Rizika dvojího práva

Všeobecně známým faktem je, že zákony České republiky jsou stále nepřehlednější a dovolání se spravedlnosti stále komplikovanější a zdlouhavější. Proto je nutná náprava. Navíc se naše (obecně evropské) právní zvyklosti založené na jednotných pravidlech pro všechny růstem muslimské populace a přílivem uprchlíků dostávají pod nežádoucí tlak. Odlišná kultura přináší své vlastní normy a zvyklosti (právo šaría). Starý kontinent však již z pudu sebezáchovy nemá kam ustupovat.

Evropské právo založené na antických, křesťanských a hebrejských základech od osvícenství platí pro každého stejně. Migrací a vlivem islámského světa se tato zásada prolamuje. To je mimořádně rizikové, a dokonce i v souvislosti s aktuální »ukrajinskou« migrací. Stále totiž platí princip jednoho práva pro všechno obyvatelstvo na daném území jako základu fungování státu a jeden ze základů jeho plné suverenity. Jde o jednu z kardinálních otázek podmiňujících budoucnost lidstva. Střet právních a civilizačních kultur.

Samuel Hungtington se svým Střetem civilizací, resp. Michel Houellebecq s Podvolením jsou dostatečně přesvědčiví. Dokonce i u nás se již objevují (zatím ještě malé) čínské, ruské, vietnamské, ukrajinské a muslimské enklávy s patrnou počínající militantností žijící vlastním životem a vlastní importovanou jurisdikcí. To je reálné, a nikoli pouze latentní nebezpečí pro evropský civilizační rozměr. Násobené tím, že si svým pohodlím, pasivitou a oportunismem při řešení problémů násobíme nebezpečí krize naší kultury, ekonomické, sociální i politické dimenze sjednocené Evropy. Nedivme se, že se setkáváme se stále větší aktivitou nejrůznějších Okamurů, Konvičků, Vandasů, jimž pasivita a pohodlnost většinové společnosti dodává síly a odvahu k šíření xenofobních, nahnědlých pseudoteorií.

Jsme svědky zpochybňování otázky fungování moderních států, pokud jde o státní suverenitu a jedno právo. Rusko-ukrajinský konflikt vrací Evropu někam před Postupim do období rozhádané Společnosti národů. To je velmi varující memento, za které ponesou všichni váleční štváči, včetně Fialovy vlády, plnou odpovědnost. Jsme svědky nebezpečného štěpení jednoho práva na několik různých. Je namístě si položit otázku, co vzniká nového. Udělat revizi toho, co je z ústavního i lidskoprávního pohledu základní a nepřekročitelné.

Ohrožena je především rovnost jako základní princip, na němž stojí evropské státy. Pokud se dramaticky rozevřou nůžky sociálních rozdílů a pro všechny přestane platit jedno právo, znamená to rezignaci státu na výkon své suverénní moci a jeho neochotu poskytnout lidem v různých situacích rovnocenné postavení. To je počátek konce demokratické civilizace.

Ladislav ŠAFRÁNEK