Roman Roun: Svátek práce. Je co slavit?

Svátek práce, tradičně spojený s bojem za důstojné pracovní podmínky, osmihodinovou pracovní dobu a práva zaměstnanců, má ve druhé čtvrtině 21. století zvláštní, až trpce ironický nádech. Připomíná nám ideály, které se kdysi zdály samozřejmé, ale dnes se pod tlakem globální ekonomiky, technologických gigantů a finančního systému založeného na dluhu postupně rozplývají.

Vztah mezi pracujícími a majiteli výrobních prostředků se dramaticky proměnil. Nadnárodní korporace, jejichž majetek převyšuje HDP celých států, koncentrují moc v takové míře, která nemá historickou obdobu.

Zatímco vlastníci těchto struktur inkasují obrovské zisky z automatizace, dat a globálních trhů, běžní pracující mohou nabídnout jen svou práci – a ta je oceňována stále méně v porovnání s tím, jakou skutečnou hodnotu vytváří.

Současná doba je navíc poznamenána fenoménem, který se dá prostě nazvat životem na dluh. Hypotéky, spotřebitelské úvěry, leasingy, půjčky na vzdělání či zdravotní péči – to vše se stalo běžnou součástí života.

Společnost dokonce lidi aktivně povzbuzuje, aby se zadlužili, protože bez dluhu si dnes jen málokdo
zajistí bydlení či základní životní komfort. Dluh se stal nástrojem, který drží pracující v permanentní závislosti na zaměstnavateli. Když sebe i svoji rodinu zadlužíte na třetinu života, těžko se aktivně bojuje za lepší podmínky, či dokonce za změnu systému.

A právě rezignace na změnu je jedním z nejvýraznějších rysů současnosti. Lidé, unavení tlakem, nejistotou a neustálým výkonem, se často smiřují s falešným faktem, že »tak to prostě je a nejde to změnit«.

Místo snahy o zlepšení se mnozí spokojili s plnými nákupními koši – byť plnými levných, nekvalitních věcí. Konzum se stal náhražkou za svobodnou kontrolu nad vlastním osudem. A přitom právě Svátek práce nám každoročně připomíná, že pracující měli a mají sílu měnit svět.

Je tedy na nás, komunistech, abychom se znovu stali hlasem pracujících a důsledně hájili jejich zájmy vždy a všude. Pracující musí cítit oporu právě v komunistickém úsilí o zásadní sociální změny. Jen tak se Svátek práce nestane pouhou nostalgickou vzpomínkou, ale skutečným svátkem boje za práva pracujících.

Autor je členem ÚV KSČM