složitých hlášení »trochu profackované« odvedli na hranice a poslali domů. A najednou tu je záminka. Rusko, dozvěděli bychom se, napadlo ukrajinské vojáky. Ukrajinští vojáci, jak okamžitě by začal šířit americký tisk, byli napadeni, hrdinně odrazili ruského nepřítele (podívejte na ty boule a šrámy!) a sankce, »jaké tu ještě nebyly«, mohou začít. Stroj na vraždění se sice nerozjede, ale zato propaganda ano a kdo už zastaví její kola?

Prestiž Spojených států, tedy týmu prezidenta Bidena, je zachráněna. Zapomene se na to, jak senilní je americký prezident (to není můj názor, já ho neznám, ale některých amerických zákonodárců), přesto se nyní stane vůdcem světa. Prestiž Ameriky se znovu pozvedne a na Afghánistán se rychle zapomene. Voliči pak budou bez starosti moci znovu zvolit na další léta ještě senilnějšího Bidena a možná, že při té příležitosti paní Černochová, naše ministryně války, dostane jako plukovník Koudelka americkou medaili »za zásluhy«.

Jaroslav KOJZAR