Středověk, podle humanistů, bylo vlastně období temna. Kdy neplatily zákony, stále a všude se válčilo, antická filozofie plakala a novověk byl zatím v nedohlednu. Základ světské jurisdikce tvořilo ústně předávané zvykové právo. Vztahovalo se vždy jen na určité skupiny osob, definované podle původu a stavu. A tak lidé, žijící na stejném území, mohli podléhat různým právním normám. Právo platilo jako bohem daný řád, což však nevylučovalo změny podle toho, jak se to hodilo.
A tak, ve stylu známé písničky skupiny Lucie, zpíváme, že středověk neskončil, středověk trvá…
Ano. Ústavní právo, trestní právo, občanské právo se vracejí do doby středověku. Je uplatňováno těmi, kdo mají moc, jak se jim to hodí.
Část ústavního zákona, týkající se voleb, byla upravena šéfem Ústavního soudu Rychetským v době, kdy lidé již měli pomalu nekročeno k urnám tak, aby hlavně nevyhrál Babiš. A nikoho nezajímalo, že členové pětidemolice mají každý zcela jiný program, který, zcela logicky, nemohou svým voličům splnit. Pouze v jediném se shodovali. A to byl Babiš. STAN vyběhl s Piráty v důsledku kroužkování, byly problémy s aférou Dozimetr, který je zřejmě již zameten pod kobereček, atd. atd.
Svoboda slova je překrucována. Jsme svědky nehorázného soudního líčení s historiky a badateli, kteří sdíleli názor, tedy na základě informací z celého světa (tedy i toho západního), že stále není stoprocentně ověřeno, kdo vlastně odpovídá za genocidu v Katyni. Ani jednou v této debatě nikdo z nich tuto genocidu nezpochybnil. Pouze se neví s jistotou, kdo nese odpovědnost. Ale máme zde soudní tribunál, který, zřejmě, na základě objednávky a ve stylu padesátých let odsoudil neodsouditelné. A pěkně s gustem. Zákon nezákon.
Takže bych rád připomněl pár paragrafů, které jsou středověkým způsobem ohýbány. Paragraf 404, týkající se projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka; § 403, podpora hnutí, které potlačuje práva a svobodu občana; § 405, popírání, schvalování genocidy… přičemž mne udivuje, že začátkem března na jedné z demonstrací se pan ministr vnitra Rakušan producíruje bok po boku s vlajkonoši Azovu a dalšími. Dne 11. března byly prezentovány některými individui také vlajky Azovu a naši těžkooděnci – místo na ně – fyzicky a tvrdě zaútočili na poklidné občany, kteří pouze projevovali ústně nesouhlas s vyvěšením ukrajinské vlajky na symbolu naší kultury a historie, Národním muzeu, což také je protizákonné, i když zde se jedná pouze o přestupek. Ale je s podivem, že tento přestupek je bráněn těžkooděnci naší policie proti našim lidem. A nic se neděje! Zatímco naši historici byli odsouzeni naprosto bez důkazů.
Paragrafy 406, 407, příprava útočné války, podněcování útočné války. Vzhledem k tomu, že Ukrajina není členem NATO, tak naše země oficiálním prohlášením, že jsme ve válečném stavu, potažmo dodávkami válečného materiálu ve prospěch jedné ze stran, oficiálně do této války vstupuje. Nejde v tomto případě o obrannou válku, neboť nás nikdo neohrožuje, nýbrž o útočnou proti jedné z válčících stran.
A to neuvádím, že prohlášení pana premiéra Fialy, ministryně války Černochové či velitele generálního štábu se stávají poplašnou zprávou, za což jsou také sankce dle trestního zákoníku.
Již to vypadalo, že se z toho středověku nějak vymotáme. Že se konečně dočkáme změny, ale ouvej… Chyba lávky a pětikolka se směje, pětidemolice jásá. Opozice v tu nejnevhodnější dobu se rozsypala jako domeček z karet. ANO nevyužije při podání návrhu na zrušení úpravy důchodového zákona v neprospěch těch, kteří si celý život platili na důstojný život v důchodu, faktu, že má možnost spojit se s SPD a dát této žádosti větší váhu, váhu kompletní opozice. Hraje si na svém písečku. SPD na druhou stranu stále říká jenom my, my. Jako kdyby nikdo jiný za práva lidí nebojoval. PRO a Kateřina Konečná se pustí do křížku v tu nejnevhodnější dobu, přičemž argumenty paní Kateřiny Konečné jsou namístě, neboť KSČM není KSČ z padesátých let. Její program je odlišný, ale stále a pevně na straně pravdy. V oněch padesátých letech, více než program, to bylo selhání lidí, z nichž mnozí chtěli zneužít změn a nezkušeností a šplhali po zádech ostatních. Tito lidé měli být potrestáni a místo toho znovu stojí na čele státu. A co říci na odbory? Lépe je mlčet.
A co tedy na závěr? Náš císař pán a jeho pětidemolice začne posílat naše syny a vnuky do války proti »Rusovi«. Jak je to v té Hašlerově písničce. A ze které se jen těžko budou vracet zpět k rodinám. A naši historici, vědci, odborníci a učitelé, kteří to budou chtít pravdivě okomentovat, budou vyhazováni z práce a končit ve vězení, což zde již ostatně kdysi bylo a je to těmi samými lidmi, kteří to kritizují, znovu uváděno v život.
Jan HÁJEK
