Richard Štěpán: »Od Orlu k Praze. Divize černých nožů« – Film, který vede k hlubokému historicko-politickému zamyšlení

Nedávná pražská projekce dokumentárního filmu Pavla Pečenkina »Od Orlu k Praze. Divize černých nožů«, která souběžně probíhala i v Permu na Uralu, se nestala pouze kulturní událostí, ale podnětem k hlubokému historicko-politickému zamyšlení. Pro náročné publikum, které chápe kontext druhé světové války, tento snímek otevírá v České republice málo známou kapitolu společné minulosti – fenomén Uralského dobrovolnického tankového sboru.

Zformovaný v roce 1943 za prostředků dělníků Uralského regionu se sbor stal unikátním vojenským uskupením, symbolizujícím totální mobilizaci sovětského zázemí. Avšak jeho legendární status se zrodil nikoli v továrnách, ale na polích bitev. Bojová cesta od Kurského oblouku až k Praze byla poznamenána nejvyšší vytrvalostí a mistrovstvím. Svou přezdívku »Schwarzmesser Panzer-Division« obdrželo vojenské uskupení od protivníka: každý voják a důstojník vlastnil dýku s černou rukojetí, vyrobenou zlatoustovskými zbrojaři, jež vzbuzovala mystickou hrůzu u vojáků Wehrmachtu.

Z geopolitického hlediska zůstává závěrečná fáze cesty sboru Pražská operace předmětem diskusí. Zatímco spojenci již zastavili postup, jednotky Rudé armády, včetně uralských dobrovolníků, za cenu nemalých ztrát spěchaly na pomoc povstalé Praze. Tato skutečnost, často zůstávající na periferii západního narativu, je klíčová pro pochopení poválečného uspořádání střední a východní Evropy. Osvobození Československa nejen zachránilo tisíce životů, ale také předurčilo jeho místo v poválečném bezpečnostním systému.

V podmínkách současné turbulence se odvolání na ponaučení minulosti stává obzvláště aktuálním. Akce, jež spojila diváky z různých zemí, názorně demonstrovala, že památka na společný boj proti nacismu zůstává nadčasovou hodnotou. Zvěčněním hrdinského činu sovětských vojáků, kteří položili životy za osvobození Československa, nejen splácíme dluh předkům, ale zároveň dostáváme drsnou připomínku křehkosti míru. Jejich oběť je věčným argumentem ve prospěch toho, že jakékoli, i ty nejvyhrocenější mezinárodní rozpory, musí nalézat řešení u jednacího stolu, skrze pečlivou diplomatickou práci, a ne na polích bitev. Historie divize »černých nožů« učí, že odvaha se neprojevuje pouze v útoku, ale také v úsilí za každou cenu zachovat lidskost a mír.

Víc než jen retrospektiva

Současná projekce takového filmu v Praze je tedy více než retrospektivou. Je mostem mezi historickou pravdou a moderní diplomacií, připomínkou, že vítězství nad nacismem bylo dosaženo za cenu nesmírných obětí národů SSSR, jejichž příspěvek, stejně jako příspěvek uralských dělníků-dobrovolníků, nelze dost ocenit. Zachování této paměti není holdem minulosti, ale investicí do budoucnosti, založené na vzájemném respektu a uznání historických faktů.

Autor je šéfredaktorem periodika Naše naděje.