Roman Roun: Levice pracujících a internacionální

V posledních letech se v politických debatách opakovaně objevuje otázka, jak reagovat na volební neúspěchy levicových stran a hnutí. Část komentátorů i samotných politiků se přiklání k přesvědčení, že je nutné nejdříve tyto subjekty „zachraňovat“ – reorganizovat je. Takový přístup je však problematický, protože zaměňuje prostředek za cíl.

Návrat k pracujícím

Primárním smyslem levicové politiky totiž není existence konkrétní strany či hnutí, ale zlepšování pracovních a životních podmínek pracujících, seniorů, studentů, mladých rodin apod. Pokud se politická debata soustředí především na osud institucí, místo na potřeby společnosti, dochází k odtržení politiky od reality. Strany a hnutí se pak mohou stát samy sobě účelem – strukturami, které bojují o přežití, nikoli o prosazení konkrétních levicových změn. To se mnohdy odráží v oportunismu a chaotických účelových přístupech.

Volební neúspěch přitom obvykle není náhodný. Signalizuje, že dané subjekty nedokázaly přesvědčivě artikulovat zájmy pracujících, tedy svých potenciálních voličů, nebo že ztratily důvěru veřejnosti. Snaha o jejich „záchranu“ bez hlubší reflexe těchto příčin může vést jen k opakování stejných chyb. Namísto toho by se pozornost měla obrátit k samotným pracujícím: k reálné komunikaci s nimi, k jejich pracovním podmínkám, ekonomické nejistotě, dostupnosti bydlení či kvalitě veřejných služeb. Je třeba vzpomínat na minulé bitvy, ale to zdaleka nestačí.

Měly by vyrůstat zdola

Levicové strany a hnutí by měly vyrůstat zdola, z konkrétních zkušeností a potřeb pracujících, nikoli být udržovány při životě jen hlavně shora politickými stranami odtrženými od reality. Obrazně řečeno, zpěvákovi, který stále zpívá falešně o odtažitém obsahu, nestačí změnit jméno nebo reklamu. Organizovaná politika je nezbytná pro prosazování systémových změn. Klíčové však je, aby její podoba odpovídala aktuálním společenským podmínkám a skutečným zájmům pracujících, které má zastupovat.

Diskuse o budoucnosti skutečné levicové strany by proto měla spojit otázku „jak zachránit stranu“ s otázkou „jak komunikovat s pracujícími a jak hájit jejich potřeby“. Odpověď na druhou z nich může přirozeně vést k obnově strany a spolupráci politických subjektů ve volbách. Ty však budou mít šanci na úspěch pouze tehdy, pokud nebudou cílem samy o sobě, ale prostředkem k naplnění širšího společenského poslání.

Inspirace ze světa

Sociální hnutí má ze své podstaty internacionální charakter. Důležité přitom je samozřejmě nezapomínat ani na vlastní historickou zkušenost, ale obvykle chybí znalost a schopnost učit se z konkrétních úspěchů i neúspěchů v řadě dalších zemí nejen v Evropě ale především jinde ve světě, kde jsou v současných dekádách sociální a socialistické experimenty nejvíce rozšířeny. Existují příklady nového pojetí strategického veřejného (státního, krajského, městského) vlastnictví v oblasti energetiky, vodních zdrojů, dopravy či dalších klíčových infrastruktur, které prokazatelně přispívají ke snižování a stabilitě cen, dostupnosti služeb a dlouhodobému rozvoji.

Eurocentricky zaměřená levice se svým arogantně nadřazeným přístupem vůči rozvojovým zemím, který připomíná staré koloniální přístupy, přichází o bohaté zkušenosti například z Vietnamu, Číny nebo Bolívie. Nejde o mechanické přebírání vzorů, ale o poznatky konceptů a praxe, které jsou u nás využitelné. V mnoha zemích světa se již politické strany inspirovaly, ale v České republice je debata v tomto směru stále uzavřená. Současná znalostní ekonomika se ovšem neobejde bez znalosti úspěšných přístupů a modelů v zahraničí. Lze nalézt inspiraci například v nových formách družstevnictví, které reagují na proměny pracovního trhu i technologického prostředí. Moderní družstva v různých zemích, které mají i jiné modely, než jsme měli v minulosti u nás, často kombinují participativní rozhodování pracujících s ekonomickou efektivitou a představují alternativu k čistě soukromým či státním modelům. Tyto zkušenosti mohou být cenným zdrojem poznání pro každého, kdo hledá způsoby, jak posílit postavení pracujících a zajistit udržitelný rozvoj. Z toho pak vychází i úspěch socialistických sociálních a politických hnutí a stran.

Jak dál

Efektivní strategie tak nevzniká v izolaci národních stranických kanceláří ani v neustálém začínání úvah od nuly. Vzniká kombinací podpory uspokojování potřeb a zájmů pracujících, historické paměti, internacionální otevřenosti vůči světu, spolupráci, schopnosti a znalosti přizpůsobit osvědčené principy aktuálním místním podmínkám a na tomto základě kreativně rozvíjet nové přístupy. Právě v tomto propojení může levicová politika nalézt pevnější základ pro své další směřování – v promyšleném a inovativním internacionálním rozvíjení úspěšného směřování pracujících a jejich reprezentace a v solidární spolupráci na této bázi. To ovšem znamená, že levicová politika vyžaduje politickou kulturu, která umožní jít tímto směrem.

Autor je předsedou KSČM.